rawen

Pokud už Clint Eastwood nestihne natočit další film, rozloučil se tím nejlepším možným způsobem... 9/10 PS: Nevím co sedí za děvky v porotě při Oskarech, ale tak urputně preferovat různé spíše směšné Milionáře z chatrče před skutečně dobrým filmem, to je na pováženou...

Musím přehodnotit svůj pohled na tento film, který byl zkreslen faktem, že jsem jej nikdy neviděl v kuse celý. Jde bezesporu o jeden z nejlepších porevolučních českých kousků. Schází v něm totiž všechna klišé, na které jsme si v podobně zaměřených filmech už zvykli. Co zbylo je poctivé herectví, zaměření čistě na lidskou stránku příběhu a překvapivě smířlivý konec. Výborná záležitost. 8,5/10

Po Boratovi jsem si sehnal i první Cohenův celovečerák - občas jsem se zasmál, z hiphopácko-niggerské pseudokultury šlo ale vymlátit daleko víc... Slušná zábava na 80 minut, místy povedená, místy spíše trapná (i přesto, že taková asi měla být záměrně)... 5,5/10

Nápad je dobrý, jeho relizace je slušná, film o tom všem je ale spíše zdlouhavý a nudný. Viděl jsem spoustu zajímavěji pojatých antiglobalizačních dokumentů... 6/10 za snahu a odvahu

Tak tohle je nejpříjemnější překvapení za poslední rok. Excelentně zvládnutý, vtipný, originální a konzistentní povídkový film o japonské společnosti mě bavil jak už dlouho nic. První povídka "Vnitřní design" ve své první polovině zavání sociálním dramatem, aby skončil fantasmagorickou metamorfózou hlavní hrdinky v rámci hledání svého vlastního místa a účelu, "Merde" (fr. Hovno) nás seznamuje s člověkem/monstrem, který žije hluboko pod městem mezi pomníky hrdinům 2.sv.války a ven vyleze jen když cítí potřebu lidem žrát kytky a házet po nich granáty, tento příběh jasně poukazuje na stěsnaný styl života v Tokyu, kde jsou cizí lidé nuceni do sebe vrážet na každém kroku a metro zaměstnává "nacpávače vlaků". Kolem Merdeho se nakonec strhne monstrproces a je odsouzen k smrti - herecký výkon hl.hrdiny a jeho francouzského obhájce je strhující, oba totiž spolu komunikují nespecifikovaným gestikulačním jazykem, který celý děj posouvá úplně někam jinam, než by se mohlo zdát - povídka je navíc stylizována téměř až komiksově a nepostrádá brilantní konec. "Tokio se otřásá" vlastně tématicky navazuje na "Merde", lidé unaveni životem v lidském mraveništi se dobrovolně uzavírají do svých bytů a nevycházejí z nich "na povrch", sledujeme život jednoho takového podivína, jehož život změní setkání s doručovatelkou pizzy, kvůli které se ji rozhodne v největším dobrodružstvím svého života získat... První povídka působí nejpřirozeněji a přitom je nejvíce magická, druhá řeší v podstatě smutné a vážné téma s neobyčejnou nadsázkou, třetí je nejpoetičtější a je jen škoda, že si režisér nepohrál více s jejím zakončením... Tokyo! je skvělé v tom, že dohromady tvoří vynikající celek (u povídkových filmů více autorů je toto vzácné) - pohrává si s fantastickými tématy hravě, obrazotvorně a velice originálně, je to lahůdka sledovat podobnou záležitost. Toto opravdu nezmeškejte!!! Nejlepší povídkový film, který jsem kdy viděl, hrál jsem si s myšlenkou jej dokonce zařadit mezi mých TOP15. 9,5/10

Dneska to mám pěkný... Jiřinin životní výkon aneb Bohdalce oskara!!! :) 8/10

Je vždy příjemné vidět a poslouchat citlivou, vnímavou a inteligentní osobu, tou Ivetka beze sporu je. Nastává pouze otázka zda a do jaké míry je schopna manipulovat svým okolím do takové míry, aby sama spadla do spárů svých vlastních fantasmagorií. Osobně si myslím, že Ivetka nelže a skutečné věří tomu, co prohlašuje, v čemž mě utvrzuje například už jenom patálie, které jí její "vyjímečnost" přivodila. Pokud u ní jde pouze o nějakou klinicko-psychologickou poruchu, pak jde o poruchu nesmírně milou a prozatím spíše prospěšnou. Co se týče filmu, moc se mi líbilo, že se jeho autoři viditelně dostali velmi blízko k hlavní představitelce a dokázali zachytit velmi osobní a intimní výpověď. Proto jim odpouštím různé jiné nedodělky a závěrečnou svatební tancovačku a hodnotím vysoko. 8/10 PS: na druhou stranu musím souhlasit s některými dalšími komentáři - film o Ivetce se vlastně "udělal sám", nebylo třeba se ani moc snažit, jen se dostatečně přiblížit a točit a točit, přesto už za to, že ten film vůbec vznikl, si to tu osmičku zaslouží..

Mám dost ambivalentní pocity, Mlčení Lorny je bezesporu zajímavým kouskem, i když jsem od jeho návštěvy v kině nic moc nečekal, dokázal mě připoutat na celých 100 minut. Přesto po jeho shlédnutí nejsem tak nějak "vnitřně uspokojen". Největší chyba? Vykreslení Lorny jako docela chladnokrevné a cílevědomé ženštiny, které její činy přerostou přes hlavu až do psychického kolapsu nejenže divák nevidí postupně, on se té přeměny jako kdyby ani nedočká, jen špekuluje co je špatně - a to si myslím, že je problém herecký a nechtěný... Jinak tak nějak na nic prstem ukázat nedokážu. Jako pozitivní beru střídmé a střízlivé ztvárnění celého příběhu (hl.hrdinka na plátně stráví spoustu časy mlčky, vykonávajíc různé "obyčejné" úkony - tyto úkony souvisí s dějem a každý chápe, že je Lorna musí vykonat, ve filmu ale na ně jako kdyby nejsme zvyklí, protože většinou nikdo nevidí důvod je ukazovat - to je velmi zajímavý přístup, který si mě nevtíravě našel a já to kvituju s potěšením). To je zhruba všechno co k tomu tak dokážu říct. Kvalitní evropský snímek. 7/10 PS: připojuji se k pochvale pro Jérémie Reniera alias feťáka Claudyho

Coenům černý humor opravdu moc svědčí (Big Lebowski) a i když příběh tentokrát není tak silný jako v jejich předešlých kouscích, dojem napraví a ještě převýší opravdu skvělé (až do očí bijící) herecké výkony G.Clooneyho, Frances McDormandové a Brada Pitta. Ani plešatej dědek Malkovich nemá chybu (u něj je to standard :)) - kdo má rád drsný styl humoru a dotek Coenovic rukou, nesmí tento film propásnout, ostatní se budou minimálně dobře bavit. 8/10

Dokument určitě zajímavý a docela slušně poskládaný, jen z něj mám trošku pocit, že se nedostal dostatečně daleko a tudíž toho nakonec neřekl tolik, kolik by asi měl. Přesto hodnotím pozitivně, víc čerstvého vzduchu do zatuchlých českých střižen! 7/10