Madadajo

Skvělý film, když se nebojuje, ale bojové scény vypadají jako z pravěku, možná spíš by se hodilo přirovnání ke hře na honěnou- máš babu rusáku! haha! teď máš babu ty fine! opravdu hrůza...

Bez okolků tento film si na mušku vzal téma, které je v Americe jakýmsi příkladem přežívajícího tabu. Důkazem budiž scénář Larry McMurtryho, který už byl téměř založen do šuplíku "zapomnění," kdyby pro něj Ang Lee nešáhl. Druhým pak budiž samotný postoj amerických diváků k tomuto filmu. Snímek proletěl kiny jako vítr, ale až samotná akademie, začínající se o něj zajímat, vzbudila diskuzi na toto téma. Ang lee, ač cizinec, vystihl přesnou psychologickou výstavbu díky čemuž se film stal pro Ameriku něčím nepříjemným. Ang Lee prostě není žádný Amík nosící růžové brýle a s odvahou se pustil do látky, která neměla z počátku zhola nic jistého. Snad jen očekávání žhavé diskuze na toto téma, ale od amerických rozhořčených diváků se dostavila jen vlna nevole a zametání pod kobereček. Nutno podotknout, že jsem zhlédl i Film o filmu, ve kterém herci hlavních i vedlejších rolí podávají psychologický rozbor dvou hlavních postav jako vystřižený z referátu posluchače pátého ročníku katedry psychologie, ale kde se to v nich vzalo nechci vědět...

Jestli něco Murray umí nejlépe, pak je to poskytnout divákovi pocit, že děje lze dosáhnout i bez jediného pohybu (nebo že by to bylo tou teplákovkou?:) ) Jinak hercům není co vytýkat, jen od Jarmusche mi lehce chybí nějaký posun v příběhu, ten pocit neuzavřenosti, který by zrovna zde ani nemusel být

Zajímavý snímek, který ale z šedi průměrnosti nevyvedou ani do očí bijící scény se Salmou Hayek, občas do filmu zapadající a občas působíví jako "komerční přestávkyů, které jsou nyní tak populární.

Myslím, že každý, kdo se tady zamýšlí nad minimalistickým herectvím Kurta Russela, by se měl dřív zamyslet sám nad sebou, protože se jedná o pózu, která tvoří charakter, a jako taková je zahrána dobře. Přímo do očí bijící srovnání s pózou Jean-Clauda van Dama a jeho Univerzálního vojáka dle mého názoru vyznívá lépe pro Russela, který své city teprve obejvuje, kdežto Jean si na ně jen rozpomínal a nemohl jsem se ubránit dojmu, že při tom vypadá jako tupec, ne jako voják, kdežto Kurt, to je voják každým kouskem. Ale bohužel celý příběh je vykradením dvd půjčovny, efekty průměrné, nic byť jen lehce překvapujícího se nekoná... i když přece- chyběla postelová scéna a to se cení! takže 2**

Chudák Bruce, stárne. Ale kluci v Hollywoodu ví, jak udělat ze starého korábu pojízdnou káru. Jméno přiláká a nový způsob hereckého podání mile překvapí. Ale ostatní se pokulhává, jen lehce podpírá, v originále navíc hlas Mose Defa zní vcelku otřesně a veškeré jeho dialogy s Brucem se utápí v beznaději... šedé sako pánové!

Tak jsem se o tomto zcela nesmyslném hororu z kategorie B zmínil kamarádovi, uvědomil jsem si, jakou jsem plácl blbost, když po chvilce povídání o chybách v tomto snímku se pousmál a řekl: "Tak to je nějaké ´Déčko´ spíš ne?" A sakra měl pravdu. Nezlobte se na mě, normálně nikoho nesoudím, ale pokud tomuto snímku někdo přisoudí víc než jednu hvězdičku, díval se víc na ženská poprsí než na film samotný, tedy by se měl podívat znovu a uvidí, že poprsí je víceméně vždy podobné, ale tenhle film je takhle nesmyslný jen jeden. Jo a vlastně ono je to horor? Myslím, že k leknutí nestačí jen ponurá a občas nahoru vylétnuvší hudba, takže jsem se spíš smál než bál. A neodpustím si říct, že jsem viděl nejstupidnější scénu svého kratičkého života. Žena ležící ve stáji, na každém údu má přes provaz zapřaženého koně, kteří postupně utíkají pryč i s ženskými údy, nevypadá to nejhůř, jenže co se stane, když je utžen třetí úd a zůstane poslední? Místo aby byl dotyčný zbytek ženského těla vláčen, holé "body" zůstane jakousi až mystickou silou na místě a i poslední úd je odtržen, bravo! Někdo si říkal fuj odporné, ale já se takhle skvěle už dlouho nezasmál. Na to, že má toto "něco" jen 87minut, chyb je tam jak zrnek písku na pláži v egyptě.

Film od režiséra Amores Peros s podobným způsobem vyprávění. Opět je několik proudů děje spojováno dohromady, ale tentokrát častěji, více útržkovitě. Více méně v Amores Peros došlo ke spojení dějů jako při soutoku velkých samostatných řek, kdežto zde se slévají potůčky stále a stále. Lehce se ztrácíte v jejich přemíře, ale potůčky jsou zde jako knihy slavných autorů v dějinách, které se vám sesypaly na jednu hromadu. A vy ve snaze je utřídit chronologicky zpět namátkově lovíte z hromady slavná jména, která vám ale pokaždé utkví v paměti, stejně jako každý sebemenší potůček v tomto filmu, a tak na konci máte celou sbírku seřazenu. Snad puzzle je to správné slovíčko, ale hlavně každý potůček je nezapomenutelný jako slavná kniha. Každý kousek skládanky se zde víc než v jakémkoli jiném filmu podílí na famózním vyprávění. Zajímavý námět se stal neobyčejným filmem. Ano, puzzle, puzzle ke kterému vám režisér úmyslně nedal předlohu a nechal vás si složit svůj vlastní vyjímečný obraz.

Nepovedená napodobenina vojína Ryana, která láme vaz sama sobě, režisérsky nezvládnuté. Přeci pokud točím v zajateckém táboře, potřebuji vychrtlé herce, i na začátku na použitých reálných záběrech vězňů lze doslova vidět nedostatek jídla, ale zde to nezachránil ani Fiennes, o ostatních radši nemluvě (hele ty pojď, budeš hrát ve filmu, dáme ti volnější oblečení, to nikdo nepozná). Další věcí zůstává zoufalý nedostatek akce v prvních dvou třetinách, což je velmi hodně. Oslavné výkřiky Hurá dokázali jsme to, ale pocit vítězství se nějak zapomněl dostavit. Hold režie se nemůže spoléhat jen na moment výhry, zcela chybí intimní kamera, pocity vojáků otřásaných první bojovou zkušeností (a nechtějte mi tvrdit, že by se z nich nikdo psychicky nesložil), doslova a dopísmene lze cítit rozdíl mezi scénářem a filmem, není žádný, jak napsáno, tak natočeno, jen ten motiv, že jsou věci, které nelze popsat, ale skrz kameru a střih (nejen) je do filmu může dobrá režie vložit, jde jaksi dalekým obloukem od pana Josepha Dahla

Hanákův první film a už zde před jeho talentem musím smeknout, jeho cit pro lidi je neuvěřitelný, jeho pohled je čarující... Werich jak ho známe a přitom něco víc...