Rogue

Fantom Paříže v Londýně. Včetně Pitofovského diletantismu, mystického okultismu a kung fu.

Už z principu divná kombinace hitcockovského noiru, Vincenta Price a hororového blázince nemůže po šedesáti letech tak úplně fungovat. Nečekala bych, že to někdy napíšu, ale - zajímavý průměr. http://filmnoirblog.blogspot.com/2009/11/shock-1946.html

Za prvních jednadvacet sezón.

Skvělá hudba, skvělí herci, perfektní scénář a koncert Crystal Castles. Jen by mě zajímalo, kde našli tolik lidí s nosem nahoru... Za ty dva poslední totálně ulítlé díly si Skins zaslouží bodové absolutorium, hlavně za posledních pět minut. A nejlepší na tom všem je, že druhá sezóna v nastaveném tempu vesele pokračuje. Život dojebané anglické mládeže, tak skvělý a tak posraný. Tak je to správně. A Adam Sandler je sladký, když ztišíš jeho hlas. Dokonalé. Nepamatuju si, kdy mě naposled něco tak emocionálně rozdrtilo. Napoprvé, napodruhé, pokaždé. But it’s all over... It’s all over. O tragédii 3 sezóny decentně pomlčím, čtvrtá se až do sedmého dílu jevila ok.

Kdyby to byl remake ve stylu Van Santova Psycha, nic by se nestalo. Já bych nebyla naštvaná a bylo by o jeden zbytečný film navíc. Takhle je to jen zoufalý pokus předělat téměř dokonalý originál pro americké publikum. Slavní herci tomu nepřidávají, vylepšený scénář nestojí za nic, a tak atmosféra originálu zmizela a zbyla jen neskutečně emocionálně slabá vykrádačka ve které žádné postavě nevěřím. I ten DiCaprio je slabý. Podprůměrné i s odhlédnutím od mého vztahu k Infernal Affairs.

Důchodecké poučky o tom, že Bond býval více Bondem snad ani nemohly dostat méně úrodnou půdu.

Nejméně zábavná ze všech slavných konverzačních komedií, s nejprofláklejší scénou MM nad metrem, na které vlastně nic není.

Příjemně ubíhající konstrukt.

Coffee and Cigarettes let devadesátých. Tedy, spíš jen Cigarettes.

Vidím v tom Skleněnou Harmoniku... asi začínám intelektuálnět.