MissJ

Slibný námět, bohužel v diletantském a tím pádem nepřesvědčivém podání. Vzhledem k roku vzniku bych byla v hodnocení shovívavější, to by ale nesměl přijít naprosto mimózní závěr. Tolik oceňované herecké výkony jsou podprůměrné (kupodivu mě nepřesvědčil ani Keir Dullea, sympatický jako vždy, ten mohl se svým kukučem hrát teenagera snad i v padesáti). Abych nebyla jen negativní, snové sekvence chválím...a tím bych výčet kladů filmu ukončila. 40%

Druhé zhlédnutí si pro jistotu odpustím; obávám se, že vcelku kladný dojem by napodruhé neobstál. Vizuálně nádherné, škoda jen, že postupem času příběh poněkud ztrácí dech. Tempo nastavené dokonalou první a slušnou druhou částí je rozmělněno v závěrečné části, která je nejslabším článkem celého filmu (ani Scottovi jsem zde jeho výkon neuvěřila absolutně, na můj vkus silně přehrával). V komentářích už je zmíněna nedostatečná prokreslenost postav, která je zapříčiněna právě nevhodným rozkouskováním děje do kapitol - charaktery zůstávají ploché a vzdálené a já jako divák lhostejná. Omezená stopáž filmu škodí, podle mě by mu slušel spíš formát minisérie. No ale přes všechnu kritiku: opravdu hezky se na to dívá. Poznámka na okraj: stejně jako záhy po svém vzniku zmizel film v propadlišti dějin, zapadl i Goldsmithův vynikající soundtrack (nesehnatelný až do druhé poloviny 80. let, kdy byl znovu nahrán u příležitosti další spolupráce tandemu Schaffner-Goldsmith na filmu Lionheart)...on sám ho označuje za nejlepší, jaký kdy napsal; to nemůžu posoudit, ale zaujalo mě, že Goldsmithova hudba je zde neobvykle "nenápadná"; jeho doprovod je většinou v dobrém smyslu slova "okatý" až do té míry, že nemilosrdně ukradne mou pozornost...zde ale zapadl jak ulitý a s příběhem dokonale souzní.

Víc než trošku patetický úvod s Bowiem se mi líbilo úvodní slovo samotného autora knihy Raymonda Briggse v původní verzi. Jinak mám jen slova chvály: tyto "pastelkové" animáky mám hodně ráda. Dojemný příběh je v dokonalé symbióze s mimořádně krásnou hudbou...Walking in the Air s vokály Petera Autyho je učiněný klenot.

Pointa mě sice nepřekvapila, protože jsem napřed viděla filmy, které se Karnevalem inspirovaly, ale nijak to nevadilo. V některých chvílích mi opravdu naskakovala husí kůže, a to z prostého důvodu. Zvuk varhan mi spolehlivě nahání hrůzu. Vzhledem k tomu, že i na koncertech varhanní hudby sedávám výhradně na konci řady v bezprostřední blízkosti únikového východu, účinky zde byly nedozírné (hercna rumpluje). Působivost filmu dodává i výborná Candace Hilligoss v hlavní roli. Ještě jedna věc mě zaujala - pavilón Saltair, dějiště mj. závěrečné scény, který pár let po natáčení vyhořel: historytogo.utah.gov/utah_chapters/statehood_and_the_progressive_era/saltair_exhibit/ Film je volně ke stažení na archive.org

Kruci, takový potenciál - nádherné lokace, výběr herců na jedničku, hudba (Jarre, Vangelis), téma...jenže jako celek to prostě nefunguje. Některé scény nezapomenutelné, ale jako kdyby se Weir nedokázal rozhodnout, jak bude film vypadat; výsledkem je politicko-romantický slepenec, v němž ani jedna linie nefachčí naplno (což je vzhledem k délce stopáže velké mínus). Romantická linka se měla dostat víc do popředí (fakt jsem to řekla?:); jednak to Weaver s Gibsonem dohromady sekne a zadruhé nepřesnost politických faktů sráží význam politické části. Dere se mi na mysl místní zprofanované: bylo to dobrý, ale mohlo to být i lepší.

Strejda Frank, Marv, Fuller...pokolikáté už? Z některých věcí člověk holt nevyroste...každoroční vánoční klasiku jsem letos stihla v předstihu:) "Jak jsme mohli zapomenout na Kevina? - Jestli ti to pomůže, já zapomněl brejle na čtení."

Jestli je tohle jedinej dokument o dvatisícejedničce, tak nic moc. Přišel mi nepropracovaný (klidně mohl být o hodinu delší, jen kdyby šel víc do hloubky) a málo "velkolepý" - třeba ta keyboardová verze Zarathustry byla děsná. Vždycky nakousne téma, řekne o něm pár vět a jde dál; dost mě to mrzelo např. u mojí oblíbené scény, kdy HAL odmítá pustit Bowmana zpátky na loď a on se musí sám bez helmy dostat do přechodové komory. U té bych ráda podrobně viděla, jak vznikala (spolu s vysvětlením, jak by taková situace asi vypadala v reálu), ale dočkala jsem se jen zlehka okomentované původní scény. K účinkujícím: A. C. Clarke a herci v rolích opičáků výborní, naopak na můj vkus přespříliš prostoru dostala Camille Paglia; nic proti, ale ta ten sex nacpe snad úplně všude ^_-

Poměrně solidní sci-fi noirovka. Hodnotila bych výš, kdyby tam Hyams toho scifi napěchoval víc; takhle film zachraňuje napínavá poslední dvacetiminutovka, zbytek je příběhově průměrná "kriminálka", ovšem s nadprůměrnou atmosférou a "vetřelčí" hudbou. Hyamse oceňuju jako režiséra s velkým talentem navodit hutnou atmosféru a v Outland to opět dokazuje. Děj však tentokrát pokulhává a pachuť klišoidní zápletky nedokázal přerazit ani Connery. Kozoroh 1 a 2010: Druhá vesmírná odysea zůstávají nadále nepřekonány, bohužel.

"What a beautiful way to die - as a falling star." Závěr je perfektní a jeden z nejpovedenějších vůbec. Stoprocentní negace startrekovských idejí (místo mírumilovného objevování tajemných nových světů a navazování kontaktů s neznámými formami života je rovnou vyhazovat do povětří). Parodie na 2001 ASO též potěšila: skupina omšelých astronautů svou "vesmírnou odyseu" neabsolvuje ve sterilně čisté, technicky dokonalé lodi, ale ve špinavém polorozpadlém vraku...jen ta umělá inteligence nakonec zradí v obou případech. Jak Star Trek, tak Kubrickův masterpiece mám ve svých topkách (a v úctě), ale to nic nemění na tom, že Dark Star mě uváděl do stavů chvilkového extatického vzrušení. Ve všech ohledech střelený film: jenom Carpentera může napadnout nakombinovat country song (Benson Arizona, zatraceně chytlavá melodie mimochodem) do sci-fi filmu. A co ten zákeřný emzák? Už jen představa, jak to vyráběli: flekatý koupací míč na muřích hnátách...hella high? Jedno je jistý: budu se dál probírat Carpenterovou filmografií, protože i když narazím na slabší kousky, jeho filmy jsou natolik originální, že i z největšího propadáku si něco užitečnýho odnesu... třeba tady: nikdy neskladuj zásobu toaleťáku na jednom místě.

Shearsmith&Pemberton se pro mě tímto počinem stávají zárukou kvality. Hodnotím po první sérii, jednu hvězdu si zatím ponechám v zásobě; s největší pravděpodobností ji udělím, protože seriálu přicházím na chuť víc a víc s každým dalším dílem. Správný "vodvaz" pro mě začal od čtvrté epizody s Markem Gatissem. Nej postavy: klaun Jelly (Red raw stump! Red raw stump!) a Oscar Lomax (Look! They're trying to fob me off with this, a sock with buttons on!)