Djoker

Spoilery. V Panamě se sešlo několik opravdu sympatických hráčů. Bohužel u otěží celé hry byly právě ti, které bych bez milosti hned vyházel. Hlavně Cirie, která byla na odpis už na první kmenové radě, ale v nenápadném stylu ukecaný černošský mamky se dopracovala až těsně pod vrchol. Koho jsem si oblíbil, je asi všem jasné. Terry si z toho udělal svou one man show, i když byl v podstatě sám proti obrovské přesile. Sice vám nemusí být sympatický, ale člověku v této pozici prostě musíte fandit. Paradoxně možná tato situace Panamě ubližuje, jelikož se z toho stává předvídatelná hra hrdiny proti všem. Shane byl naprostý magor, ale přiznám se, že občas mě opravdu dobře bavil. Výskyt sexy holek taky potěšil. Na Sally, Misty a hlavně mrchu Danielle se dívalo fakt pěkně. Z vítěze jsem nadšený rozhodně nebyl. Souboj Terryho s Arasem byl ke konci už hrozně osobní a to se mi moc nelíbilo. Bohužel i Terrymu začaly ujíždět nervy a údajnému Arasovu kouzlo jsem navíc ani na chvíli nepodlehl. Favorit: Terry, Oblíbenci: Danielle, Sally, Bruce, Austin.

Spoilery. Guatemala stojí a padá na úchvatném prostředí, z kterého je pořád cítit kouzlo Mayů a účasti dvou hvězdných hráčů. Zatímco Bobby Jon mě příliš neoslovil, tak Stephenie si mě získala hned od začátku. Tuto sérii trošku sráží nesympatičtí soutěžící, kteří jsou sice schopni značně vyhrotit situaci, ale potřebu fandit jim tedy rozhodně nemáte. Buran Judd a paranoidní Jamie byli fakt na pěst, ale hlavně díky nim se pořád něco dělo. Úvodní pochod byl doslova masakrem a jen potvrzuje to, že se jedná o možná nejnáročnější Survivor. Série mě tak bavila hlavně díky Steph, s kterou jsem si prošel všemi těžkými zkouškami, ale na konci mi bohužel zbyly oči pro pláč. Vítězství jsem jí strašně přál. Nic proti Danni, ale Steph si to prostě zasloužila víc. Favorit: Stephenie, Oblíbenci: Gary, Brandon, Cindy.

Vystavět film kolem něčí zadnice dokáže fakt jen rektální specialista Troška. Předlohu neznám, ale pochybuju, že skoro celou dobu recykluje vtip o prdeli. Pro naivky jako já ještě dodám, že o Afriku či nějaké dobrodržuství tady opravdu nejde. Co si vlastně myslet o filmu, kde mě nejvíce pobavila Adéla Gondíková? Asi to nemá cenu dál pitvat, jedna hvězda je hlavně za Alžbětu Stankovou, je k sežrání!

Kriminálky klasického střihu mě neberou. Parta čestných policistů, sci-fi způsoby vyšetřování a morální poučení jako bonus. Nic pro mě. Naštěstí je tu Vic a jeho strike team. Když skončil první díl a já koukal s otevřenou pusou jako péro z gauče, měl jsem jasno. Tohle je první kriminálka, kterou chci vidět do konce. Nejsilnější postavou je samozřejmě Vic, udělal už hodně prasáren, ale vždycky to dokáže něčím vyvážit. Aceveda zpočátku působil jako klasická osina v zadku, ale postupem času se z něho stala skoro stejně nejjednoznačná postava jakou je i Vic a tím u mě hodně stoupl. Claudette je bohužel tím nudným prototypem zásadového poldy z bežných kriminálek a občas je dost otravná. Lem a Ronnie nemají tolik prostoru, ale především Lem se ve třetí sérii stal mým největším oblíbencem. Třetí série u mě vůbec hodně změnila. Chvílemi mi z toho všeho bylo opravdu blbě a to ujíždím na Dexterovi, Waltovi a Hankovi. Shane u mě spadl na úplné dno, hodně mi celý seriál znechutil. U otloukánka Dutche jsem dlouho nevěděl, jestli mu mám vůbec fandit. Akce kočka ovšem rozhodla o opaku a spadnul jen kousek před Shanea. 1. série: 80%, 2. série: 85%, 3. série: 75%, 4. série: 85%, 5. - 7. série: 90%.

Pro mnohé geniální kalkul s obchodním centrem mě opravdu neoslovil. Jen kvůli tomu, že tam polovina z vás pracuje a zbytek tam tráví svůj volný čas, to přece nebude televizní hit. Prakticky při každé scéně se chytám za hlavu a je jedno, jestli jde o mého oblíbence nebo zoufalce, který to dělá jen kvůli hypotéce. Ředitelka poskakuje po dětském hřišti, aby bylo jasně vidět, jakou sílu má láska. Fotbalista musí strčit své píchačce dva Masaryky, abychom i my vidláci pochopili, jakou ligu hrají v Praze i ti nejtragičtější majitelé kaváren. No a k právníkovi z 30. let, který sedí mezi eskalátory a hajzly ani nemá smysl něco dodávat. Pokud opravdu existují tak tupý a jednoduchý lidi, tak se ani nemůžu divit, že i nadále vznikají seriály sesmolený na koleni. Speciální aplaus si zaslouží i stopka, kterou seriál dostal už po druhém měsíci. Fakt skvělá práce, lidi!

Stejně jako u 4teens brutálně nevyužitý potenciál střední školy a trapná slovní hříčka v názvu. Nezaměřuje se to však tolik za žáky, což je vzhledem k neschopnosti vytvořit zajímavý a složitý charakter vlastně dobře. Mnoho prostoru dostává učitelský sbor a také rodiny žáků. S tím přichází oblíbená témata jako šikana a domácí násilí. Jejich provedení je ovšem tak směšné, že si člověk říká, kolik desítek seriálů ještě musí ty tisíce nespokojených diváků potopit, aby scenáristé začali konečně pořádně makat a režiséři nebrali hned první klapku. S realitou to samozřejmě nemá nic společného. Půlka školy chodí dobrovolně do sboru, vrcholem rebelství je cigareta a maturanti se bojí svých rodičů. Víte vůbec, jaký je rok? Doba tatíčka Masaryka už je bohužel za námi, tak se kurva vzpamatujte a začněte točit něco s koulema, vy klauni!

Čekal jsem, že to nebude terno. Tak brzké spláchnutí jsem ale rozhodně v plánu neměl. První problém mám s porotci. Už po pár drsných pózách mi z nich bylo na blití. Hra na Polhreicha se jim hodně vymkla z rukou a narozdíl od velkého Šéfa sklouzli k ponižování a povyšování se nad (amatérské!) soutěžící. Narážky na zaměstnání, věk nebo dobové zařazení kuchyně byly nechutné a házení talířů na zem naprosto stupidní. Mimochodem i to mělo trumfnout Polhreicha, ale ten, pokud si dobře pamatuji, alespoň ochutnal, a až pak vyhodil obsah do rybníka. 1:0 pro Šéfa. Ten byl navíc s tímto formátem soutěže první u nás, když před dvěma lety rozjel pořad Na nože!, i když se inspiroval právě zahraničním MasterChefem. Práce s nožem je jedním příkladem za všechny. 2:0 pro Šéfa. Kromě dalších úletů jako trapné snahy o nastoletí dusné atmosféry epickou hudbou, pokusů o umělecké záběry a teplých úsměvů porotců, kterými pravidelně prokládají své drsné proslovy tu jsou soutěžící, kteří by klidně mohli vyvážit všechny zápory, jenže těžko jim začnete fandit, když vás od první minuty emocionálně vydírají a navíc tu největší kočku stáhne její starej ze soutěže. Pochcat!

Jsem ten poslední, který v každém druhém komentáři zmiňuje, jak ulítává na akčních béčkách, se slzou v oku vzpomíná na 80. léta a za vzory má Arnolda, Jean-Clauda a Slye, jenže tahle šílenost zlomila i mě. Skvělé tempo, hlášky, sexy holky, zábavná akce a minimum srdceroucích proslovů plných patosu a hlouposti. Moderní akční béčka u mě mají rozhodně větší šanci než jejich předchůdci. Nicolas si jede svůj drsný styl, na hlavě má přilepenou hřívu z koně a mě to baví. Scéna, kdy souloží, střílí, kouří a pije whisky zároveň, je už teď kultovní. Amber dává zapomenout na Elishu a William je tak nad věcí, že se divák těší na každý jeho návrat na scénu.

V první řadě musím podotknout, že mě více uchvátily pasáže ne jeden záběr než ty opěvované drsné scény, které nejsou zase tak silné, pokud člověk už ve filmu pár prasáren viděl. Vůbec to na mělo působilo spíše umělecky a ty dlouhé scény, hrátky s kamerou a dotažené detaily podle mě ocení především zkušenější diváci. Mezi ty se sice můžu počítat, ale celkové vyznění do prázdna, kterému samozřejmě pomáhá i moje otrlost, to stejně sráží do průměru. Každopádně tu postelovou scénu bych v klidným stavu fakt nedal.

Nemám ani tak problém s absencí humoru u těžce nezvládnutých scén, které měly spouštět bujaré salvy smíchu. Už trochu víc mi vadí nevypointované pasáže, ale s tím, že na konci si film hraje na něco víc, a právě tam selhává úplně. Rada na závěr tedy zní, buď zkusit ulítlou komedii se vším všudy, nebo zvolit českou klasiku v podobě hořkého osudu jedné malé vesničky a jejich těžce zkoušených obyvatel. Nacpat oboje do jednoho a čekat aplaus za komplexnost je blbost.