dan4815

Nastal očekávaný den. Dobře jsem se oblékl, což dalo zabrat - vzhledem k hledání ponožek bez děr. Svou předčasně zestárlou pokožku, která po půlhodinové sprše vypadala jako šourek, jsem osvěžil parfémem, a vykloktal si silnou ústní vodou, která mi spíše připomíná desinfekci na hajzly. Hezky jsem si vystyloval vlasy tak, aby mé kouty nad hlavou neoslňovaly ostatní v kině, a spokojeně vyšel z bytu.  Vše vypadalo krásně, až do chvíle, než jsem začal hledat kartičku do kina, kde mám body na několik filmů zdarma a kilo popcornu. Zamrzelo to, neboť jsem z toho chabého výběru filmů vybral nejmenší sračku, alespoň jsem si to myslel. Jen tak letmo jsem si přečetl úvodní dvě věty, tušil jsem, že to bude americká komedie, ale i naivně jsem doufal, že klasické tendence přizpůsobit snímek pro amerického diváka (zdebilnit), budou o něco menší. Na začátku filmu jsem si říkal, že ten předchozí přehršel reklam byl o něco zábavnější... jsem z Olomouce, věřte mi, že reklama na místní fotbalový klub je takový cringe, až je to zábavné. Ale ano, později jsem ve filmu cítil silnější momenty, kdy jsem doufal, že se potáhnou až do konce. Bohužel. Proč se pořád točí takové klišé? Proč se americkému trhu líbí takové sračky plné emocí, hrdinských činů, obrovských neustále se opakujících zázraků? Dobře, je mou vinou, že bych raději viděl námět ve vážném provedení, neboť americkým komediím se nezasměji, ale tak kurva... to je moc. KOMEDIE... říkala mi přítelkyně. Opáčil jsem, že ano, "komedie", ale úplně jinak, než autoři zamýšleli. Nosný děj není vůbec špatný, ale měl se ubírat cestou Truman Show. Vývojáři a jejich programování - náhodné rychlé klikání, hned věděli, jak vše funguje. Dobře, pojďme se podívat na samotný příběh. Docela hezky a plynule hlavní postava začala přemýšlet nad podstatou svého opakujícího se světa. Je škoda, že film nešel více do hloubky, a morální dilema docela zamaskovala za hloupou komedii. Kdyby se do projektu dostali scénáristé a odborníci ze seriálového projektu "Teorie Velkého Třesku", humor by byl inteligentnější, trefnější, a ta hloubka myšlenky by byla jistě také lepší. Nebudu rozebírat jednotlivá klišé, nechci spoilovat. Nelituji, že jsem film viděl, ale podruhé bych na něj nešel. A ta klasická představa hráče počítačových her je trapná. Jsem veliký hráč a znám mnoho dalších podobně postižených lidí, a nikdo takový není. P.S. musím pochválit odkazy na slavné hry.

První díl budiž, zbytek je sice fajn, ale nepatří do Borata. A jestli ano, jedině dalšími díly vymítat zaryté bezvěrce logiky. Už u plnohodnotného pokračování Borata jsem si říkal, že scény z chaty byly slabé, první díl této bokovky toho moc neukázal. Nevěřím, že celou dobu byla takový nuda, a docela vnímám, že Cohen se vyřádil u Who is America a od té doby se trochu unavil. Už nejde tak daleko, už se místy opakuje, nebo jeho humor je slabší. Neříkám, že jsem se nezasmál, ale miniseriál opravdu nepotřebuje skalní fanoušek Borata vidět. Další díly, které vysvětlují původ konspiračních teorií není špatný, ale lze nalézt i lepší zdroje. K Boratovi se to roubovat nemuselo. Škoda, mnohem více jsem se bavil u kritizovaného počinu Who is America.

Na úplném začátku bych věřil, že se jedná o autentickou show ukazující pravou podstatu rodin. Dnes má tento pokleslý druh zábavy na krku konspiraci, že se jede podle scénáře. Má zúčastněná kamarádka říkala, že se bavili každý den, co se bude dít, věřím však, že to pokročilo ještě dále a štáb vyloženě tlačí na hlupáky tak, aby se neuronová absence projevila. Vskutku, někdy se to podaří tak, že ani samotný štáb to nečekal. Ono to asi někdy nebude tak těžké. Budu ale škodolibý, zatímco se lidem z mého okolí líbily první nekonfliktní série, já jsem za ty poslední velmi rád. Ano, asi je štáb do něčeho tlačí, ale také věřím, že se někdy sejdou taková individua, že to jde samo. A mně se to líbí. Mám rád přednášky, mám rád vědecky hodnotné dokumenty, nerozesměje mě žádné video z kategorie - Zkus se nezasmát, ale tohle, tohle mě baví sledovat. Vždy si říkám, že takto nikdy nedopadnu. Ať si říká kdo chce co chce, přece jenom tato show dokáže nahlédnout na obrovské společenské rozdíly. Jsou zde názory, že i bordel v domácnosti, že za to může štáb, ale mám takové tušení, že je to jenom častá výmluva extrémních špín, které potřebují peníze na cigára a Braníka, a tak se přihlásili. Jedná se o solidní nahlédnutí do horší společnosti lidí, samozřejmě nelze Výměnu manželek brát jako objektivní zdroj, ale na všem je vždy trochu pravdy.

Od feťáka k feťákovi se bájná story předávala, že jedna doktorka, naplnit nozdry dokázala... přinejmenším od ní odcházeli se slušnou sbírkou receptů, jako sektářští nabízeči Strážné věže ze svého bratrského vězení. Za prvotním příběhem se schovává zběsilá doktorka, jenž nedokázala uhlídat závislost svých pacientů, ani u sebe. Nejspíše v rauši předepisovala recepty tak rychle, že by se ani nestyděl tiskařský stroj chrlící pravdotiskovinu - Blesk. Je neuvěřitelné, jak je vše propojené. Hledáte vraha vašeho syna, a za vším jsou vlastně léky. Joo, stará dobrá Amerika, v tomto drogovém odvětví bude vždy jistota, že pěkně pošlapou dodávky i předpisy. Nabízí se však otázka, byla doktorka opravdu hloupá, nebo si předepsala k snídani... a vlastně na celý den hromadu medikamentů k rozradostnění dne? Opravdu nechápu, že předepisovala tolik léků a ani se nejspíše nepozastavila nad faktem, že několik desítek tisíc předpisů k trojici léků, se během krátké doby začne jevit značně podezřele. Když se feťákovi podaří vystudovat medicínu = léky pro všechny. Za mě zajímavý počin. Sleduje vytrvalého otravu, který pátrá po pravdě. Divím se, že mu neprostřelili hlavu jak dealeři, vrah, tak policie. Ten sral policii, přes úředníky až po starou.

Tomuto dokumentárnímu počinu jsem se převelice dlouho vyhýbal, neboť Přibáň je pro mě zbytečně dominantní člověk. V tomto dílu už není takový otrava, který musí být u všeho. Na druhou stranu se jedná o nejslabší počin, který je zbytečné zkouknout. Film sleduje partu lidí, kteří mají od samotného začátku asi tolik síly, jako jejich dvou kilowattové povozy. Kladl jsem si otázku, proč tento film vůbec vznikl. Australská část je solidní nuda, což jsem čekal. Austrálie zajímavá není, ať si říká kdo chce co chce, po té motoristické stránce měli zvolit Nový Zéland, neb ten je zajímavý. Austrálie je jedna veliká bahnitá cesta, kde potkáte dvě auta za hodinu a jednoho zvídavého cyklistu za den. Druhá část je už poněkud zajímavější, ale bohužel stopáž je neúprosná. Přijde mi, že tento díl není vůbec o cestopisu, ale o vztazích a pocitech mezi členy. Koho to zajímá? Kdybych se chtěl koukat na trapné emoce, tak si pustím nějakou podívanou pro plačky.

I v tom nejdivočejším snu si nedokážu vysnít, že by Sovětský svaz zvládl přistát na Měsíci. Nutno si uvědomit, že Sovětský svaz byl v polovině šedesátých let v prdeli. Po smrti Sergeje Koroljova se dostal do popředí nápad, že Rusové poletí na Měsíc jednou raketou, a to přímou cestou. Nedokážu si představit, že by toho byli schopni i dnes, natož tou dobou. Za mě moc veliká pohádka, na kterou jsem ze začátku rád přistoupil, nicméně s ohlédnutím musím podotknout, že nejde ani tak o samotný závod, než o sledování mezilidských vztahů. Což zamrzí. Čekal jsem techničtěji a faktičtěji zaměřený seriál, a to se nestalo. Ani se mi nechce moc věřit, že v době, kdy NASA byla výhradně mužskou záležitostí, by mezi sebe vzala ženy. Ano, NASA se později ukázala jako pokroková organizace, která ve svém zájmu, aby její činnost byla v očích veřejnosti o to zajímavější, mezi sebe přibrala ženy. Myslím si, že v té době by raději Sověty trumfli mužskou posádkou, která by se zaměřila na takový aspekt, na který by Sověti neměli. I rychlé tempo seriálu příliš nepomáhá. Jak jsem byl ze začátku nadšen, tak tyto pocity vystřídala těžkopádnost některých scén. Kdyby byl seriál komplexnější a nezaobíral se jenom mezilidskými vztahy, bylo by to lepší.

Ve filmu se sice řekne jenom "fuck, help, sos", ale samotná postava mluví za vše. Možná by trocha mluvy neuškodila, na druhou stranu si nejsem jist, zdali by film dokázal diváka provést celou škálou emocí. Od začátku, kdy se mořeplavec seznámí s problémem, přes enormní boj se životem až do konce, kdy přestal bojovat a snažil se najít klid v duši. Boj je to vskutku náročný, a ačkoliv se některé problémy jeví jako "mořeplavecké klišé", v tomto filmu to funguje. Nutno však dodat, že první polovina je akční a dokáže usadit i neklidného diváka, druhá polovina se volně přesouvá na tu duševní část ústřední postavy. Najednou už divákovi není servírován jasně daný obsah, ale musí se sám zamyslet nad tématy - má ten muž rodinu? Hledá ho někdo? Jak blízko byl od možné záchrany? Lituje toho, že neudělal pro svou záchranu více? To jsou otázky, které vám film nedá, a je jen na vás, co postavě vyčtete z výrazu. Redford jasně ukázal, co v něm je, a on byl také jediným tahákem, proč jsem do toho šel. Nelituji. Jediné co mi vadí, je nejasný konec. Spoiler: Konec je z logiky věci jasný - přestal se snažit, záchrana nevyšla, buď by ho zachránili, nebo by se utopil. Odevzdaně klesal ke dnu, a najednou vitálně plaval ke světlu? Ne, nejspíše se jedná o klasiku, že šel za posmrtným světlem, neboť takto odevzdaně už musela jít voda do plic.

Oceňuji výtvarnou i vzdělávací snahu. Témata jsou také dobrá. Nikdy jsem však nepřišel na chuť tomuto "humoru". Ne, opravdu je to enormně nevtipné a přemýšlím, zdali vtip je tím hlavním prvkem, nebo tím stěžejním je netradičně informovat diváka. Vůbec se mi nezamlouvá komolení češtiny. Čeština je zdánlivě psaná foneticky... ale teda nevím, jaký buran takto mluví nebo mluvil. Navíc koncept videa je také obohacen o prvky moderna i v tématech dávno minulých. To už vůbec nechápu. Mám rád historii, takže rozumím každému dílu, nedokážu však přijmout formu. Bohužel, pořad mi připadá trochu jako prvorepublikové "vtipy". Myslím si však, že malé diváky to dokáže nadchnout. Videa jsou krátká, něco nového se dozví, a možná pro ně bude formát legrační. Proto bych Opráski nezatracoval.

V dobách, kdy lidé žasli nad objevy, nadšeně vyhledávali jakoukoli možnost být pozorovatelem experimentů a rádi debatovali o tom, jak naše společnost bude vypadat v dalším století, bych někdy chtěl žít. Film je zasazen právě do této doby, jenž je svým způsobem optimistická. Společnost se vyvíjí pomaleji, je konzervativnější, ale odhodlání tehdejších lidí je velkolepé. Film sleduje ústřední dvojici a lehce nahlíží do jejich minulosti a poodkrývá motivy, proč se vydali vstříc nepřízni nebe. Dobové vyobrazení je věrné a Amelia je obrazem jistého rozvolnění, kdy žena nemusela stát u plotny nebo být reprezentativní na společenských akcích. Zamrzí ale, že ve skutečnosti místo ní tam byl vzduchoplavec Henry Tracey Coxwell, tím věrohodnost filmu je poněkud pošpiněna. Ano, film se snaží držet skutečného příběhu dvou mužů, kteří málem zemřeli ve výšinách, ale jsou zde dramatické odchylky, které nechtěně méně znalým onoho známého vystoupání může dát zkreslené informace o tom, jak tomu skutečně bylo. Ani přistání nebylo tak dramatické, jak ukazuje film. Rozumím však pohnutkám scénáristy. Nejsem si jist, zdali by film byl tak poutavý, kdyby chyběla pasáž s bouřkou, s neuvěřitelným pádem dolů, a kdyby celkově chyběla "emotivní" zápletka obou herců. Musím však souhlasit s dalšími, že Jones s Redmayne tvořili docela zvláštní hereckou dvojici. Nějak to v tomto filmu nefungovalo. Jinak samotná Jones je pro mě velmi dobrá herečka, tímto autorům docela odpouštím, že se nedrželi historie. Na konec bych rád pochválil velmi krásný vizuál a hru se zvukem - show na zemi, následovalo ticho, které bylo vyrušeno bouří. Pak už bylo jenom ticho.

Pro mě osobně je film fenoménem hned ze dvou důvodů. Tím prvním je skvělý originální marketing a tím druhým je, že pocity herců jsou často skutečné, neb je štáb strašil aniž by herci o tom věděli. K tomu prvnímu bych rád řekl, že před samotným filmem vyšel dokument, který pojednával o této záhadě. Samozřejmě, že veškerý obsah dokumentu byl smyšlený, na diváka to však zanechalo dojem, zejména, když do médií přišla zpráva o tom, že se našly pásky od amatérských dokumentaristů, o kterých bylo možno slyšet už ve spojitosti s dokumentem. Tou druhou fungující věcí je autentický strach. Herci dostávali jenom základní scénář. Nikdo z nich nevěděl, že se v lese budou dít věci, které se tam od štábu děly. Štáb vytvářel kamenné "kopečky", klacíkové symboly, chodil třást stanem a pomalu našlapovali, ale tak, aby bylo slyšet, že v blízkosti někdo je. Není to dokonalé? Takže nářky herců, že už na to nemají sílu (navíc se opravdu ztratili), byly skutečné. A to je to, co z tohoto filmu srší a přitahuje to diváky.