vinson003

Tento zdánlivě supermanovsky vypadající snímek ve vás vyvolá pocit být lepší. Stravovat se jako Nyo a prostupovat realitou v podobě spojení s vlastním vědomím. Jak oba Wachowští (nyní již oba celí vyhlazení, i když třeba jim jednou dojde, že ten pindík v nich utvářel tu jejich genialitu) podotýkají, jejich filozofickou paralelu nelze přehlédnout. Jen několik příkladů. Odpojení těla prostřednictvím pomyslných sedmi čaker na těle, velký Programátor, který udržuje rovnováhu mezi viditelným a neviditelným (podzemním světem), vidění světa jen jako pomyslnou maju, kterou lze prohlídnout každodenním uvědomováním skutečné reality v podobě vlastního Nadjá, ale také možnost lítání, která ve světě ideií zcela určitě přichází v úvahu, nebo červená dáma jako chyba v programu, neboli paralela s podlehnutím vlastní žádosti a vášni, ale i láska mezi dvěma hlavními hrdiny jako hnacího motoru k duchovnímu a společnému cíli, i když dosahovaného materiálně v materiálním světě, až po konečné osvícení v podobě splynutí s Nekonečnem a proměnou v Nadčlověka. Myslím, že šlo o průlom v akčním žánru s puncem geniality, který se Wachovským už asi nepodaří zopakovat.

Kdysi se mi dostala do rukou malá stará knížka Hobit a od té doby na Tolkiena nedám dopustit. Obdiv ke Skandinávii zakončený vymyšlením nového jazyka a eskapády malých hobitků, trpasliků a elfů proti skřetům a jiné havěti v podobě paralely s bojem proti nacismu. Nové prostředí, zbraně i postavy s dobře padnoucími jmény. To vše podloženo výjimečnou výpravou a scenérií Nového Zélandu, který jsem celý projel podle příručky o Pánovi prstenů apropos :) Celá trilogie je oslavou Tolkienova umění a celého světa fantazie se středověkým puncem boje mezi dobrem a zlem. Mezi duchem a zástupcem té Nejvyšší skutečnosti na Zemi v podobě Gandalfa a matérie, která se líhne z matérie, v podobě skřetů. Vítězství přátelství, nesobeckosti, jednoduchosti života, dalo by se říct, jakéhosi křesťanství dávného věku, kterým Tolkien nejspíš načichl od svého přítele Lewise, který má náznaky v každém svém díle. Nezapomenutelný vryp tohoto Zélanďana do světové kinematografie nenáročného, ale tolik zábavného charakteru.

Jednoduchá, ale velmi zábavná a příjemná zápletka, která vám osladí hodinku a půl vašeho života. Starý pes Paul Bettany se mátoří a přemýšlí nad koncem kariéry, ale nakonec ho probudí láska k půvabné a fantasticky uvolněné (jako vždy) Kirsten Dunst. Ohromný scénář, kdy jednu vtipnou slovní výměnu střídá jiná, ještě slunečnější. Narozdíl například od filmu Seven, kde vždy jen pršelo, v tomto filmu svítí jenom slunce, a to i z blonďatých vlasů obou aktérů. Lidé v Anglii v době Wimbledonu jsou tak dobře naladění, i díky jejich želízku v ohni, že se ta kvanta pozitivity vylévají po kýblech i na vás, takže budete na sedačce sedět z rozřezanou hubou od ucha k uchu po celou dobu. Co víc si od romantické komedie přát...

Každému z nás se v životě stalo, že se chtěl něco naučit a řekl si, že to nejde, nebo že to neumí. Ale najednou, jakoby přes noc, ho někdo zbaví strachu a stane se z něj neomezený člověk. Například, že se zamiluje jako bič, tedy v tom světském světle pohledu. Bill se tohoto strachu zbavuje polehoučku, ale velice dobře, zprvu si neuvědomuje, jakou mu Bůh nabídl výhodnou zkoušku, ve které nakonec obstojí. Druhá linka je nejen strach, ale také jeho sobectví, ta jeho nabobřelost, tedy nabubřelost :), která nemá ráda nikoho kromě sebe, ta se mění až jako druhá, strach opadne únavou z opakovaného, ale sobectví mizí nejdříve s dobrými skutky a nasloucháním druhým, neopomeňme opakované nevydařené sebevraždy, které z něj udělaly poloboha, a následně po vítězství v podobě nesobecké lásky k vytoužené ženě. Lahůdka nad lahůdky, nad kterou se člověk nekonečně pobaví i inspiruje.

Myslím, že mnoho scének se stalo klasikou. Náš oskarový film, ve kterém Zdeněk předvádí svoje herecké i scénáristické umění. Koutky člověku nepřestane rozehrávat snad celý film. Herecký ansámbl našich dinosaurů je nepřekonatelný. Malý hrdina je uvolněný a přirozený. Takže sumasumárum: pokud by se mě někdo v půl druhé ráno ze spánku zeptal, co ti naskočí při slově Kolja, tak se ještě polorozpalý usměju a objeví se mi v hlavě Heřmánek, jak na svatbě s úlisností starého mládence tiše říká: Krasavice....krasavice...

Nicneříkající, přehnaný, až příliš kontroverzní, jak by se podle hodnocení v místní komunitě mohl zdát tento podle mě mistrovský kousek mého oblíbence. Opak je pravdou, planeta Nibiru byla v dráze naší matičky země...alespoň podle zpráv:) Takže to jenom k zápletce. Mimo mou oblíbenkyni v hlavní roli a Kiefera, kteří oba bezchybně odvedli svou práci, mě asi, jako spoustu z vás, uchvátily zpomalené záběry a k tomu ten neustále se opakující Wagner, který vám zaleze pod kůži tak, až z toho nebudete moci usnout. Kirsten celá zmatená svým životem a celou situací nakonec jako jediná nepodléhá zmaru a chytá za ruce své nejbližší pod imaginárním stanem z dřívek...děkuju za zážitek

Nechápu, jak tento film může být v modrých číslech. Melanie s Michaelem a Liamem zde nabízejí napětí, romanci a dobrodružství a samozřejmě své bezchybné výkony. Celé to vrcholí v Německu, kdy napětí graduje a vy na gauči řinčíte blahem: takovej biják má přesně být. Málokterý špionážní film (neviděl jsem jich moc :) vám nabídne takhle dobře vykonstruovanou jednohubku, která se vám zařeže pod kůži a vy si ji dáte v tv klidně za pár let znovu, protože vás postavy uhranou. Nejlepší výkon Melanie v kariéře myslim. PS - ta koncovka na hranicích trošku nadsázka, nicméně vyváženo srdíčkem na konci, kdy ani jedno oko nezůstává suché.

Myslím, že jeden z nejpovedenějších filmů barda americké kinematografie. Podruhé viděno v tv s výborným dabingem. Korejská ekypa sice totálně bez talentu (až na segru hlavního korejského protagonisty a možná to je i kulturou), ale Clint jako vždy jakoby hrál sebe. Tvrďák nad tvrďáky a vždycky chlapák chlapatej. Při scéně u plotu s třema "supernegrama" jsem v českém dabingu vybouchl smíchy, což se mi v originále nestalo. Slovní přestřelky za čistých pět (pětku dávám, pokud vidím film podruhé a znovu líbí, nebo pokud bych film klidně ještě jednou viděl). Takže pěkný sobotní večer takhle od stolu vám přeju :)

Celé by se to dalo shrnout do jednoho slova. Fantastické. Jazyk, herci, scénář, hudba, nápady (viz focení v ateliéru). Nad celým filmem se táhne jakoby bezradnost všech postav, z nichž nejšťastnější je asi "bratr" fotograf. Prokletí dolní střední třídy proložené alkoholismem. Nádech rasismu, který je ihned zažehnán jakousi větší silou, jakýmsi prahnutím po rodinném objetí a lásce. Brilantní scéna za scénou vyvrcholí slovním fotbalem při závěrečném večírku. Vedle Ryba jménem Vanda se jedná o ten nejnablýskanější klenot anglické komediální filmografie.

Nový svěží závan z německé soudobé kinematografie a vůbec světové kinematografie. Aktuální téma porovnávající napínavý a rádobydospělý styl manažerů na jedné straně a jednoduchý život trochu dětinského a sympaticky bláznivého učitele na malém městě. Herecké výkony skvělé, hlavně jeho dcera. Mohlo to skončit líp, kdyby jí v té ohromné maškaře řekl, pojeď se mnou domů a vybodni se tady na to. Ale ono ne. Rozhřešení nechávají na nás. Tak si udělejte obrázek sami.