Merkin

Strašné, úžasné, strašné...Přece jen tomu cosi chybí, aby to bylo víc úžasné než strašné:)

Napadá mě jen půvab, křehkost, krása, květiny, strach, bolest, slza, úsměv, vůně, objetí, zmatení, podzim a slunce...Snímek mě pokaždé dostane, ačkoliv chápu, že tady hraje velkou roli subjektivita, ale já tomu všemu dokonale věřím, Christian a Mary jsou skvělí, melancholie neskonalá a vše plyne...Pouštím si Postel plnou růží každý rok už několik let a pokaždé v ní objevím něco jiného, úžasná věc.

Tohle byl první den konce mého života. Vulgární, hloupé, zbytečné a zcela ve stylu amerického způsobu udělat z diváka nesvéprávnou bytost přihlížející naprosto nenormálnímu rodinnému stavu, ačkoliv se někomu může zdát běžným a vtipným. Diana Keaton upadla až na dno(kde bych ji nečekala), Liv Tyler se ani k ničemu jinému nehodí a Dax Shepard sám vypadá jako vypatlaný idiot, takže sem dokonale zapadá. Jedinou smysluplnou větu prohodila babička a naoko dementní, přitom alespoň za svými činy si stojící kamarád spisovatel. Kéž víc takových věcí na plátno nepřijde.

Zajímavé, jak na mě tahle věc působí. Hlavní hrdinové jsou mi oba nesympatičtí- Ralph svou povrchní a nekrášlenou sebejistotou, neskrývanou arogancí a vsugerovanou ideou, že je vždy někým hnán do kouta, Meggie zase přemrštěnou naivitou, fanatickým držením se role oběti skrývaným za ukvapenými rádoby velkolepými gesty ,,dospělé" ženy. Naopak mnohé vedlejší postavy jsou nejen příjemné, ale kromě důvěryhodnosti jejich příběhů na mě působí lidsky a důstojně. Předně pak bohatá Mary trestající Ralpha za jeho neopětovanou lásku, věčně nešťastná a jako skála pevná Fiona tajně zamilovaná do svého neuvěřitelně hodného manžela. Dokonce i cílevědomý O'neil je mi milejší než ambicemi posedlý egoista Ralph. Ptákem v trní je každopádně každý, i on. A mnohé monology těchto ,,plátců bolestí" považuji za vynikající(Maryino vyznání lásky, Fionino přiznání lásky a faktu, že Megan bude opakovat stejné chyby, Frankova slova o nenávisti a lásce jako o boji a věčném boji...)Navíc ta příroda, města...

Tento svět, zcela jiný než můj, mně rozhodně nijak nenadchnul, jen mě dobře připomněl, že nerozumět technice není vždycky naškodu. A právě v tom to je. Vše, co snímek nabízel mě bylo cizí, nepříjemné, postavy jsem nechápala, byly suché, prázdné, starající se jen o ty své jedničky a nuly. Ale já nemůžu dát filmu dvě hvězdičky, protože takhle na mě prostě svět computermanů(a mnohé znám osobně) doopravdy působí, tudíž jestliže někdo dokázal tenhle svět přenést na plátno a zpětně pak na mě i s tím pocitem, který mívám, když o takových lidech čtu nebo s nimi mluvím, pak je to vlastně dobrý film. Já s nimi nechci soucítit, nechci o nich přemýšlet. Mají svou klec a svá čísla a soudí se pro programy. To, co Facebook nabízí je strašné a i geniální a takoví jsou i oni a takový je i The social Network. Jedno velké zrcadlo.

Jak to jen říct? Stále očekáváte, kdy konečně v tom zmatku laciných dialogů, toporných pobíhání dokola a mnoha naprázdno vyznívajících ,,akčních" scén dojde k očekávané, dechberoucí finální bitvě(však vy víte mezi kým). A minuty se vlečou. Na plátno se sice vrací téměř všechny divákovi důvěrně známé postavy, ale každá má na své uplatnění tak malou chvilku, že kdyby se neobjevila vůbec, ani byste si toho nevšimli. Všechny rádoby velkolepé scény jak rychle začnou, tak znenáhla skončí, aniž byste si uvědomili, že vůbec proběhly. O scénáři se zmiňuji jen nerada, jakoby ani neexistoval, kdyby postavy mlčely, zachovaly by si alespoň trochu staré vážnosti. Mnohé dokonce Yates odklonil od původní verze o 180 stupňů. Jestli čekáte nějaký Snapeův triumf, nebo znázornění hrdinské smrti členů řádu, zapomeňtě. O mnohých úmrtích se dozvídáme jen tak meziřečí. Dál potom neopomenutelné chyby maskérů(George má obě uši, Severus sice tvrdí, že Harry má oči po matce, ale ta si běhá po poli s hnědými, Harry má modré a na originál zelené si nikdo ani nevzpomene). A závěrečná bitva mezi dvěma nepřáteli trvající všeho všudy asi 10 vteřin byla asi stejně drsná jako domácí úklid. Harry z toho vyšel jako kluk, který do poslední chvíle nic nedělal, jen vždy uposlechl rady ostatních, Brumbál jako vypočítavá mrcha, Severus jako zaslepenec láskou, Malfoyovi jako šťastná rodinka a závěrečný epilog pochopitelně donutil celé kino k smíchu(obzvlášť Tom Felton neměl chybu). Od štábu s nejlepšími anglickými herci a témeř neohraničitelnými finančními i materiálními možnostmi jsem očekávala mnohem víc než podprůměrnou béčkovou věc. Kdyby se jednalo o prostřední díl, řeknu si budiž, oni se polepší, ale jako závěrečný snímek mě Relikvie 2 hodně zklamaly. Méně je někdy více.

Realistické, místy až naturalistické drama, a přesto všechno se snímek ubránil násilnému kýči a přílišné snaze získat diváka na stranu hlavních postav. Naopak, scénář pouze nabízí vhled do života několika lidí, jejichž zásadní odlišnost je přitahuje jako magnet. Briana jakožto nepřirozeně ochotného a dobrotivého člověka, který na své chování doplatil životem, Audrey zase jako víceméně obyčejné matky a manželky s oprávněnými obavami a námitkami, dětí, co nic něvědí a přitom pochopí všechno beze slov a kamaráda Jerryho, právníka na heroinu, o němž nikdo pořádně neví, jestli je to inteligentní ztroskotanec, nebo spíš ztroskotaný inteligent, pro Briana jde o přítele a pro Audry o boxovací pytel a přítele v jednom. Postavy se najednou objeví a náhle jejich příběh skončí, bez pádného cíle, s neujasnněými vztahy a navíc nic není uzavřeno. Divák má ve všem na vybranou a v tom je síla Spálených vzpomínek.

Je to vlastně úplně jiné než Dr. House(Ludsky má dceru a bývalou ženu, spoustu poměrně normálních, a nikoliv placených milenek, nekulhá, ba naopak je ve skvělé kondici, a navíc většina jeho případů je založena až na atypickém soucítění s lidmi, je mnohem akčnější, vpodstatě neléčí, ale splétá své osudy s policií, nemá víceméně žádný tým, jen spřáteléného šéfa a až naivně znepřáteleného kolegu, navíc ten naleštěný vůz:) Tak proč jen mě snímek nutí ke srovnání s americkým dr(který narozdíl od toho slovenského opravdu trpí pro svou nadměrnou inteligenci a maximální ego). 1)naprosto zbytečný(leč působivý) český dabing(Stránský používá stejné grify jako u Hause, takže v některých pasážích to vypadá, že by stačilo zavřít oči a ocitnete se mezi Camerovou a Cadiovou) 2)část scénáře(ať se snaží jakkoliv, některé pasáže, především ty arogantně vysvětlovací, jsou jak přes kopírák) 3)snaha zesměšňoavt špatné lékaře, nechuť léčit na ambulanci Díly jinak nejsou špatné, ale zbytečně zdlouhavé, délka série nedovoluje charaktery a osudy postav rozepsat a snaží se je vsunout do jednotlivých příběhů, což pak překrucuje celkový pohled. V rámci soudobé československé produkce slušná trojka, ale seriál si vysloveně přeje a nutí srovnání s Hausem(a tam je to slabá, hodně slabá dvojka).

Konečně věc, kde nikoliv romantický a neodolatelný milenec, ale trpělivý, hodný a mnohem působivější manžel nakonec vyjde z boje o svou ženu jako vítěz:)

Výborný Clavier, překvapivě podprůměrný Reno, místy trapné a místy geniální scény...Něco mezi francouzskou KOMEDIÍ a americkou ,,komedií".