Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (308)

plakát

Jsem (2005) 

Když se usměje, když je s ní, když za ní jde, když nechává spropitné, když utíká, když rozdělává oheň, když ho odmítá, když se vzdává, když to zjišťuje, když ho ona sleduje, když o tom neví, když tam leží, když jej pohladí, když mluví, když se ho štěstí na chvíli drží, když nedokáže potlačit slzy....když JE. Achich ouvej.

plakát

Bromwell High (2005) (seriál) 

"I have seen the future, and it's porn, sharks and Nazis!" A přesně tohle stačí k tomu, aby všem došlo, jakej typ seriálu to asi bude. Buď vás to dostane nebo mine obloukem. Nic mezitím. "[on the phone with the Ministry of Education] Iqbal: There is a Ministry of Education? What is next, Ministry of Kabob?"

plakát

Fun at the Funeral Parlour (2001) (seriál) 

To označení dobrodružný a krimi se myslí jakože fakt vážně? Protože je sice pravda, že sotva přežívající společnost Thomas, Thomas, Thomas & Thomas má překvapivě o přísun nebožtíků postaráno hned ze začátku každýho dílu, ale dávat divákovi naději, že to bude možná i o něčem víc než jen čiré ridiculousness je pěkně zavádějící. Sice to má ve jménu funeral, ale od samotnýho toho aktu to být dál nemůže. Rhys musel být ve svých dvaceti "fun to be around", když něco takovýho vymyslel.

plakát

Facejacker (2010) (seriál) 

Tohle prostě už není ono, Kayvan s telefonem byl mnohem lepší. Některý fóry dobrý, je to přeci jen jiný jednat s lidmi přímo, ale doovdé je jen jedno.

plakát

Člověk a vesmír (2014) (seriál) 

Když má někdo ten dar jednat s lidmi, tak může dělat cokoli. Takže by se klidně mohlo stát, že si to Brian napochoduje před kameru, řekne, že je bůh a všichni to prostě vezmou jako fakt a hotovo. V případě téhle mini-series si nemůžu na nic stěžovat, ono na co si taky stěžovat u takových těch pořadů, kde si jeden profesor odskočí od výzkumu, aby se s námi zase podělil o nějaká ta tajemství tady tohohle všeho okolo a pak nás nechal sedět s úžasem před obrazovkou.

plakát

Jsi bůh (2012) 

(Gustav měl ale nervy.) Nejsem si jistá tím, že by měl o téhle skupině vzniknout film, ale když už se teda stalo, dopadnout to mohlo asi i hůř. V poslední době mívám problémy s tempem filmů, J.B. není výjimkou. Necelé dvě hodiny je dlouhá doba a ani osud Magika není dostatečně silný, aby utáhl celý film. Čímž teda nechci shazovat ostatní kluky, ale tak všem musí být jasné, že vždycky je tu ten jeden s kterým se to obvykle veze. Každopádně slušně odvedená práce, která nenásilně prezentuje neználkům (like me), jak to možná (přece jen čemu dneska věřit) bylo.

plakát

Being: Liverpool (2012) (seriál) 

Tak tohle si zařadím do mojí neexistující kolekce velmi random věcí, co jsem kdy viděla. Každopádně hned ze začátku pro mě bylo zklamáním to, jak se Clive uchopil toho být narrator. Za mě celkem dost mdlé a když došlo třeba na nějakou informaci, která by aji byla zajímavá, v jeho podání to prostě nevyznělo. A asi hlavním mínusem je celková umělá vykonstruovanost, to se nehorázně projevovalo. Jasně, jedná se o reality show, tam o tom je, ale jak se to tvářilo, že ty kamery jsou všude a dostanou se taky ke všemu, k čemu normálně ne, tak stejnou měrou šlo vidět, že si všichni všechno hlídají a pak že to nemá působit nepřirozeně. Na druhou stranu je to normální propaganda, tak co by jeden čekal.

plakát

We Are Klang (2009) (seriál) 

Po prvních dvou dílech jsem byla lehce vyvedena z míry, ale nakonec jsem skončila zase jednou v dobrý náladě a takovýho toho 'well...why not'. O Gregových kvalitách jsme snad všichni přesvědčeni. Je třeba si uvědomit, že tady je to prostě svý a naproti vám to rozhodně nepůjde, ten krok je nutný udělat z vaší strany. A hlavně se dostat do tý fáze akceptování, že tohle je jednoduchá britskost a být ready na fakt divný věci. A pozor na out-of-nowhere pohledy do kamery. Ty mě vždycky lehce dostaly.

plakát

Slib (2014) 

Takový to 'když ji miluješ, není co řešit' se zde hodí dokonale. Až nepříjemně mrazivé je suverénní jednání Lily, která si moc dobře uvědomuje svou moc, ale zároveň je to pořád hrozný dítě, hlavně ve chvílích, kdy radši zavře laptop než aby čelila tomu, co se má dít dál. I když tohohle se dopouští i nejeden 'dospělý'. Neupírám tomu jistou atmosféru, která leckdy navnadí na slibně rozjetou hru, bohužel dohrát ji do konce se tu až tolik nedaří. Vyloženě směšné mi přišlo počínání si při výslechu, kde se ovšem opět ukázala další oblast toho nepochopení se navzájem, vždyť šlo přece jen o líbání ne?

plakát

Pořád jsem to já (2014) 

Výtečná Julianne. Toť pro začátek. Bohužel jsem asi čekala víc. Hlavně když sám Glatzer má svý zkušenosti. I když "jenom" s als. Chybělo mi tam hlavně více z pohledu rodiny, nějaký ten úplný breakdown nebo náznak něčeho, že je to fakt pěkně v háji, ale někdo tady ten silný být musí. Aspoň na oko. Jasně, je to o Alice, o tom, jak to ona je ta, kdo se může každou chvíli ztratit úplně, ale není sama, kdo bojuje. Nenechte se mnou mást, byl to film, na který ještě budu chvíli myslet, ale k zamyšlení mě dovedou i jiné zaměřené na real life issues.