roabe

Hned na začátku mě znejistělo, že kapitánka pobíhající po Měsíci nemá vůbec zaprášený skafandr, pak telefonní hovory bez zpoždění a když potom její emočně vyšinutá dcera prohlásila "mami, potřebuju tě tady", ačkoliv se mamka nacházela cca 384 tisíc km daleko, už jsem dál nevydržel..

Hrozná sračka, odpad nedávám jen kvůli koňákovi Ondřeji Krausovi, který má rozhodně na víc, a kvůli pěkným slovenským lokacím. Kombinace hradu Pernštejna a hnusných maďarských papundeklových kulis je ale vražedná. Solné doly vypadají úplně jinak (Wieliczka). Kostýmy značně nesourodé, popůjčované z různých fundusů, úplně mimo je kožený obleček Ady, prosté dívky z chalupy pod kopcem.. Karel Dobrý strašlivě přehrává, ty dvě holky jsou nevýrazné neherečky, Pauhofová se do role zlé královny vůbec nehodí, všichni se chovají iracionálně, vůbec to nedává smysl, vzájemně si to odporuje, díry ve scénáři... Výstižná recenze od natalanka.

Jen další důkaz toho, jak jsme jim, my diváci, úplně u zádele. Prostě splnit zadání na vánoční pohádku, moc se s tím nebabrat a "když se to nepovede, nic se nestane", jak v rozhovoru pro DVTV řekl režisér Bebjak. Hlavně že tahle banda ignorantů, co jich jsou plný závěrečný titulky, dostane zaplaceno, aniž by někdo zkoumal kvalitu jejich práce. Kdyby u producentů fungoval supervizor, nějaká "výstupní kontrola", musela by jít většina takového ansámblu žebrotou. Tím tentokrát nemyslím herce, kteří svou práci odvedli na české poměry docela dobře. Vcelku solidní základ totiž zase domrvily detaily, které bohužel většině diváctva nevadí. Příběh je o Krakonošovi, divák by tedy čekal nějaké úchvatné záběry z Krkonoš, jenže musí se spokojit s Jizerkami nebo neurčitelným digitálním pozadím s dramatickými skalami(!). Mnohokrát provařený hrad Kost měla obměnit digitální kulatá věž, ale stejně tak provařená hala s typickým dubovým schodištěm a sgrafitem na Hrádku u Nechanic inovativně nahrazena nebyla, asi na základě dojmu, že když mají Doudleby sgrafito na fasádě, tak by mělo být i v interiéru (aneb jak obhájit náklady na cestování štábu mezi Kostí, Nechanicemi a Doudleby). V jeskyni se povalují broušené(!) drahokamy (asi je tam ohryzávají do dokonalých výbrusů digitální myši), ten největší z nich je rubín(!), kterýžto minerál se v Česku natož v Krkonoších nevyskytuje (nechápu proč to nemohl být třeba typický český granát). Zvláštní mapa, na níž jsou jako hlavní orientační body zakreslena mraveniště a šípkový keř (asi humorný prvek) a bloudění v lese, kde žádné cesty nejsou, přestože se o nich hovoří. Před dveřmi Krakonošovy chalupy leží dva mohutné kamenné schody na prkenném(!) zápraží, pod jejichž vahou by se to celé okamžitě zřítilo. Adam zpočátku působí jak nadržený, Liduška nečeká na záchranu princem, naopak se mu vnucuje na každém kroku. Ačkoliv je na zámek přijata jako zahradnice, dělá všechno jiné a jinde než v zahradě. Osamělému postaršímu Krakonošovi se chlípně zachtělo mladého masa, chtěje pečovat o svou "zahrádku" a Liduška mu ještě nahrává, když mu slibuje, že udělá cokoliv... Doslova a do písmene tenhle přístup tvůrců podtrhuje závěrečný záběr na stránku knihy badatele Jiráčka, na níž je použit "gotický" font neobsahující některé české znaky, takže písmena "ě" a "ů" jsou napsána úplně odlišným fontem, předložky "z" a "s" mají pevné mezery (takže jsou výrazně kratší než u jiných slov), mezi první a druhou větou je viditelná mezera navíc a spojka "a" zůstala viset na konci řádku, což jsou všechno hrubé sazečské chyby... Jak je možné, že si toho nikdo nevšimne! Dvě hvězdy dávám za asi jedinou krásnou scénu, kdy se Adam vrací na zámek za čekající Liduškou stojící v protisvětle v nádherných šatech, v tu chvíli to Leoně Skleničkové vážně sluší..

Škoda uspěchaného a nelogického závěru 3. série, přesto příběhy napínavé, se sympatickými herci, v pěkném dobovém prostředí a kvalitními kostýmy. A velmi osvěžující díky absenci mouřenínů a mandlooček. Doporučeno pro milovníky stylu Hercule Poirot :)

Skoro Tarantino po polsku, bavil jsem se :)

O rozmazleném sobeckém frackovi, kašlajícímu na jakákoliv pravidla, kvůli němuž zemře několik lidí, je zničen neobyčejný "ekosystém", společenství a symbióza skupiny lidí (ochránců) se zvláštními tvory, a místo zaslouženého trestu se mu ještě dostane omluvy! Asi tak stejné, jako když vaše 10letá dcera při návštěvě ZOO vleze do lvího výběhu, aby si vzala domů malé lvíče, a přitom nezavře dveře klece, načež se jí i jejím rodičům policie, majitelé ZOO a pozůstalí po obětech predátorů omluví za svou nechápavost jejích potřeb a ještě jí lvíče nechají za odměnu.. Bylo by to celé dobré, kdyby to pro hrdinku skončilo fatálně, ale toho se v dnešní době přehnaného kultu dítěte těžko dočkat ;)

Tak Norové nejenom že kurví cizí tradice (viz Popelka), oni kašlou i na ty svoje! Pod heslem "mrtvý trol, dobrý trol" vzhůru k světlým multikulti zítřkům, bez toho špatného křesťanství, se srdečnými pozdravy salam alejkum! Zhovadilost neskutečná!

Sice fajn nápad využít (dosud téměř neznámý) potenciál slovanských pohanských božstev, jenže tvůrci se spokojili jen se zcela povrchním uchopením, navíc silně zkomoleným, což hned v zárodku nadělalo problémy a vyústilo ve zmatenost celého filmu. Prvním paradoxem je moravský původ této taškařice, jestliže Morava byla už od počátků vždy „křesťanštější“ než Čechy a dodnes to tak je. Druhým paradoxem je situování děje do regionu tzv. Valašska, jestliže osidlování tohoto výše položeného území probíhalo až v hodně pozdním středověku (tzn. skutečné pohanství raného středověku tam nemělo téměř žádný vliv) a děj filmu se podle kostýmů a staveb (rožnovský skanzen) odehrává až v nějakém 19. století. Třetím paradoxem je záměna raně středověkého pohanství za pseudofolklorní novodobé tradice, což je jev naprosto odtržený od původní reality. Prostě z bohů, které lze napasovat do pravděpodobného pohanského pantheonu, jsou to jen Svarog (Svarožic byl údajně jeho syn, tedy o zimním slunovratu novorozený sluneční bůh, z něhož křesťané potom stvořili Ježíška), Perun a Veles (jezinky, víly, skřítkové byly bytosti nižšího řádu). Všichni ostatní (Černoboh, Morana, Oseň!, Radegast, Vesna, Živa atd.) jsou až výmyslem národního obrození a znovustvořeného folkloru 19. století. Bohové ve filmu ovšem mají kostýmy ve stylu těch raně středověkých (s velkou mírou stylizace, která by jinak nevadila), takže se to tluče s oděvy lidí doby cca o tisíc let pozdější.. Nemá asi smysl rozepisovat se dál o spoustě ptákovin, svědčících o totální neznalosti a odfláknutosti čili amatérismu, věnoval jsem tomu čas jen proto, že je mi dost líto právě toho tématu, který u nás bohůmžel neumíme dobře uchopit či pochopit (to byl i případ slovenského seriálu Slované). A vím že je to pohádka, pro děti, ale proč jim, "probohy", blbnout hlavu..

Televizní vizuál a ještě k tomu odfláknutý. Děti, v dávných dobách, když se blížila bouřka, tak se seno na louce za vichru nedávalo do kupek (aby je vítr odfoukl), ale zavčasu (protože lidé tenkrát uměli odhadnout vývoj počasí bez meteorologů) se nakládalo urychleně na vůz a vezlo do stodoly. A vězte, že postavit si dům v údolí u řeky je opravdu hloupost (kdysi i dnes). Ale pohádková povodeň asi nebyla tak hrozná, když po ní nezbylo ani památky, travička zelená, světnice suchá, trapná scénka u "rozbitého" mostku.. Džber se špinavou vodou vylit ke studni(!) Písně strašlivé. Také máme v Čechách i jiné lokace než (zase) kamenolomy.. No alespoň nová lokace v dostavěném skanzenu v Přerově nad Labem. Herecky nejlépe princezna Valentýny Bečkové a královna Veroniky Kubařové, 60ti letý Ondřej Vetchý se chová jako pako. A nevím, jestli by byl pro 35letou královnu takovou výhrou.. Ale budiž, celkem to mezi nimi fungovalo.. Rozhodně horší než jednička, ale zase lepší než většina jiného českého pohádkového škváru.

Strašně pomalé, dialogy probíhají tak, že jedna postava něco řekne, druhá minutu zírá (jako že přemýšlí) než vyplodí nějaké moudro, načež reakce první postavy je obdobná.. Kdysi se říkávalo "zdlouhavý jak ruskej film", a to teda vážně nemusím. Kdyby to sestříhli do standardní filmové stopáže, tak možná, takhle fakt ne.