roabe

Protože nejsem pravidelným divákem TV JOJ, u prvního dílu jsem si myslel, že nízké rozlišení obrazu má na svědomí sledování ze záznamu. Druhý díl jsem viděl již "na živo" a zjistil, že FullHD je pro tuto TV stanici zřejmě jen nějaká tajemná zkratka.. Nízká kvalita obrazu výrazně snižuje zážitek, což je velká škoda. K němu nepřispívají ani agresivní reklamní upoutávky. Pořád se snažím tomu dávat šanci, ale naděje se ztrácí.. Zase se opakují stejná stupidní schémata rádoby "historických" filmů, v nichž obyvatelé žijí z ničeho a jejich denní činností je na návsi vlastní vesnice kupovat na trhu jablka nebo se procházet s ovcema na vodítku.. Sakra, vždyť každý zdravý jedinec včetně žen a dětí makal na poli a jabloně měli všichni za domem, tak proč by je kupovali jinde?

Chválím výběr tématu a odvahu tvůrců. Je skvělé, že konečně někdo přijal výzvu pokusit se o podobný žánr podle seriálů Vikingové či Barbaři, ze slovanského prostředí. Logické bylo obrátit se na Ukrajinu, nejenom kvůli pěkným holkám, ale především ceně za výpravu a herce. Bohůmžel, absence dobrého filmového architekta, odborných poradců a supervizora výpravy se vymstila. Je to velká škoda, protože mohlo vzniknout něco víc než jen další televizní fantasy seriál s béčkovými kulisami. Přitom se to dalo zvládnout za stejné peníze, jen s lepším odborným dohledem. Mnozí opět namítnou, že nejde o dokumentární film, že málokdo rozpozná realitu. Jenže to je právě to, co by dodalo snímku věrohodnost, šmrnc, jiný vizuální rozměr.. Je toho mnoho špatně. Počínaje volbou podoby sídel. Zatímco "hradisko" Furnau má alespoň jakžtakž uvěřitelnou polohu nížinné ohrazené osady, druhé "hradisko" Velký stůl je v lese a pod skalou, což jsou dva nesmysly – obvykle bývalo vše včetně blízkého okolí vykáceno a použito na stavbu, širší okolí přeměněno na pole. A ze strategických důvodů se k založení opevněných sídel vybíraly polohy přirozeně chráněné tj. na výšinách, ostrožnách, poloostrovech, nikoliv v údolí sevřeném skalou a řekou. Dále krajina – rozsáhlé louky, aniž by se na nich pásla hospodářská zvířata, bez polí (Slované byli přeci zemědělci) neodpovídá vůbec realitě. Zvláštní kapitolou jsou domy – kdo přišel na tak nízké střechy v tupém úhlu? Ví dotyčný, co s takovou konstrukcí udělá váha sněhu v zimě? Kde je klasická krytina ze slaměných či rákosových došků? Kde jsou typické slovanské polozemnice? Kromě srubů také drážková konstrukce, vyplétané a hliněné stěny? Ze zařízení domů se toho zatím nedá moc posuzovat, ale kostelní svíčky, to opravdu ne.. Máme množství dokladů, jak vypadaly pohanské svatyně – zde naprosto nevyužito. Potom kostýmy – nechápu, že zatímco ženské oblečení včetně doplňků (čelenky, pokrývky hlavy, výšivky, šperky, opasky) téměř nemá chybu, mužské jsou strašlivé fantasmagorie okoukané v Xeně (včetně holých hlav a "barbarských" kožešin v parném létě) a třeba žrec Čarad se tam zřejmě připletl z Hvězdné brány. Zbraně se sice snaží kopírovat velkomoravské meče (což je sice o dvě století jinde), ale proč Radúz má meč s čepelí skoro dvojnásobné délky? A bez pochvy? Jsou to zbytečnosti, přitom hrozně rušivé. Odvádí to pozornost od samotného děje, který toho zatím mnoho nenabídl, ale dávám tomu ještě naději, líbí se mi ten záměr přiblížit slovanské duchovno.

Subjekt odchází z bodu A do bodu B, kde dostane přes hubu, odchází z bodu B do bodu C, taky dostane přes hubu, odchází z bodu C do bodu D, opět dostane přes hubu, a tak pořád stejně až do bodu Z(ávěru). Normální jedinec, dostane-li někde přes hubu, už se obdobnému místu obvykle zdaleka vyhne. Nikoliv však hlavní hrdina, masochisticky vyhledávající ta nejhorší utrpení a nejhroznější lidské kreatury. Přestože (nebo právě proto) šlo o dítě.. Vývoj zhruba od bodu B už mi byl bezemočně naprosto lhostejný. Oku lahodily pouze syrové obrazy krajiny a archaických vesnic, skvělé lokace, dokonale uvěřitelné kulisy, kostýmy a masky. Promarněný vysoký rozpočet...

Multi-kulti agitka.

Vynikající popularizace jednoho skutečného unikátního nálezu. A konečně archeologie ve filmu, která nekope dinosaury... Jen aby bylo „amatérům“ jasno – archeologie prošla za 80 let výraznou proměnou, jde o vědní obor, k jehož provozování je potřeba jistá kvalifikace a státní licence. Stejně jako bychom nechtěli, aby nás léčil amatérský lékař nebo dopravní letadlo řídil amatérský pilot, tak ani „vykopávky“ dnes nemůže provádět amatérský archeolog (ovšem povídejte to přemnoženým detektorářům, že). Také odlišná kulturně-civilizační úroveň, majetkové poměry, historická tradice a zákony byly a jsou v Británii odlišné od poměrů u nás, tudíž nelze srovnávat práva majitele pozemku v Británii a v Česku, kde archeologické nálezy bez ohledu na místo a způsob nálezu patří státu resp. kraji či obci.

Zmatené, rozvleklé, bez napětí, mnoho postav a nedotažených dějových linek, ale hlavně nereálně „čisté“ (tedy až na zablácené boty v 1. dílu) fasády domů, ulice, interiéry, kostýmy, nemá to patinu. Babylon Berlín je oproti tomu nesrovnatelně uvěřitelnější a samozřejmě úplně jiná liga. Superman Langmajer za večer stihl potěšit šlapku, vrátit se zpět k dalšímu vyšetřování, potom zajet kvůli mlíku do Podolí a zase se vrátit k rozuzlení případu, obdivuhodné!

Třikrát a dost, to už se nedá. Hluboké dno scenáristiky (slovy postavy hospodského, jemuž ti "debilní památkáři" pronajali zámeckou restauraci, dílo "debilního scenáristy" a "debilního režiséra"). Přimlouvám se, aby Národní památkový ústav, který poskytl státní zámek Kunštát k natáčení, za milé označení "debilní památkáři" už nikdy Renčovi žádný objekt k natáčení neposkytl. Kdyby se tihle dva "umělci" alespoň snažili dozvědět se něco o správě státních hradů a zámků, nemohli by stvořit dvě funkčně totožné postavy "správce zámku" a "kastelána". Kastelán je totiž správce a správce je kastelán... Takže pokud potřebovali druhou postavu, měl to být třeba údržbář nebo zahradník. Ve třetím díle "Smrt na zámku" je takových "debilit" více, tím zřejmě chtějí udělat debily i z diváků. Všichni se po zámku pohybují jak se jim zachce, přestože ve skutečnosti to právě z důvodu bezpečnosti není možné, na zámcích nejsou ani takto volně přístupné zbraně. Kastelán nemůže jen tak ze dne na den vyhodit zaměstnance (zde manželku "správce") z práce ani z bytu. O dotacích kasteláni v podstatě vůbec nerozhodují ani s nimi nedisponují v takové míře, aby je mohli zpronevěřit jak naznačuje seriál. Je to bez atmosféry, laciné, slaboduché, řemeslně špatné, což snad nemohou ocenit ani nejméně nároční diváci...

Pěkné lokace (Múzeum oravskej dediny Zuberec, zámek Kačina, zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, zámek Žleby). Šikovně byly použity interiéry s obdobným "hvězdným" vzorem dlažby (Chotkovská knihovna na Kačině a Mramorový sál na Karlově Koruně). Oproti tomu nezvládnutá kulisa přístřešku u roubené chalupy (do nějž spadne hvězda Ramba), jehož střecha nemá žádný sklon (takže šindel na ní by protékal) a hlavně stěny jsou pobité úzkými prkny vodorovně překládanými přes sebe, což je typické pro westernová městečka nikoliv pro lidové stavby střední Evropy. Může se to zdát jako malichernost, ale svědčí to o základních neznalostech filmové stavby potažmo architekta filmu, kteří se přitom mohli snadno inspirovat stavbami přímo ve skanzenu. Pokud příště prkenné bednění, tak široká prkna a svisle prosím.. Nejenom proto, ale i kvůli mešitám(!) na obloze, zmatku ve hvězdách (Proxima je v souhvězdí Kentaur zatímco dvojhvězda Sirius v souhvězdí Velkého psa) a pavědeckým žvástům o sluneční soustavě (ve škole) uděluji pouze dvě hvězdy.

O tom, jak si neskutečně uječený, uřvaný a vymaštěný izraelští hoši hrají na válku... Vypnul jsem to hned potom, co rachitický tankisti ani neuměli vlízt do tanku...

Zvláštní, jak stejně dramatické vysídlení Čechů ze Sudet zfanatizovanými Němci (viz např. "Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938" – Jaroslav Čvančara) nebo drastické události let 1938–39 na československých hranicích (napadání četníků, finanční stráže nebo Stráže obrany státu viz "Jednotka určení SOS" – Radan Lášek či "Muži na hranici - příběhy z roku 1938" nebo "Viděl jsem ukřižování" – Sydney Morrell a také web http://www.utekyavyhnani1938.cz) zůstávají stranou pozornosti těchto kazatelů morálky... Zajímavé, jak se za posledních 30 let nikdo z filmařů nepokusil ztvárnit byť jediný dramatický příběh "z druhé strany", jakých jsou ve zmíněných knihách popsány stovky. Ale k tomuto filmu: Tušťský masakr, jímž se scénář inspiroval, je zcela jistě zavrženíhodnou nesmírně krutou událostí našich dějin. Nicméně, je třeba ji vnímat (ovšem nikoliv omlouvat), stejně jako další obdobné excesy, v dobovém kontextu konce války po prožitém utrpení a pomstychtivé nálady. Jistěže ne všech Čechů, ale pochopitelně těch, kterých se přímo týkala nacistická perzekuce a utrpěli ztráty na majetku a životech ve svých rodinách. Pomsta a uplatňování kolektivní viny je v lidských dějinách zcela běžné a ani křesťanská víra na to ve vypjatých momentech neměla vliv. Byť jen pouhá příslušnost k německé národnosti byla tehdy velice citlivě vnímána a posuzována jako zrada na Československu. Vždyť Češi válku nerozpoutali a nerozbili svůj stát, byla to převážná většina "českých" Němců, včetně venkovských sedláků, kteří zradili svou vlast, v níž žili, a mnozí rozpoutali stejně tak nepochopitelné běsnění v českém pohraničí v roce 1938 (viz knihy uvedené výše). Tito Němci zavrhli platná pravidla a hromadně porušili československé zákony. Už jen za to museli být po válce spravedlivě potrestáni a bylo vyslyšeno jejich přání návratu do Říše. Historickou pravdou je, že vítězové píší dějiny.. Film se tomuto důležitému "úvodu do děje" vyhnul, navíc nesprávně uvedl historické skutečnosti týkající se příslušnosti Vitorazska k Čechám (o něž Přemyslovci přišli až ve 12. století, do té doby šlo o slovanské území náležející k českému knížectví, tudíž navrácení v roce 1920 mělo opodstatnění) a zploštil "českou pomstu" víceméně na vystoupení té nejhorší spodiny, k čemuž pečlivě vybral správné "ksichty" a negativní povahové rysy příslušníků revolučních gard resp. partyzánů, bez nichž by vlastně strůjci pomsty ve vesnici nic nezmohli.