Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Sci-Fi

Recenze (1 795)

plakát

Rozpolcený (2016) 

Jak již potvrzeno třeba pány DiCapriem či McConaugheym, není radno si herce škatulkovat dle pitomých romantických filmů, kde hráli (v tomto případě nudné Pokání). McAvoy sice už svoje kvality potvrdil v jinačích filmech (třebas Filth), ale zde se ukazuje opět v novém světle, respektive v hned několika nových světlech. Není to úplný top, u kterého dvě hodiny nedýcháte, až takové tempo a atmosféru to nemá, ale dobře natočené a skvěle zahrané to je... 80%

plakát

Vyvolený (2000) 

No jo, podobně jako u Šestého smyslu to bude asi chtít opáčko, protože závěr film přeci jenom posouvá trochu někam jinam. Ale i tak, na první dobrou - velmi dobrý thriller s velmi dobrými Willisem a L. Jacksonem... Jak pak to asi bude sedět dohromady se Split a Glass? 80%

plakát

Raubíř Ralf a internet (2018) 

Jak už psali nějací kolegové přede mnou - kouzlo je pryč. Ač jsem příliš pozdní ročník na to, abych hrával arkády, přeci jen i pro mne měl první díl nostalgickou atmosféru. Jo, scény s disneyovskými princeznami jsou super a jisté aspekty interpretace fungování internetu také, ale příběh je tuctový a nudný až hanba a celé je to takové příliš době-poplatné. Plus musím přičíst (nebo odečíst), ač za to originál nemůže, překvapivě špatný dabing... 60%

plakát

Hon na pačlověky (2016) 

Taika Waititi nezklamal aneb I když se ti film nezdá zajímavý, věř svému oblíbenému režisérovi. I když je to dost jiné než jeho předchozí What We Do in the Shadows, tak jeho styl (či měnící se styly) mám prostě rád. A jeho střelené (pra)lesní dobrodružství Rickyho a Heca mne bavilo... 90%

plakát

Tohle je náš svět (2016) 

Tak trochu na hlavu padlý Viggo má od začátku plné sympatie publika, které se avšak v průběhu stopáže poněkud vytrácejí. Aneb dvouhodinové Nic se nemá přehánět a O boji s větrnými mlýny... 70%

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Nikdy jsem nebyl žádným velkým fanouškem M:I série, ale směr nejnovějších dílů jí dle mého svědčí. Jasně, všechno je tak trochu přepálené, ale jinak by to asi nebyla M:I. Příběh dost navázaný na předchozí díl, takže jestli kolem vás pětka tak jako kolem mne před třemi lety jen tak prolétla, tak se budete v ději trochu ztrácet. Je to kvalitně natočený biják, ale za dlouhých zimních večerů si ho asi pouštět nebudu... 80%

plakát

Predátor: Evoluce (2018) 

Záleží na úhlu pohledu. Zcela chápu pohled pánů kolegů "odpadů!" a "*", neb je naprosto oprávněný. Nový Predátor je škvár, řekněme nedůstojné pokračování kultu. Já mám Predátora sice rád, avšak nemám jeho sérii nijak zbožštělou, takže jsem byl schopen nasadit bohorovný přístup, ignorovat pitomý scénář a v podstatě kulisní roli obávaného Predátora a užít si smršť chtěných a asi i nechtěných vtipů... 70%

plakát

Loupež ve velkém stylu (2017) 

Tak oddechové, jak to snad jen lze, ale příběh tří zoufalých důchodců hraných Freemanem, Cainem a Arkinem, kterým nezbývá nic jiného, než vykrást banku, se ani snad nelíbit nemůže... 70%

plakát

Who Is America? (2018) (seriál) 

Návrat k Da Ali G Show kořenům. Sacha už to nemá tak lehké, neb jeho ksicht už každý zná, tak musel přidat na make-upu a zároveň přidal i na postavách. Nutno říci, že řada těchto postav je zbytečných, neb netnou do živého tak, jak by si asi Sacha představoval. Nejvydařenější je samozřejmě Erran Morad; co ten "nutí" říkat a dělat republikány před kamerou je neuvěřitelné. Až by si člověk myslel, že je to nahrané. Podobně je na tom i Gio Monaldo, který sice nemá tolik prostoru jako Erran, ale jeho product placement zachraňování sirotků před zeleným plátnem nemá chybu... Není to už tak převratné jako Da Ali G Show, ale i tak se mi na Who Is America? koukalo dobře a bavil jsem se... 70%

plakát

Úžasňákovi 2 (2018) 

Tak jsme se po čtrnácti letech dočkali. Tedy já ne, já si jedničku pustil asi den před dvojkou. Ale jak jsem tak z různých reakcí pochopil, tak celý svět na pokračování čekal... Sám nevím, jestli má být linka s otcem doma a matkou v akci přihřátím si emancipační polívčičky a naznačením dorůstajícímu potěru, že otec se zástěrou je normální obraz, nebo jestli se to Bradovi akorát hodilo do krámu a svezl se na současné společenské vlně. Každopádně to bylo vtipné. Podobně nevím, jak hodnotit otázku přílišného spoléhání se na deus ex machina v podobě (vždy) zjevivších se superhrdinů a jestli by nebylo lepší spoléhat se sám na sebe. Zda to má být obecně platná (a správná) otázka nebo jakési pomrknutí na dnešní kinematografickou přesycenost nesmrtelnými úchvatnými bytostmi. Tak jako tak jsem se bavil o něco méně než u jedničky, ale pořád dobře... 80%