Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (49)

plakát

Pach krve 2: Cesta nikam (2007) 

Velice zábavný, kvalitní a místy pěkně humusácký jatka v přírodě se snoubí s nefalšovaným "so bad it's good" scénářem. Dosud nevídaná a výživná kombinace. 75 %

plakát

Skins (2007) (seriál) 

Extrémní, ale v podstatě realistický. Příběhy v seriálu jako by vznikly výběrem toho nejdivnějšího, nejšílenějšího, nejsmutnějšího a nejdojemnějšího z životů stovek skutečnejch lidí. Když je pak takový množství příběhů a osudů přiděleno poměrně malý skupince mládeže víceméně výrazných charakterů a trochu se stylizuje nutně vznikne poutavá podívaná. Vypadá to přehnaně, všichni vyvádí, jsou narušení, děsně prožívají a přitom pózují, až se na to skoro nedá koukat, ale celek funguje. Ta moderní hudba se taky místy skoro nedá poslouchat, ale přitom všechno patřičně dokresluje. Koncept seriálu, kdy se v šesti sezónách vystřídají tři generace postav je fajn, nemusel jsem tak celou dobu koukat na ty otravy z první generace, druhá byla o dost lepší a poslední třetí je taky fajn. Bristol vypadá jako moc hezký město. Skoro 80 %.

plakát

The Poughkeepsie Tapes (2007) 

Sick! Případ Cheryl Dempsey je, s výjimkou nějakých, zejména sociálních, horrorů, to nejtragičtější, co jsem vůbec ve filmu viděl. A i bez toho by šlo o pěkně nechutnej snímek. To, že nebylo nic moc vidět, a že nám o některých věcech buď vrah nebo vyšetřovatelé ve filmu raději ani neřekli považuju za klad. Hodnotím s odstupem, po shlédnutí jsem ještě vůbec nevěděl, co si o tom mám myslet. Skoro 80 %.

plakát

Tracey: Fragmenty (2007) 

Hlavně strašlivá nuda. Kdyby nebylo toho praštěného konceptu, alespoň by se na film dalo koukat, vlastně by mi možná i líbil, takhle je to jen předlouhé čekání, až se ze všech těch čtverečků sesype něco, co dodá obsahu formu, případně formě obsah. Takže pár hvězdiček, za těch pár chvil, kdy k tomu dojde. Ellen Page je mimořádná a podivná a jako Tracey příliš výrazná. Ale kdybych dříve neviděl Juno, kde hrála či byla to samý děvče, jenom bez deprese a romantickejch tužeb, asi by mi tu tolik nepatřičná nepřišla. Necelých 60 %.

plakát

With Whine and Lovers (2007) 

Skromný konverzační snímek o podobách a povaze partnerských vztahů. Fanoušci ocení vystoupení té krasavy z Firefly a Leishy Hailey z The L Word. 70 %

plakát

Loving Annabelle (2006) 

Nejspíš jsem dosud neviděl tak "holčičí" film, jako Loving Annabelle. Dokonce to na mě bylo až moc, ale není to nic, za co bych film odsuzoval. Minimální příběh, o to větší důraz na dynamiku vztahu hlavních postav, která je vážně skvělá. Atmosféra (a prostředí) připomíná o pět let starší Lost and Delirious, kde však byla až moc těžká, zde je naředěná ne příliš, ale nejspíš optimálně. Fajnové citace literátů. Přibližně 80 %

plakát

Cream Lemon (2004) 

Škatulka "komedie" úplně nelže - stejně jako u slavnějších režisérových filmů nezúčastněně sledujeme postavy, jak nevědí, co se sebou, takže radši nedělají nic moc, a hele, ono je to docela vtipný. Jenomže Cream Lemon je hlavně napínavý erotický drama! Kdybych to neviděl, tak bych tomu nevěřil. Jedinečný dílo jedinečného tvůrce. 90 %

plakát

Láska je Láska (2004) (seriál) 

Bylo by smutný sledovat, jak dobře zahájený seriál v průběhu času upadá ve slátaninu a právě to se s The L Word během šesti sezón stalo. Co vlastně myslím tím úpadkem - těžko mi analyzovat - postavy, od začátku s velkým potenciálem se, místo aby vytvářely důvěryhodný zápletky, stávají otroky scénáristických výmyslů anebo šablonovatí. Na to, jaký to jsou většinou úspěšný dospělý holky se chovají občas příliš hloupě, často nepravděpodobně. Zajímavý vedlejší postavy mizí bez ohlídnutí, rozloučení, nebo vysvětlení. Zdánlivě čím dál vyšší frekvence nezajímavých milostných scén. Uvedení odporné, minutu dlouhé znělky už v druhé sérii na místo vkusné, pětivteřinové v první sérii. Přehánění, hlavně v poslední sérii... Naštěstí v případě The L Word sledovat to všechno zas tak smutný nebylo, z následujících důvodů: 1/ Všechno bylo lehce pofidérní už ze začátku. Žádný velký očekávání. 2/ Úpadek od skvělejch prvních pár sérií přes rozporuplný další až po pitomý závěrečný probíhá sice setrvale ale pomalu. Žádný velký šoky jako u tý (jediný) špatný série Odpočívej v pokoji, kde se George zbláznil a Claire nepřesvědčivě pochybovala o svý sexuální orientaci. 3/ Nadhled. Občas je to vážně komedie až fraška a všichni to vědí. Případně camp. 4/ Na druhou stranu i drama a napětí. Jak divák chce, řekl bych. 5/ Vynikající obsazení. Až na pár subjektivně vnímanejch výjimek jsou všichni skvělý takřka do samýho konce. 6/ Co se scénáři nedostává v celkovým obraze nahrazuje ve skvělejch rozhovorech, hlavně skupinovejch. Vtipný, dojemný, dramatický a vůbec...... Takže když si, nejspíš spolu s lidmi, co ten seriál dávali dohromady, přiznám, že nejde o umění, ale o zábavu a snad trochu toho poselství a že nejde o kino, ale o televizi, vidím, že jsem se po většinu těch šílenejch pětašedesáti hodin, co to celý trvá dobře bavil. Hvězdičku navíc jsem se rozhodl přidat po shlédnutí sympatickýho bonusovýho pořadu, který vysílali před posledním dílem. Celkem přibližně 80 %.

plakát

Srdce je zrádná děvka (2004) 

Po většinu filmu skvělej a působivej sociální horror z prostředí white trash brlohů, feťáckej doupat, barů, parkovišť, truckstopů a jednoho obzvlášť děsivýho hnízda náboženských fanatiků. Ve filmu panuje podobná atmosféra jako v ještě o něco strašidelnějších Kids - naprostej rozpad hodnot na dně americký společnosti a naprostá nepřítomnost lásky. Její jedinej kousek, kterej do takovýho světa přišel spolu s tím malým klukem, je pomalu ale jistě dušenej a ušlapávanej, přesto nakonec najde jakýsi vyjádření v destruktivním vztahu se šílenou matkou. V závěru se děj propadne do úplný psychózy a alespoň pro mě tak ztratí na síle. Uvítal bych konvenčnější závěr. Celkem třeba necelých 80 %.

plakát

Šimocuma monogatari (2004) 

Přečetl jsem knížku a byla tak dobrá, že jsem se na film podíval znovu, abych se ujistil, zda jsem ho čtyřmi hvězdami nepodhodnotil. Knížka je zábavnější, Momoko je v ní se svojí dekadentní individualistickou filosofií mnohem víc cool, než ve filmu a Ičigo, čistě očima Momoko jako vypravěčky, mnohem vtipnější zoufalec. Knížku nekazí crazy komediální efekty a herecké výstupy. Nicméně to není ani tolik kritika filmu, jako spíš reklama na knihu. Film je pořád krásným a v závěru dojemným příběhem přátelství dvou dívek a takové příběhy jsou nejlepší. Ve filmu nastane moment, kdy v jednom záběru, za tónů Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, vidíme dívčí motorkářský gang na pozadí gigantické sochy Buddhy. Celkem asi 80 %.