MaximusMax

Ďábelským holičem podle mě začal Burtonův úpadek (Temné stíny ho už jen prohloubily a otevřely oči i těm nejvěrnějším fanouškům). Našemu podivínskému režisérovi už zdá se docházejí originální nápady a tak se začíná opakovat a vykrádat vlastní styl. A tak tu máme opět temné kulisy, bledé tváře, Deppa a Carter a osudovou tragédii. Ale nic nového, snad kromě explicitního násilí a hektolitrů krve, což je podle mě ta nejlacinější berlička, kterou může režisér použít.

Na to, jak je tato postava nezfilmovatelná, se ji Joe Johnstonovi povedlo zfilmovat se ctí. Takhle šikovně se vyhnout americkému patosu u postavy, která je ve své podstatě jejím zhmotněním, tomu říkám frajeřina. První půlka skvělá. Přerod chudokrevného otloukánka na horu svalů (mimochodem skvěle trikově provedená), první Rogersova honička, při které si teprve zvyká na své nové stokilové supertělo, i vznik kapitána Ameriky jakožto komerční loutky, paráda. Hlavní záporák obstojný, i když s odhalením Red Skulla se dalo ještě chvíli počkat a ještě o něco déle využít nezaměnitelnou tvář Hugo Weavinga. Během druhé půle už se více rozjíždí tuctová Hollywoodská akce a má pozornost klasicky opadává, nicméně až do konce si film udržel slušnou úroveň a avengerovské finále (i kdyby žádní Avengers už nepřišli) sedlo jako zadek na hrnec.

Absolutní sebevykrádačka bez sebemenší snahy se někam posunout. Spousta postav, spousta motivů, ale nic z toho. A sexuální scéna? Ta byla tak prvoplánově demoliční, že pro samou demolici někdo zapomněl na sex. A to tak nějak vystihuje celý film. Ano, chápu co tím chtěl básník říct, ale už to řekl mnohokrát před tím a líp.

Neoriginální a chvílemi velmi velmi hloupé a přitom naprosto zbytečně. Ve hře, kde každý každému jde po krku si nelehnu uprostřed lesa k ohni, abych si bezstarostně zdříml. Nebudu věřit klukovi, který veřejně prohlásí, že miluje dívku ze svého kraje, že mi ji pomůže najít a zabít. A hlavně nebudu zabíjet hráče vlastní hry tím, že na ně pošlu digitální psy, když hlavním tahákem této hry je boj člověka proti člověku, stejně jako nebudu ohrožovat život největší favoritky soutěže tím, že kolem ní podpálím les, jen abych přesměroval její kroky. A pokud jsem raněný, nezamaskuju se někde mezi kameny u potoka, abych se nemohl ani pohnout a nebudu čekat, až vykrvácím. A když už jde o masovou televizní zábavu, možná by nebylo špatné ukázat nějaké ty diváky a pokud se celou první polovinu filmu mluví o důležitosti sponzorů, nebylo by od věci je trochu více zapojit do příběhu. A k tomu ještě doják s malou roztomilou umírající černošskou holčičkou a zpívání ukolébavky a romantické polibky v jeskyňce. No do háje, tohle se fakt nepovedlo.

Nebudu zde tvrdit, že ve mě tento film vzbuzuje nějaké extrémně silné pocity úzkosti nebo strachu. Možná je to tím, že už si ani nepamatuji, kdy jsem ho viděl poprvé a tudíž přesně vím, co ve které scéně čekat. Nehodnotím zde tedy film jako horor. Čím mě však Vetřelec při každém zhlédnutí oslní, je jeho vizuální stránka, atmosféra, detaily v každé scéně tak propracované, že nemám pocit, že sleduji herce v kulisách, ale skutečnou posádku opravdové vesmírné lodi a ani doba , která uplynula od natočení filmu neubrala těm fascinujícím futuristickým scenériím na uvěřitelnosti. Sebedelší digitální průlet útrobami lodi nenavodí tak autentický pocit z prostoru vesmírného korábu jako geniální scéna s žiravinou proleptávající postupně jednotlivá podlaží. Oproti některým zde uvedeným názorům si troufám tvrdit, že až na pár momentů, které odhalují stáří filmu (staré počítače, místnost plná blikajících světélek, nedokonalost loutky Ashovy utržené hlavy nebo finální záběr na vetřelce - kaskadéra v masce), film svým vizuálem bez problému konkuruje filmům o 30 let mladším a v mnoha případech je převyšuje.

Tento film na mě bohužel zapůsobil jako jedna velká křeč. (Ne)herecké výkony nepůsobily civilně ale jen silně neherecky a mystifikační výpovědi mě ani na chvíli nepřesvědčily. Celou dobu mi unikal nějaký rámec, kdo o kom vlastně točí dokument, má-li se to vůbec tvářit jako dokument, kdo je vypravěčem nebo číma vlastně očima vše vlastně pozorujeme. Všechny postavy se ve filmu posunují tak nějak od ničeho k ničemu, scéna slipař-trenkař mi přišla jako značně křečovitá snaha o tarantinovsky absurdní rozhovor o h***e a v tomto duchu se táhl celý snímek.

Chápu, že samotný fakt, že již knihu jeden režisér zpracoval, nemusí nutně znamenat, že by se o to nemohl pokusit nikdo jiný. Na druhou stranu onen fakt, že látka již byla (a to poměrně nedávno a poměrně úspěšně) zpracována, nelze ignorovat a je třeba se ptát, jestli nové zpracování může skutečně přinést něco nového. A to je, obávám se, kamenem úrazu Fincherovy verze, a sice, že nic moc nového nepřinesla. Skutečně jsem měl velmi často pocit, že sleduji ty samé scény. Lokace vypadají podobně, herci vypadají podobně, napětí přichází na těch samých místech. Scéna análního znásilnění není oproti severské verzi o nic více vyhrocená či kontroverzní, stejně tak samotné finále. Jediné, čím by mohl film převyšovat svého severského konkurenta, je humor, avšak ten by asi neměl být hlavní devízou "mrazivého" thrilleru. A i kdyby tu nebyla pro srovnání severská verze, pořád by se nabízelo srovnání s Fincherovou předchozí tvorbou a zejména s filmem Sedm, který je dokonalou ukázkou toho, jak má vypadat thriller, u kterého se člověk zapotí. A v této konkurenci už Muži, kteří nenávidí ženy jednoznačně ztrácí...ale tak co bychom chtěli od filmu na zakázku.

Oproti prvnímu dílu o dost vtipnější, o dost stylovější a co se týče akce o dost poutavější...zkrátka o dost více Ritchie, což mě nesmírně těší, už jsem tomu přestával věřit. Škoda jen toho (opět) překombinovaného příběhu (i když i tak o dost lepší než první díl). To však není slabinou v poslední době zrovna ojedinělou. Jakoby se scénáristé pouštěli do čím dál komplikovanější scénářů plných nepřehledných zvratů ve snaze zakrýt absenci skutečně nosného scénáře. Vždyť nebýt známých postav a lokací, člověk by napříč žánry nerozeznal jeden příběh od druhého. Akce střídá akci, hláška hlášku, ale všechno to tak nějak postrádá aspoň trochu osobitý charakter. Hrdinovi jde v jednom kuse o život, ale není se čeho bát, protože všichni od začátku víme, že se mu nic nestane. Všechno to tak nějak smrdí stejně...takže 4* za to, že z druhého Holmese nám přecijen ještě docela výrazně táhne Guy Ritchie.

Rozhodně skvělé herecké výkony (Nolte mě jednoduše dostal a Toma Hardyho tak nějak průběžně zbožňuju už od RocknRolly) a přiznám se, že většinu času jsem to pečlivě vykalkulované citové vydírání žral i s navijákem. Ale jak už tu napsalo víc lidí, to tlačení na pilu je už chvílemi přehnané, zejména na konci, kde už tak přepjatou scénu ještě podtrhne šílený cajdák a přestože jsem se neubránil předpokládanému dojetí, můj finální dojem z filmu tím docela dost utrpěl. Přijde mi to škoda, po tom, co jsem překousl Brendanovu "zázračnou" cestu do finále i s Adrian v hledišti a celou mariňáckou taškařici, tohle už bylo jednoduše moc. Je to zkrátka jedno velké hollywoodské klišé v syrovém obalu, nicméně velmi kvalitně natočené.

Takto měli vypadat Expendables, pokud chtěl Sly natočit opravdovou poctu 80's. Čistější žánrovku jsem asi neviděl. Stejně jako v romantickém filmu byste nehledali kulometnou palbu, nehledejte v badass akční řežbě scénář k zamyšlení. Stejně jako romantickému filmu odpustíte sladký happyend, badass akční řežbě nevyčítejte předvídatelný scénář. Je tu psychopatický hrdina s hlasem hlubším než Macocha a Cobrovi stačí natrhnout nátělník pouličnímu výtržníkovi, aby si podrobil celý jeho gang. Je tu akce a je tu atmosféra. Co víc byste od tohoto žánru chtěli?