Temná pasáž

„Tmavá pasáž” a „Dáma v jazere” , sú klasické Filmy-Noir, mimochodom si obidva odbili premiéru počas roku 1947, a to konkrétne v rozpätí šiestich mesiacov, ale čo je vôbec na tom asi najzaujímavejšie je skrátka to, že sa podobajú, ako vajce vajcu, t. j. sú totižto rovnako spracované , i keď súčasne aj dodávam, že prvý menovaný narozdiel od toho druhého, až tak extrémne nezachádza do krajnosti, keďže sa takto nebude správať až do samého konca... Čo mám tým na mysli ? Akonáhle trochu napoviem, akou formou sú nakrútené, všetkým bude hneď jasné, o čo sa tu vlastne jedná, kedy už práve teraz konečne prechádzam i ku "Dark Passage" , ktorá sa nám divákom čoskoro prihovorí prostredníctvom subjektívneho obrazu: skrz-naskrz prvej osoby, na ktorej je kamera doslova nalepená, a my vidíme iba to, čo vidí protagonista: „Zo štátnej väznice San Quentin, neďaleko Kalifornie, utiekol väzeň Vincent Parry, ktorému je polícia ihneď v pätách. Našťastie natrafil na "dobrého človeka" , ktorý sa mu ponúkol, že ho odvezie do San Francisca, no je príliš podozrievavý, čo aktuálne hlásenie z rádia, iba viac umocní, a tak sa strhne šarvátka. Spacifikovaný jedinec zatiaľ nič nevie o svete, kde zrovna prechádzajúca maliarka Irena Jansenová, by napokon predsa mohla byť tou správnou spojenkyňou, však ? Áno, poskytne mu útočisko, no ale až istý taxikár Sam, mu odporučí plastického chirurga, čím si zmení svoju (neustále) hľadanú tvár, že sa mu tým vari skončia úplne všetky starosti ?” / Varujem vás, že ani zďaleka určite nie, pretože to je len samý začiatok... V podstate behom prvej filmovej hodiny, počujem len Bogartov chrapľavý hlas, a k tomu neuvidím žiadny odraz v zrkadle (dôvod na to samozrejme jestvuje), keď ten zvyšok zvýši aj na nadštandardné charakterové herectvo legendárneho Bogieho, ktorému zručne sekunduje jeho skutočná manželka Lauren Bacallová. Zvyšný ansámbel v podobe Agnes Mooreheadovej a Cliftona Younga, ktorí vskutku ukrývali nejedno tajomstvo, kvôli čomu bolo sledovanie Davesovho snímku impozantným zážitkom, trošku mierne predvídateľným, prečo som nakoniec neudelil maximálne hodnotenie, no i napriek tomu ma nesmierne nadchol ! (15.07.2021)

Dokážu pochopit výchozí motivaci H.Bogarta, jež ho vedla k herecké účasti na tomhle v dílčích ohledech jistě zajímavém projektu. Fakt, že za jednu celou hodinu (!) účinkování na plátně diváci nezahlédnou jeho tvář mu musel zřejmě přijít jako velmi originální nápad hodný realizace. Bohužel první půlhodina (!), v níž jsme doslova nuceni sledovat dění na scéně pouze z jeho perspektivy (subjektivní kamera = tzn. pohled první osoby = tzn. "já"), není ani náhodou pro diváka lehce stravitelná, a pro počáteční potřeby filmu se nejedná o nejšťastnější řešení, poněvadž na sebe poutá nepatřičnou pozornost - na úkor rozvíjení příběhu a ztotožnění se s postavami. I přesto, že je nejistota a strach z dopadení, jež zažívá v průběhu děje hl. hrdina (uprchlý "trestanec") líčena poměrně přesvědčivě, dostává se film do žádoucího tempa až po Bogieho "odmaskování" - forma ustupuje obsahu a příběh se stává celistvějším a záživnějším. "Neúčast" Bogieho po většinu filmu naštěstí umně kompenzuje vynikající L.Bacall, která se se svým neopakovatelně zastřeným hlasem řadí mezi největší femme fatale čtyřicátých let. Slabší 4*. (06.02.2005)

Bogartovka - o něm, s ním, ale bez něj. Filmařsky je Temná pasáž nápaditá, Bogartovsky chlapácká, Baucallovsky odměřená, vzájemně jiskřivá, ale proboha co ten scénář? Něco tak podivně hypnotického, nebo možná spíše pouze neskonale hloupého, aby člověk (nejen) v rámci žánru pohledal. Rozhodně vám nehrozí, že byste po pár desítkách minut věděli na čem jste. To ostatně nebudete vědět ani v závěru. Temná pasáž je buďto stupidita na n-tou umně zakrytá do noirového hávu či naopak velmi promyšlená záležitost. Záleží jen na vás jak si to přeberete. Stejně jako mnozí ostatní jsem si celou dobu pokládal otázku zda se to skutečně děje nebo ne. Raději jsem si řekl, že neděje. Představa, že je to totiž myšlené celé vážně je děsivá. Přiklonil jsem se tedy k druhé možnosti, ale jist v kramflecích si tím fakticky nejsem. Pro konečný verdikt by to chtělo znát předlohu Davida Goodise. (19.04.2008)

Způsob snímání v první půli je skvělý, protože kdy jindy se vám poštěstí, abyste připálili Lauren Bacall a ona se vám při tom dívala do očí. Jenže jakmile Bogart sundá obvazy a začne noirově hledat vraha své ženy, stane se z toho poutavě nasnímaná hra chyb. Taková, že laťka suspension of disbelief je někde ve výšce sanfranciské Coit Tower a divák, vracejíc se k tunelové symbolice, začne pomalu uvažovat, jestli to úvodní drsné válení sudu ze srázu nemělo fatálnější následek a veškeré další dění je jen poslední fantazií toho, co v něm leží. Čtvrtá hvězda budiž důsledkem mé naivní víry v tuhle teorii.. (15.02.2022)

Po druhém zhlédnutí (poprvné na 1. ročníku Noir Film Festivalu) jsem nebyla tolik nadšená, ale pořád je to solidní noir natáčený v lokacích San Franciska, se subjektivní kamerou, která je rozhodně lepší než v Dámě v jezeře, a hlavně hromada hvězdiček padá na vrub B+B. Na DVD jsou zajímavé bonusy, doporučuju. (26.08.2014)