Charlie84

Pokud chce Evropa začít točit výpravné vlastenecké fláky, ano, tohle je způsob jak. Místy zjevně digitální loďstvo odpustitelné, 130 minut je hodně, ale v tomhle případě to tolik nevadí. Možná kdyby to zvedli na 150 a nechali některé postavy víc mluvit, dostalo by to osobnější rozměr. Člověk nemůže chtít všechno. Pokud to pro někoho bude příliš (rozmáchlé, vlastenecké, patosovité), asi bude mít pravdu. Tak mu ji přejme. Za pět. PS: Na ty třísky musela padnout polovina holandského porostu...

Důstojné pokračování seriálu, který se snad ani nedá objektivně hodnotit. Katana vs. raketomet? Kyborgové s hlavou plyšových medvídků? Když se objeví samuraj, jde účes, dlouho nic, pak joint, dlouho nic a pak…zkrátka…vše zůstává při starém, jen přibylo emocí a ubylo soubojů. Pro někoho krok dopředu, pro někoho krok dozadu. Pro mě krok stranou a dalším dílům se rozhodně nebráním.

Inu studium je v Americe placené, nějak jej hradit musíte. Osmdesátkový soundtrack mě u příběhu z roku 2004 překvapil, ale co naplat, výběr nejstylovějších songů ze všech heist můvís nakopává stylově (a nápaditě) natočené scény vysoko převysoko. Doku podkres tomu dodává na serióznosti a závěrečný skoro twist jak to tedy vlastně bylo nebo nebylo, dostává u zpočátku skoro teenagerské komedie takový meta rozměr, že jsem se až dojal. Ano, i v době všudypřítomně panujícího barevného digibordelu v debilních kostýmech se stále může objevit zajímavý film. Best of 2018 a Burt Layton je Bůh.

Hodnocení po třech dílech (+update po konci serie). Dal jsem si je v kuse a tak říkajíc mě pohltily... Pokuste se vybavit si dva , tři hororové/duchařské/mystery filmy nebo série, dejte je všechny dohromady, nechte jen scény v nichž někdo divně kouká do kouta, prochází se sklepem, scény s duchy, se sekerami a chlápkama s polovinou obličeje a dostanete American horror story. U prvního dílu jsem měl ambice se trochu bát, ale jak to na mě dál a dál sypali v každé scéně, vzdal jsem to. Nechápejte mě špatně, v koukání pokračuju, protože jestli tvůrcům něco nechybí, jsou to nápady. PS: Upřímě doufám, že někdo, kdo má tuhle taškařici na svědomí, má alespoň trochu ucelený plán, kam by se série měla ubírat. Prozatím to totiž působí dojmem Happy Townu, který byl také sympaticky potrhlý, ale nezdálo se mi, že - i kdyby seriál v půlce nezařízly - byla šance se ze všecho toho tajemna smysluplně vymotat se sctí a alespoň náznakem logiky. Update po konci serie: Nechávám na třech. S povděkem kvituji řadu point, které se bez varování zjevovaly i na velice odvážných místech. Serie ale nemá vyšší ambice než pobavit, IMHO výborná hudba buduje skvělé scénky v detailech, ale vždycky to končí tím, že si řeknete, sakra, kdyby tohle nemělo seriálový look, mohlo to být fakt super. Neuvěřitelně přepálené finále jen podtrhuje zběsilost celého projektu. Lhal bych, kdybch říkal, že jsem času stráveného u AHS litoval. Nicméně další serii prosím ne. UPDATE - 2. SERIE: Tak přece jen a třetí na cestě:) Poslední 2 díly v některých scénách ukazují, jak by mohlo Asylum vypadat bez mimozemšťanů, zombie, Ďábla, Smrti, Polednice...pokud tam nebyla, tak ve třetí serii bude určitě...víte, co vznikne, když totiž sezvete všechny zmíněné dohromady a přidáte nacistické vědce, izraelskou tajnou službu, seriového vraha, ...ano Asylum. Co bych ocenil, je to zcela konstantní s první serií, tedy komu se líbila, oblíbí si i tohle, komu ne, pravděpodobně vyhodí televizi z okna, protože to podruhé nedá. Já to nakonec dám i potřetí, protože jestli je American horror story něco, tak výjimečný počin. Je to pochvala? Inu...:) PS: pořád jsem si myslel, že tam ti mimozemšťani jsou, aby to celé na konci dalo nějaký bizarní smysl. Ouha, nikoli, prostě si někdo řekl, že by to bez nich nebylo úplné, toť celé opodstatnění. Lidi, co to mají na svědomí, jako by otevřeně dávali najevo, že je logika nezajímá a je to svým způsobem férový přístup a možná i jeden z důvodů konzistentnosti AHS. A když na to přistoupíte, je to zábava. A abych nezapomněl, nevím, kolik z těch tří hvězd má na svědomí Jessica Lange, ale kdybych napsal že tři, možná bych zase tak daleko od pravdy nebyl.

Sotva ve třetině jsem to málem vypnul (až shlédnete, pochopíte:). Má to některé ingredience nedávného Snowtownu (fakt, že sociopati zdaleka nejsou takoví pohodoví potrhlí sympaťáci, nezávislý look a poměrně brutální sekcence, i když trochu jiného rázu), ale navíc sem někdo přimíchal docela srandovní části. Srandy trochu ubívá s přibívajícími eroticko(ehm...)-psychopatickými výjevy, resp. srandy je pořád stejně, ale mě už se nějak, vzhledem k tomu co dělo, nedařilo smát....Scénář je výborný, co ti lidé říkají místy až nesedí s indie-béčkovostí, která z Excision cáká všemy směry a když přišel závěr, úplně jsem zapomněl, že to do té doby bylo vlastně tak trochu o ničem. Ono být to seriózněj natočené, bez té všudypříromné extravagance, máme tady druhé We need to talk about Kevin...takže docela silná káva. V tomhle bizarním hábitu navíc rozhodně nekonvenční podívaná a to já dokážu ocenit. Opět se ale nejedná o film, který byste chtěli někomu doporučovat. Natožtak vidět znovu.

Zpočátku jsem nevěděl která bije. Ale vůbec. Nic Vás nepřipraví na fakt, že se vám Roland Emmerich pokusí prodat reálný a realistický(!!) (byť mistifikační) historický film, jehož největší devizou by měly být postavy, dialogy a příběh. A jak se s tím na první shlédnutí poprat? Inu těžko. problém je, že víte, že napodruhé by to bylo fakt boží, ale takový masochista není nikdo. Flasbacky uvnitř flashbacků mezi kterými postavy plynule proplouvají bez hnutí obočím a deset titulů každého hlavního hrdiny v situaci, kdy jej pravidelně jeho druhové oslovují libovolným z nich, orientaci v ději nepřizpívají a alespoň zpočátku jsou místy fatální. Především z tohoto důvodu, kdy jsem musel navídané úsilí vynaložit jen na to, abych se chytil kdo, proč a proti komu, vyzněly finální osudové okamžiky trochu doprázdna. Prostříhat na únosnou stopáž, zmystifikovat jméno režiséra, aby se k filmu přistupovalo vážně a hodnocení půjde o deset procent nahoru. Za těchto podmínek je to spíše experiment, který překvapí, zaujme, ale nechytí tak, jak by mohl. PS: znalci rodokmenů tehdejší britské šlechty pravděpodobně hodnotí v průměru o hvězdičku výše.

Další generické thrillero mystery z netflixu, okořeněné absurdně zfetovaným Stevensem. Což nemyslím jako plus.. Živé prostředí, slušná pointa (nebo možná ne, ale očekávání v průběhu šla natolik dolů, že mě závěr potěšil), dobrý Sheen, ale úplně mimózní všechno ostatní. Takhle promrhaných 130 minut filmového materiálu se hned tak nevidí...

Aquaman feat Warhammer 40000. Vážně můžete vzít jen tak Necrony z konkurenční frančízy a narvat si je do vlastního DC filmu? Jako ja vím že na originalitu se už v komiksových filmech dávno nehraje, ale není tohle trochu moc? Linka s dítětem otravná, záporák otravný, i to co v prvním filmu fungovalo, tedy vztah mezi bratry aquamanovými, je tady jaksi na vodě. Haha. Po třech dnech si víc pamatuju z prvního vodníka než z tohohle. Vysokorozpočtová nuda na nejhorší možný způsob.

Ale tak jo...ale nebýt tam postavičky Arkina s Goodmanem, odpadá polovina humoru a tak devadesát procent zábavnosti filmu. Působivé je počáteční přepadení ambasády, pak už to jen tak nějak jede dopředu, bez odboček, konstantním tempem. A s roztomile holywoodským závěrem, kterému se odmítám vysmívat, protože jinak by jsme tady měli další "Jeden musí z kola ven". Okázalou, atmosférickou, ale tak trochu nudu.

Jdu psát adminovi, ať mi povolí minimálně šest hvězd! Začal bych tím, že mám Kusturicův humor rád a taky jsem se několikrát upřímě zasmál. Herecky je to také moooooc fajnová podívaná. Za to tedy ty dvě hvězdy. Víc než u filmu jsem se nicméně pobavil nad všema těma mísníma minimálně za tři, které začínají "jakože fakt sem to nepochopil, ale bla bla bla..." je to Emir, tak tam přece musí být bla bla bla. Uznávám, řada scén je moc hezky vypointovaných a pravděpodobně je to velice sofistikovaná meta alegorie, protože co já můžu vědět o Arizónském snu. No, zhruba tolik jako průměrný Srb. Až si budu chtít honit intelektuálno, zaskočím na sciencenetwork.com, netřeba stočtyřicet jedna minut abstraktních koláží, které ještě pravděpodobně ústí v osudová sdělení ve chvílích, kdy DJ Bregovič pouští (mimochodem velice zdařilou) dramatickou notu. Ta už bohužel není ani k smíchu, takže zde nula bodou. A končím, než si rozmyslím i ty dvě...