Drolin

Vysoce kvalitní, umělecky laděný film, kterým si mě Korejoši Kurahara zcela získal. Jeho první filmy, The Warped Ones a Intimidation (oba 1960), jsou krátké a úderné, ale až se zhlédnutím Thirst for Love mohu počítat Kuraharu mezi nejvýznamnější tvůrce v Japonsku 60. let. Po obsahové stránce také nelze nic vytknout, a vše vrcholí mistrně zahraným závěrem.

Vysněná divadelní představení na motivy děl Marquise de Sade o poznání mravních neřestí s herci z řad skutečných kriminálních živlů. Zábava pro všedními hry unuděné publikum z vyšších tříd se později mění z obyčejného představení a zasahuje i do života těch mimo divadelní prkna. --- Jissoji exceluje zpracováním světel a stínů, lehce erotické zaměření (pinku) však oddaluje kvality Akutoku no sakae od celkově svébytnější buddhistické trilogie (70-72). Přesto však zůstává pocit velmi dobře odvedené práce.

Lehce naivní, spíše ochotnicky zahrané drama s pozitivním nádechem. After the Rain neurazí ani nedachne, nicméně srovnání s klasiky minulých dekád nesnese.

Pokud by šlo udělit šest hvězdiček, tak je Amélie získá. Jen málo filmů dokáže takto potěšit a zvednout náladu, a to i dlouhodobě.

Kult. Absolutní kult, plně srovnatelný s Klubem rváčů a Mechanickým pomerančem. S ohledem na literární předlohy i možná to nejpůsobivější z této trojice.

Režisérem je Koreyoshi Kurahara. Mimo jiné v 65 minutách film kterému nechybí nic podstatné a naopak v daném čase dokáže zapůsobit jako filmy dvakrát tak delší. O kvalitách příběhových i režisérských přesvědčuje jméno autora.

Vizuálně (a hudebně) krásné, ale jinak prázdné. Povedený 164 minutový klip.

O nejlepší film Gaspara Noeho z mého pohledu nejde, ale o ryze uhlazené dovedení svého stylu k dokonalosti ano. Motiv ne nepodobný The Hateful Eight je natočen přesně tak, jak jsem před začátkem filmu očekával. Tedy s brzkým climaxem a o to větším dojezdem pro zúčastněné. Nicméně největší podíl na zážitku si nese kamera Benoîta Debieho, která zvláště s přibývající stopáží nepřekvapuje udivovat.

Nečekaně umělecký počin, který si zaslouží jen chválu. Syrové, depresivní a tajemné.

Zde mohu plně souhlasit s užvatelem maldoror16, z osobního hlediska řadím THE THIRD SHADOW poměrně zajímavého režiséra Umecugu Inouea (který později tvořil v Hong Kongu) mezi vůbec nejlepší zhlédnuté chabary - Daisanno kagemusha se plně vyrovná, ba i překonává pro mě většinu klasik Kurosawy nebo Goshy. Mimo všech ostatních kvalit je ale film především zábavná odp rvní do poslední minuty, zápletka, at již více použitá, je tu podána nejlépe.