Djoker

Spoilery. Z objektivního hlediska to není nejlepší série ani zdaleka. Minimum výrazných hráčů, málo inteligence, absence většího napětí a zbytečný pokus o oživení hry v podobě Redemption Islandu. Jenže návrat Boston Roba a Russella by byl dostatečným kořením pro sebetragičtější sérii. Po Heroes vs Villains jsem měl na Russella docela pifku, protože z toho udělal Samou 2 a vyřadil Roba, takže jsem byl rád, že mu bylo konečně naznačeno, že tímto stylem prostě nevyhraje nikdo a pakoval se brzo ze hry. Pokud se u nějaké série dá spekulovat o zásazích produkce a směrovaní hry k požadovanému cíli, tak je to bezesporu Redemption Island. Přišlo mi, že Ometepe bylo poskládané Robovi přímo na míru. Kdyby byl v Zapatera, tak možná nevydrží o mnoho déle než Russell. Oba však losovali, takže musím věřit, že Rob měl štěstí, i když to složení (silák, exot a bárbíny) bije stále do očí a nedivil bych se, kdyby šla produkce štěstíčku trošku naproti. Všechny tyto spekulace mi ale stejně nezkazili velkolepou jízdu Boston Roba za vysněným titulem Sole Survivor. Všechno do sebe zapadlo, všechny ovládal, makal v soutěžích i v táboře a charisma z něho sálalo na sto honů. To, jak k němu všichni vzhlíželi, bylo neskutečně působivé. Definitivně je mým největším oblíbencem. Bavil mě i special agent a další platonickou láskou ze Survivora se stala Natalie. Favorit: Boston Rob, Oblíbenci: Natalie, Grant, Phillip, Sarita, Stephanie

Spoilery. Souboj mladých a starých dává vzpomenout na slabé série jako Vanuatu a hlavně Thajsko. I v tomto případě naprosto selhal casting a vyklubala se z toho druhá nejhorší série Survivora. Teprvé podruhé se mi stalo, že bych si za celou dobu nevybral favorita. Oblíbenci by se i našli, ale chtělo to opravdu hodně času. Jedním z nich byla určitě Kelly B. Krásná holka, která musí žít s velkým handicapem. Obdivoval jsem její odvahu jít do tak náročné show, a když si na ni ještě lidský odpad jakým je Naonka zvyšoval ego, měl jsem skoro slzy v očích, ale ona to stejně dokázala ustát. Kelly S. byla nehorázně sexy a nejspíše by byla ona mým favoritem, jenže to by musela jít proti stereotypům, pořád nebrečet a hlavně to pár dní před koncem zbaběle nezabalit. Nemohl jsem si nevšimnout ovací, které doprovází Brendu, jenže pro mě to byla hlavně skvělá hráčka a ne sexuální symbol. Milovníci asian teen porna mi jistě prominou. Muži byli úplně k smíchu. Chromý mafián Dan, vyklepaný Chase i rádoby heterák Sash měli jít do prdele už před sloučením. Částečnou záplatou jsou silné osobnosti jako coach Jimmy J. nebo bojovná babča Jane, která to ke konci bohužel trošku neunesla. Fabio byl z finálové trojice jasně nejlepší, ale plácat ho po ramenou nepotřebuji. Tato vyhulená generace, která je úplně mimo, a proto je k smíchu, mi nic neříká. Favorit: nikdo, Oblíbenci: Brenda, Kelly B., Kelly S.

Už od prvních minut si nešlo nevšimnout jisté podobnosti s Shieldem. Trošku mi to vrtalo v hlavě až do doby, než jsem se dozvěděl, že seriál vznikl stejně jako Shield na FX a stojí za ním i jeden z jeho tvůrců. Pak už nebylo co řešit. Pouze jsem přešel z jedné strany na druhou. Místo, abych fandil zkorumpovaným poldům, tak jsem začal fandit pochybným existencím na motorkách. Dialogy především první série sice dost drhnou, ale jakmile se jde do akce, tak se jedná o skvělou jízdu okořeněnou silnými emocemi. Na seriálu se mi nejvíce líbí, že se nikdo z ničím nesere. Když má někdo blbý kecy, tak se prostě vezme bouchačka, narve se jeho starý do huby a hned mají všichni jasno. O tom, že nikdy nevíte, kdy to váš oblíbenec odskáče, ani nemluvím. 1. série: 75%, 2. série: 85%, 3. série: 80%, 4. série: 90%, 5. série: 90%, 6. série: 95%, 7. série: 95%.

Tak i Československo mělo svůj Klub rváčů! O to více mrzí, že u nás stále nikdo nemá koule na drsnou generační výpověď. V dnešní době už sice některé scény nepůsobí tak drsně, většina diváků už měla možnost vidět ve filmech mnohem větší prasárny, ale to nejdůležitější poselství je pořád zřejmé. Mě samozřejmě nejvíce bavily scény ve vlaku, působivé byly i rebelské souboje s rodiči. Už slabší byly výslechové pasáže, které se snažily ukázat hloupost a nerozvážnost mladých. Vsadím se, že tyto náznaky by byly použity, i kdyby se to natáčelo dnes. Bohužel. Pokud by měl někdo odvahu natočit film ukazující demenci nejen nonkonformistů, ale i konformistů, tak má předem zaručený můj obdiv. Ukazovat na druhé a tvrdit, že jsou špatní, je jednoduché. Přijmout fakt, že všechno, co tady děláme, byť s dobrými úmysly, vždy někoho nasere, dokáže málokdo.

Přesně kvůli těmto trapně přehrávaným pózám (snobství, golf a klácení mladých holek) se ze slova podnikatel stalo sprosté slovo, a aby toho nebylo málo, tak se jim v každém druhém filmu přihřívá polívčička. Sázka na populismus však tentokrát nevyšla, protože už intro, které mají na svědomí zřejmě nějací středoškoláci, vykouzlí na divákově tváři posměšný úšklebek, ten ale nemusí vydržet příliš dlouho. Brzy se dostaví vysvětlovací popisky, a jak se tak snažíte chytit obraz, zvuk a popisky, tak ty méně otrlé z vás to začne pěkně srát. Pak už přijdou na řadu klasické vychytávky v podobě drsných pohledů, zmateného střihu a rychlých skoků od jedné postavy k druhé. Děj samozřejmě nedává smysl, a tak nám nezbývá nic jiného, než se mastit na seriálových hercích, kteří působí v tomto pokusu o vážný thriller naprosto komicky. Proto z toho jako vítěz může vyjít Dejdar, jehož hlasová inovace alespoň naznačuje nějakou snahu hrát. Jako největší borec se ovšem ukázal Langoš. Ten si uvědomil, že strojenou drsnost stejně nikomu z této sebranky neuvěříme a rozjel neuvěřitelný koncert, který se vlastně vůbec nehodí do celého pojetí Hranařů, jenže jako jediný je přesvědčivý a zábavný.

Čím více se divák zaměří na trefné pomrkávání na absurdní fungování dnešní společnosti, tím méně bude mít potřebu řešit nedotažené linky této alternativní doby. Peníze jsou zde nahrazeny časem, a právě toto platidlo dělá z každného dne strhující podívanou, při které si člověk skoro začíná vážit toho, kde žije. Niccol podle mě nechtěl ani tak ohromit světem, který stvořil, ale spíše ukázat demenci dnešní doby ve značně vyhrocenější a hrozivější podobě, do které však ta komedie, kterou většina lidí žije (práce, nákupy a spát), stejně směřuje. Mnoho situací se mu podařilo zobrazit famózně (továrna, kasíno, půjčky) a snobismus byl v kontrastu s lidmi, kteří doslova řešili každou minutu a museli pořád běhat jako zvířata, opravdu nechutný. Ten spěch mi ihned připomněl naše ulice a silnice, po kterých se stále honí spousty bláznů, kteří mají pocit, že si tím nějak pomůžou, i když pak večer u piva stejně brečí, že je všechno na píču. Z toho, milí honiči, plyne, že můžete klidně zvolnit. Za hovno to bude stát tak jako tak. Chtělo by to výraznější jiskření mezi ústřední dvojicí, dotáhnout konec a byla by to naprostá bomba.

Spoilery. Nic velkolepějšího už Survivor nenabídne, bohužel. Při úvodním příletu jsem si připadal jako na lavičce Barcelony. Na plac nastupovala jedna hvězda za druhou a pošťuchování zúčastněných nebralo konce. Za geniální považuji rozdělení na Heroes a Villains, protože každý dostal jasnou nálepku a bylo na něm, jak dobře se s ní vyrovná. Chápu, že všichni pozvaní nemohli a došlo na zalepování míst, ale účast některých (Candice, Cirie) mě nepřestávala zarážet. Stále se však jednalo o nabušenější sérii než byly třeba All-Stars, kde byly velké legendy, ale už za zenitem a Mikronésie, kde proti hvězdám stáli naprostí klauni v čele s Erikem. Jelikož mě Samoa velice bavila, tak jsem byl rád, že se i tady objeví Russell, ale neradoval jsem se dlouho. Hrál totiž to samé a navíc mu to vycházelo tak dobře, že brzy vyprovodil Roba, do té doby mého největšího oblíbence, který s věkem evidentně dospěl. Začal jsem mít trošku obavy, protože jsem na Samou 2 nebyl zvědavý a jako každý naivka držel palce Heroes. To mě však brzy přešlo, když se ukázali jako skupina neschopná spolupráce a jediné, co jim šlo, byly hádky. Jamesovo chování mě hodně zklamalo. Ještě víc mě naštvalo brzké vyřazení Steph, která vyčnívala i v této kvalitní konkurenci. Po první polovině jsem byl tedy trošku rozčarován. Boston Rob i Stephenie venku, hrdinové na dně v čele se směšnou karikaturou Colbyho, Russell si jede to svoje u Villains a vyřažuje moje oblíbence. Naštěstí mě velice překvapil Coach, který se začal chovat jako člověk, a když jsem ho viděl slintat kolem Jerri, tak se dokonce zařadil mezi mé oblíbence. Stejně tak Jerri, která si konečně přestala hrát na největší svini a ukázala i lidskou stránku. Mohlo by se zdát, že tato série na úplný vrchol nepatří, zvlášť když nemáte rádi Russella, jenže tolik šílených kmenovek to vše bohatě vynahradí. Kromě Russella se ukázala i Parvati, která sama předvedla to nejlepší a nejodvážnější, co jsem na kmenovce viděl. Rázem se tak stala mým jasným favoritem. Vše má samozřejmě ulehčeno tím, že se narodila s obličejem, na který když se chlap podívá, tak si hned myslí, že mu ho chce z fleku vyhulit. Dalším významným okamžikem byl dementní tah, který předvedl J.T, a jenž jen potvrzuje následky známého "já myslel". Heroes to mohli ještě otočit, ale Sandru nikdo neposlouchal, Candice tradičně přeběhla a J.T. si alespoň vysloužil titul nejhloupějšího tahu Survivora. Co říct k závěru. Dal bych to raději Parvati, Russell pobavil, ale tomu už z principu ne, aby zase brečel na Reunionu. To byla zase dobrá hlína. Sandra možná hraje tím nejefektivnějším stylem, jenže pro mě málo atraktivním, i když hláškuje pořád skvěle. Favorit: Parvati, Oblíbenci: Boston Rob, Rupert, Amanda, Stephenie, Danielle, Russell, Coach, Sandra, Jerri, Randy.

Spoilery. Samoa = Russell Hantz, ať se vám to líbí nebo ne. Od začátku to bylo jasné. Ten prostor, který produkce dávala kmeni Foa Foa a hlavně Russellovi, byl do nebe volající. Do sloučení jsem většinu z Galu neslyšel promluvit, ale musím uznat, že Russell si ten prostor zasloužil. Jeho drancování tábora, koalice tupých holek a hledání talismanu imunity bez nápovědy byly naprosto zásadní okamžiky Survivora. Na Samou se dobře koukalo i díky holkám, Natalie, Monica, Kelly a Ashley byly přímo k nakousnutí. Ke konci mě trošku iritoval dokonalý mladík Brett, který poprvé něco pronesl asi 30. den, ale naštěstí se zlo udrželo u moci a mohlo dojít na závěrečné zúčtování. Nemůžu si pomoct, ale Russell hrál 38 dní snad nejlepší hru, pokud tedy nepočítám, že jeho ego neudrželo pravdu o jeho bohatství. Pak ovšem přišel poslední den, začal se naparovat před svými soupeři, prozradil jim, co na ně vytáhne před porotou a dal jim šanci se trochu připravit. Natalie byla mým druhým nejoblíbenějším hráčem, takže mě klasický závěr, kdy největší hvězda utře nos, vůbec nezklamal. Spekulace o pomoci produkce Russellovi a jeho kmeni asi nikdy neustanou a já to i chápu, ale vzhledem k maximální zábavnosti série jsem ochoten přihmouřit obě oči. Favorit: Russell H. Oblíbenci: Natalie, Monica, Kelly, Ashley.

Spoilery. K této sérii jsem se dostal s vědomím toho, že se v ní objeví jistý Coach, který následně dostal šanci ještě ve dvou sériích, což už něco znamená. Nevěděl jsem, čím si vysloužil takovou pozornost, ale o jeho následné účasti ve Villains jsem byl informován, takže jsem od něho očekával podlou a možná i zábavnou hru. To, co od začátku předváděl, mi však přišlo jako hodně špatný vtip. Nebavilo mě to, spíše nudilo, místy i uráželo. Kecy o poctivnosti, úctě a snaze změnit hru mi přišly naprosto směšné, navíc byl tragický v soutěžích i táboře, ale čekal jsem, že se něco stane. A stalo se. Ukázal se jako nemocný člověk, který uvěřil vlastním lžím a jeho ego konečně dostalo pořádnou masáž, když jeho sestřihy sledovaly miliony lidí u obrazovek. Jedno mu však upřít nelze, od začátku měl jistou auru vůdce, i když v jeho kmeni byly takové persony jako bavič Tyson a sympaťák Brendan. Nikomu není lhostejný i já ho nemůžu přestat řešit, i když bych se tady rád zmínil i o dalších hráčích. Mým největším oblíbencem byl J.T., dobrák s tím nejúpřímnějším pohledem. Ze začátku to nevypadalo na tak vysoké hodnocení, jenže skvělý vítěž automaticky znamená skvělou sérii a tady byl snad nejlepší ze všech. Závěrečná kmenovka byla díky zákeřné porotě, která proti sobě poštvala kamarády, velkým peklem a Reunion zase neskutečně zábavný. Favorit: J.T. Oblíbenci: Brendan, Tyson, Sierra, Erinn, Candace.

Seriál plný paradoxů. Tím prvním je to, že největším hvězdou není hlavní postava, ale ženská od rány Joy, která neustále hláškuje a stírá ostatní. Earlův seznam a víra v karmu jsou zajímavými motivy, které minimálně na chvíli donutí diváka zamyslet se nad sebou samým. Aby seriál jen nemoralizoval, tak se pravidelně vrací do doby, kdy Earl ještě nežil podle karmy, takže o zábavu je postaráno. Filmový look dává zapomenout na studiové sitcomy z velkých amerických měst a ukazuje také vidláckou část USA. Právě prostředí zapadlého městečka Camdem je velkým tahákem. Dalším paradoxem je, že takový Randy s nediagnostikovanou demencí nebo geniální Darnell jsou ve svých partech zoufale málo vtipní, zatímco guest stars v podobě tupých obyvatel jsou famózní. U mě vede vylítý hovado Tim Stack a Ribisiho mačo Ralph. Randy je navíc nejvtipnější, právě když si hraje na inteligenta. Prostě paradox za paradoxem. Nejlepší epizody jsou v prvních dvou sériích. Třetí se mi od začátku zdála jako parodie na Prison Break a tvůrci mi to v jedné epizodě, která tento seriál okatě vykrádá od první minuty, také potvrdili. Trošku zklamáním bylo, že když konečně Earlovi příhráli ženskou, tak neměli koule na to změnit zaběhlý formát. Nejslabším článkem party je pak Catalina, na kterou se sice hezky kouká, ale kvůli hloupému vývoji postavy se po čase ukáže jako naprosto zbytečná. Největším úletem je cliffhanger na konci čtvrté série, po které seriál dostal stopku, to jsem nepobral. 1 - 2. série: 70%, 3. série: 60%, 4. série: 65%.