Merkin

También la tequilla blanca con su sal le da sabor-Rodriguez ví, jak příběh okořenit:)

Bohužel ani vzplanuvší oř Sama Elliotta u mě nevyřechtal hvězdičku:)

Dechberoucí začátek je zároveň koncem toho ,,lepšího". Už jsem si zvykla, že Rusy hrají Američané, že špína nevypadá jako špína(určitě bych měla vždy umyté a upravené vlasy, by´t bych byla ostřelovačkou a žila bůhvíkde s dvaceti dalšími), že vše je bráno jako neskutečný patos(mrtvé zneužívané dítě, rozpolcený hrdina, energický politruk, romantická láska uprostřed bombardování nepřáteli, samotářský víceméně sympatický a svým způsobem mírumilovný záporák), jenže tohle byl snímek plný rozporů a až příliš nerealistický, nikoliv ze stránky praktické nebo obrazové atd., ale ze stránky vykreslení postav a doby. Už jen to heslo ,,Zpátky ni krok"(ano bylo to opradvu tak, ale jeho pojetí ve filmu na mě zapůsobilo spíš jako jednoznačně zaměřené proti tehdejšímu režimu než jako snaha ukázat bezmoc vojáků atd.), pak celý Zajcev(že by se ta postava nějak vyvíjela, kromě jasného cíle praštit s kariérou ,,hrdiny", totéž osudová žena-jediné překvapení bylo její zranění),postava pro zamyšlení byl snad jen politruk s filosofickým závěrem, že nelze být šťastný(nebyl-li tohle cíl filmu, ukázat, že komunismus byl špatný?) a německý ostřelovač(byť se od něj také nic jiného čekat nedalo a choval se spíš jako zaoceánský cowboy než německý důstojník).Takže pěkné reálie bitevní, i se objevil pokus o ruskou hudbu, ale ruský živel a to vše(což neobhajuji, ale ráda bych pochopila nebo někde našla) tu opět chyběl.

Snímek plný gest, řekla bych, ať už těch fyzických(Francesca mně občas přišla velice roztržitá) i těch filosofických(oběť si žádá oběť)....Pěkné, komorní, výmluvné...

Už jsou to roky, kdy jsem snímek viděla, ale dodneška ho nepřekonala žádná jiná verze, ať pojatá klasicky nebo moderně. Zeffirelli dokázal vytvořit atmosféru stejnou jakou na mě pak zapůsobilo už jen představení sehrané na samotném Juliině balkóně ve Veroně, a to už něco znamená:)

Není co dodat, takhle má vypadat mix komedie, horroru, psycha a pohádky.....

Přiznávám, že pátá hvězda je zcela subjektivní, ale inteligentní dialogy, dobře vykreslené postavy, řekněme že originálně pojatá a zasazená klišé, dokonalý Jim Sturgess, výborná práce maskérů, podmanivý soundtrack, to vše si podle mě zaslouží minimálně čtyři body. Posledních 15 minut si sice mohli scénáristé odpustit, nicméně k hrdinům Jednoho dne se budu rozhodně ráda vracet:)

Magické téma ,,nic na světě netrvá věčně"(svět nevýjimaje) tentokrát trochu jinak. Jak to říct, nevadilo mně kýčovité téma, psychopatické postavy ani nepochopitelné jednání těch několika normálních charakterů, jen mně zkrátka přišlo, že Melancholia smíchala příliš věcí dohromady(psychologické i rodinné drama, lovestory, katastrofický snímek, sci-fi, fantasy, pohádku) a protože převažovala lyrika nad epikou, tak se vlastně nic nedotáhlo do konce a navíc prvních nekonečných 8 minut a závěrečný obraz jak v týpí za úplňku mě zkrátka nepřesvědčil, že jde o něco extra:)

Ano, snímku se dá vytknout hned několik věcí:1)statické pozadí příliš kontrastuje s pohybujícími se postavami(kulisy samy o sobě jsou krásné a působivé, nicméně opravdově působí pouze v okamžicích, je-li na ně soustředěn záběr-tzn. zabírám-li osamocený strom jako to hlavní na plátně, pak se větve ve větru kývou, běží-li hrdina lesem, pak se nepohne ani list a to ubírá na reálnosti) 2)nevyjasněnost děje(nevadí pomalá plynulost, nevadí otevřený závěr, nevadí ani drobná nejistota typu, je Rodenův hrdina opravdu němý?, nicméně chybí přesnější vykreslení děje v minulosti a důvodu, proč došlo k závěrečné vraždě, především kvůli její brutalitě, navíc se divák dost načeká a zajímá ho víc než cíl právě důvod) 3)přílišné opakování některých motivů(zastávek a časů příjezdu především). Zároveň je ale film v mnoha ohledech originální a působivý:1)obrazová stránka(hry stínů, krajina) 2)poetičnost 3)hlavní postavy(samotář obklopen svou ,,mlhou", mlčenlivý mstitel, otec ryzí zloduch, syn moderní zloduch, děvka a čistotný homelessák, brejlovci a bardotky) 4)prostředí 5)hudební doprovod. Nakonec hraje velkou roli subjektivita, kdy v prvních minutách mé já marně hledalo odůvodnění pro dvě hvězdy a u konce se snažilo vymyslet, proč nedat Nebelovi plný počet. Film je závislý na atmosféře, kterou mu může dopřát jen velké plátno, proto nakonec 3*(doma si tolik neužiju), ale jsou hodně silné.

Co slovo-to perla!!!!!!