Godlieb

Nebýt Conneryho tak by tato bondovka rozhodně nebyla věčná. Bondgirl je zajímavá tak akorát střídáním paruk, jinak nevýrazná v každém směru, Blofeld mě vyloženě zklamal, jeho plán na vydírání světa byl doslova směšný, silnější protileteckou obranu než jeho vrtná plošina měla kdekterá škola v Severním Vietnamu (člověk tak bohatý a mocný jako Blofeld by si přece sehnal řízené střely krátkého a středního doletu, rušičky radarů, vodní miny, radarem řízená protiletecká děla případně i vzdušnou podporu, a ne jenom čtyři padesátky Browning a bandu mamlasů se samopaly, kteří nesestřelili ani těch pár vrtulníků které na ně poslali), naopak pánové Wint (který prostě musí být gay) a Kidd nemají chybu, to oni jsou hlavním Bondovým nebezpečím na jeho cestě ke konečnému zničení Blofelda. Režijně hrozně průměrné, triky zastaralé, hodně okaté a nezvládnuté (veškeré výbuchy, průjezd uličky na dvou kolech), Bond je zde spíše detektivem než agentem s povolením zabíjet, Connery hrozně vzhledově zestárl, vypadá dokonce starší než kolik mu tehdy skutečně bylo Dějové nelogičnosti jsem se naučil v bondovkách pouštět z hlavy, ovšem tady dosahují do nebe volající výše. Ještěže Connery tímhle filmem s Bondem skončil...

Můj nejoblíbenější Bond. Zloduch toužící po podmořském městě, hláškující Roger Moore je ještě ve formě (pravda, první bitka je nahraná až běda, jenže to je chyba režie a ne jeho), Barbara Bach patří rozhodně k nejkrásnějším bondgirl a zároveň i k nejzákeřnějším Bondovým protivníkům (chvíli mu pomáhá, chvíli se ho snaží zabít, mimochodem, právě jí se málem podaří konečně 007 zabít), není pouze objektem Bondových pudů, (jestli byly všechny agentky KGB takové tak se nedivím, že za Studené války sbíhali agenti na Východ) scénář jí dokonce dovolí i něco samostatně udělat, Jaws se železnou zubní protézou nemá mezi ostatními poskoky v bondovkách konkurenci (snad vyjma Odjoba), auto-ponorka Lotus Esporit 1977 je ještě větší frajeřina než Aston Martin DB5 (a rychlejší), spolupráce Britů a Sovětů je vzhledem k době docela vtipná, triky slušné, tanker polykající ponorky je slušná zbraň, dokonce i docela realistická, jenom závěrečný duel nepatří k nejvydařenějším ani nejdelším, chtělo by to něco víc než harpunu pod stolem. Mezi mooreovkami rozhodně perla, jenom k dokonalosti ten Connery prostě chybí. 4*

Tak o téhle bondovce bylo slyšet snad více než o všech ostatních dohromady. Daniel Craig byl střídavě zatracován a vynášen do nebe, ovšem musím přiznat, že po prvním shlédnutí jsem z něj měl rozpačitý pocit. Herecky zajímavý ale neuvěřitelně chladný a drsný, jako kdyby Bonda hrál Michael Caine, což by mi nikde jinde nevadilo (mám rád Michaela Cainea a Get Carter), ovšem tady mi ta póza přišla skoro jako od člověka postiženého Aspergerovým syndromem. Bitky jsou mnohem dynamičtější než v předchozích dílech s Bronsnanem, míra realističnosti příjemně syrová, prostředí příjemné, Aston Martiny konečně nechybí. Eva Green mne bez přehánění naprosto ohromila, měla přesně tu nejednoznačnou francouzskou rafinovanost z níž muži přestávají zaujetím dýchat, velké, hypnotizující oči a velkou dávku oduševnělé krásy, žádná Bondova hračička na rozptýlení, emancipace konečně zasáhla i bondovky. Děj se hezky zamotává, partie pokeru s La Chiffre rozhodně nemá odhadnutelný konec, první objevení přítele ze CIA, zvrat na konci je neočekávaný, byť logický, Vespeřin skon je totiž Bondovou další motivací k boji. Uznávám, Casino Royale mne nakonec nesklamalo, možná bych byl raději kdyby Bonda hrál dříve uvažovaný Clive Owen, jenže jako počátek série je film povedený a vnáší konečně do skomírajícího žánru novou krev. A pro mě ještě jedno plus: Casino Royale konečně rehabilitovalo Timothyho Daltona a jeho (bohužel) pouze dvoudílovou přítomnost v roli 007! Vždyť kdo se už na konci osmdesátých let snažil udělat z mašiny na likvidaci padouchů, zachraňování světa a svádění žen konečně člověka? Jen škoda, že tvůrci při označení Vesper Lynd jako "jediné ženy, kterou kdy Bond miloval" zapomínají na Dianu Rigg a její hraběnku Tracy di Vidicenzo. Já vím, na staré bondovky se přece už dnes nikdo nedívá, ale není to tak úplně fér.

Asi nejrealističtější vize budoucnosti jakou jsem kdy ve filmu viděl, žádný "mimoňský" Minority Report s elektromagnetickými autíčky a modrou oblohou, tohle je svět kam jej zavedl bezskrupulózní ekonomický kalkul nadnárodních koncernů a ziskuchtivých magnátů, svět špinavý, věčně vlhký, bezcitný, sterilní, pomalu umírající. Atmosféra je skutečně zdrcující, jenom žasnu jak úžasné triky uměli na začátku 80. let bez počítačů a elektronické animace aniž by bylo nějak zřetelně vidět, že jde jen o kulisy a modely na jeřábech. Nikdo z hereckých představitelů nijak neexceluje, Harrison Ford hraje svůj slušný standart, Rutger Hauer je přesně ten typ na role podobných zloduchů (byl vlastně Roy Batty zloduch?), Sean Young jako osudová žena není špatná, sice má takový ten typický půvab Charleyho andílků ze 70. let ale i přesto jí to sluší, ovšem v tomhle snímku o nějaké herectví příliš nejde, v hlavní roli zde vystupuje temná zvuková a vizuální stránka filmu, vygradovaná na konci až do legendárních výšin. Navíc první film u něhož jsem díky Vangelisově famóznímu závěrečnému tématu vydržel až do konce titulků. "Jen" čtyři hvězdičky dávám hlavně za trochu nudnou a natahovanou střední část. P.S: Po několikerém shlédnutí mám nutkání snížit na tři hvězdičky protože tenhle film je absolutní vítězství audiovizuálu nad příběhem. Právě při porovnání s úžasnými scenériemi (ten opening nemá chybu) nejvíce vynikne nezajímavost a relativní plytkost zápletky. Ale místo toho naopak jednu hvězdičku přidám!!

Musím říct, že už dlouho (možná nikdy) mě ještě žádný film tak nenaštval. Po prvním geniálním dialogu mezi důstojníkem SS a odbojářem jsem čekal něco mnohem víc než neustávající trapnou a ještě k tomu nechtěnou parodii na 2. světovou válku. Tarantino si možná řekl, že je dost vojínů Ryanů a je třeba přijít s pořádnou "drsárnou" plnou "cool" dialogů a namachrovaných náckobijců kteří se s Němci nepárají a rovnou je bez řečí oddělávají. Snaha o politickou nekorektnost je samoúčelná, při spatření Mika Meyerse v roli britského důstojníka jsem poprvé film okamžitě vypnul, je to stará písnička, banda statečných Američanů zachraňuje situaci a ostaní pouze hloupě přihlížejí, kontaktní schůzka s německou herečkou/agentkou je k smíchu, takovou chybu vykládat si s kontaktem v hospodě narvané skopčáky by snad neudělal ani ten nejhloupější, lobotomií postižený agent OSS. Scény v kině připomínaly Velký flám, jenom bez všeho toho humoru, kamerové nájezdy ve stylu Sergia Leoneho nedokáží nic zachránit, Pulp Fiction a Gauneři se mi líbily mnohem, mnohem víc, tanhle mainstreamová sračka navlečená do nezávislého kabátku jim nesahá ani po kotníky. Chcete opravdu, opravdu drsný a nesmlouvavý válečný film? Pusťte si Špinavou hru ze šedesátého devátého.

Existuje snad geniálnější satirický seriál? (pokud nepočítáme Jistě, pane ministře!) Tahle šestice stvořila společně legendu, utahující si bezostyšně ze všeho a ze všech a to způsobem, jaký by dnes způsobil mndloby mnohému televiznímu / filmovému cenzorovi, ale taková už 60. léta byla. Gagy jako Smrtící vtip, Ministerstvo švihlé chůze nebo pan Hilter mi už navždy utkvěly v paměti odkud je nevytlačí ani všichni Simpsonovi, Malé velká Británie nebo Gorodgy světa. Bože, když si vzpomenu že ještě před zhlédnutím první řady byl pro mne vrchol komediálního pořadu Česká soda...

Tímto filmem George Lucas ukázal, že to s kultem jménem Star Wars myslí vážně a předchozí Nová naděje nebylo jenom plácnutí do vody. Temnější, promyšlenější (v rámci Star Wars), technicky i scénáristicky dokonalejší, zvláště boje na planetě Hoth a Oblačné město stojí za to (v obou verzích). Odhalení Lukova otce je správně překvapivé, při scéně zalévání Hana Sola do karbonitu se slabším povahám svírá hrdlo, atmosféra je o třídu lepší než v předchozím a následujícím díle (a všech ostatních dílech), konečně vesmír působí bezútěšně a nebezpečně, třešínkou na dortu pak je jasně souboj Luka a Darth Vadera nad propastí a jejich mrazivý rozhovor. Herecké výkony se výrazně zlepšily, jsou snad i lepší než v Návratu Jediho, Mark Hamill už nepůsobí jako středoškolák zachranující vesmír, výcvik u mistra Yody se stal snad nejkopírovanější sekvencí filmu v rámci žánru (knižně i filmově). Naštěstí se neopakuje vláčný rozjezd Nové naděje, akce je prakticky neustálá, mým oblíbencem se pak stal lovec lidí Boba Fed s vyzáží otřískané popelnice. Nejlepší díl série, hlavně protože zatímco v ostatních dílech staré série jsou silnější a slabší pasáže přibližně 50:50, zde je to 90:10.

Prostřední díl "dolarové" trilogie je přesně o stupeň lepší než první a o stupeň horší než třetí díl. Hudební témata mi přijdou podezřele podobná těm v Hodný, zlý a ošklivý, příběh se od počátku slušně zamotává a neobejde se bez pár (radikálních) dějových zvratů, Lee Van Cleef je jako plukovník Mortimer ztělesněním archetypu lovce lidí, vybavený roztodivnými hračkami v podobě legendárních a vzácných zbraní (Colt Lightning, Winchester 1886, Colt SAA Flattop), vždy perfektně ustrojený v cestovním plášti a s kravatou, Clint Eastwood zase předvádí svůj klasický výkon neohroženího zarostlého pistolníka v zaprášeném ponču, Gian Maria Volonté jim zdárně sekunduje, řádně vyšinutý El Indio, chlapácké hlášky doslova prší, o napínavé přestřelky není nouze, pár vtipných momentů (hotel, ziskuchtivý chlapec) dobře zapadá a nepůsobí cizorodě, vyloupení banky nepostrádá záblesk skutečné zločinné inteligence. Chybí mi tady někdo jako Eli Wallach, hlavně závěrečný souboj v porovnání s (podezřele) podobným soubojem v následujícím díle je nedotažený, motiv a lá Tenkrát na Západě je prozatím málo využit, Chales Bronson je mnohem více ten mstitelský typ. Protože mám opravdu rád Yorimba a Toširóa Mifuneho tak má první díl 3* a druhý (poslední má ode mě 5*) 4*. Mimochodem, trilogie má poněkud nelogickou časovou osu (1. a 2. díl kolem roku 1870, 3. tak 1863-1864).

Pomineme-li zápletku vypůjčenou z Tenkrát na Západě, tak největším trnem v oku mi bylo celkové zpracování. Práce kamery je sice výborná, triky jako od Leoneho (záběry očí, rukou a zbraní) povedené, jenže celé prostředí působí hrozně uměle, prostě to jsou kulisy, a nablýskané, zbrusu nové zbraně většiny zúčastněných bijí do očí, všechno a všichni jsou prostě příliš čistí a ani trocha uměle nanesené špíny to nezakryje, Leonův svět žil, byl plný prachu, špíny, bláta, hrdinové nosili ošuntělé oblečení, jejich zbraně nesly stopy (častého) používání a po skončení natáčení nešly zpět do sběratelovy vitrínky, desperáti, bandité, pistolníci pochybné pověsti, tady něco takového chybí, hlavním tahákem jsou hlavně souboje kolem kterých se vše točí, Sharon Stone se do role drsné mstitelky celkem hodí, Gene Hackman tradičně úžasně záporný, Russell Crowe mírně nejednoznačný, DiCaprio nic moc, můsty rozvleklé a samoúčelné, jinak docela slušné westernové béčko, rozhodně perla mezi těmi mraky odpadu od jiných tvůrců.

Začíná se písní ve stylu bondovek a konec tvoří snad nejgeniálnější disneyovská píseň vůbec (a to nepochází od Disneyho). Monty Pythoni stvořili nestárnoucí pomník satiry na náboženský fanatismus, kdy sice Boha ani církev přímo neuráželi (to říkali několikrát, že jim vůbec nešlo o kritiku nebo urážení církve jako takové), zato si dělali legraci ze sektářství, trochu z Židů a Římanů, latiny ("A opiš to stokrát!"), politických stran, politiky, proroků (falešných) ("Ty jsi Mesiáš, já to musím vědět, pár jsem jich už následoval!") a mnoha a mnoha dalších. Graham Chapman je úžasný, tak vážný a přesvědčivý a přitom směšný a legrační, John Cleese jako vždy v rolích vojáků s příšernou mluvou, "dábelský" Michael Palin jako Pilát stižený řečovou vadou a mající podivné přátele ("Já myslel, že to je žertovné jméno, jako třeba Pius Čůrus!"), Terry Jones opět v ženských šatech, úžasná scéna kamenování ("Nikdo nehodí kamenem dokud nezapískám na tuhle píšťalku. I kdyby někdo řekl Jehova!"), parodie křížové cesty ("Ukaž, já ti pomohu"), Brianovy "zázraky" i náboženská nesnášenlivost až za hrob ("Hele, tohle je židovská sekce!"). Tohle přetrvá věky.