Rogue

Jakýmsi idiotsky televizním způsobem je to děsně cool. Celkově roztomile ujeté a bizarní, comicsové části dokonalé, krve dostatek, písně super. Na začátku mě celá ta emo gothic stylizace dost iritovala, ale jak minuty běží, člověk si zvyká víc a víc. Ale ta televizní nedomrlost a přebarvenost prostě nezmizí. Což nakonec zas tak nevadí... za tu neskutečnou úchylnost, hudbu a odvahu si Repo trochu nadhodnotit zaslouží.

Pocta Hitchcockovy plná typického osmdesátkového sexuálního fetiše.

Prosluněné šedesátky za tónů Simona a Garfunkela. A nejvtipnější použití kříže v historii kinematografie.

Vizuální orgie. Nic víc, nic míň.

Kdyby to byl remake ve stylu Van Santova Psycha, nic by se nestalo. Já bych nebyla naštvaná a bylo by o jeden zbytečný film navíc. Takhle je to jen zoufalý pokus předělat téměř dokonalý originál pro americké publikum. Slavní herci tomu nepřidávají, vylepšený scénář nestojí za nic, a tak atmosféra originálu zmizela a zbyla jen neskutečně emocionálně slabá vykrádačka ve které žádné postavě nevěřím. I ten DiCaprio je slabý. Podprůměrné i s odhlédnutím od mého vztahu k Infernal Affairs.

First person pohled je sice věc nápaditá, originální a v roce 47 evidentně populární, ale proboha co ten zbytek? Cítm se trapně jako Rob Roy... Pokud je to vtip, je špatný a pokud je to míněno vážně, je to snad ještě horší. Pojem retardovaný scénář se dostal do nových dimenzí. Unbelievable

Nesnáším ABBU, ale z celé té přebarvené taškařice s tanečními čísly kvality týden prošlých tesco výrobků mi její písně přišly jako to nejmenší zlo.

Několik skvělých záběrů zakončených protahovanou honičkou v kanálech (která je beztak lepší v He Walked by Night).

Rock' n' roll na drogách. Just(ice) D.A.N.C.E.

Scénář je z naivnějšího soudku, Robinson v těžce iritující roli lehce dementního profesora, ale napětí drží celý film pohromadě a diváka v křesle.