Anderas

Druhá strana mince v tvorbě Hitche tvoří brilantní protipól k velepojatým pronásledovačkám a podobně jako v Provaze místo rozlehlých kompozic nabízí úspornou psychologickou inscenaci na poli všehovšudy dvou místností. Diváka tak čeká další šťavnatý kousanec hereckého umění sofistikovaného vraha, nic netušící oběti a podezíravého milence, děj plný zvratů a poutavého vyšetřování ... a já jen slzy trousím, že podobných minimalismů nebylo s mistrovy vrahounské fantazie vydolováno více.

Hitchovo srdcové téma "útěk před zákonem i zločinem" ve své nejvznešenější podobě, s výbušnou bondovskou atmosférou, v dokonalém hávu preciznosti a s nezapomenutelným Cary Grantem. Další triumf velkého mistra.

Čím vznešeněji se budete vznášet po hvězdných mlhovinách a čím paralyzovanější budete začarovanou hudbou, tím víc budete chtě nechtě přehlížet, že tenhle film vlastně není bůhvíjak hluboký. Téma je láska a smrt. Toť vše. Takto jednoduše a takto explicitně a chcete-li dále hledat symbolismy, obraťte se na Bibli, mandaly nebo dávná proroctví...za tímto vším už ve Fontáně totiž dávno nestojí Aronofsky. Vždyť to není žádný filosof či mystik. I tolik opěvované Pi je sice dokonale autentickou depresárnou ale co do myšlenek nic objevného. Fontána je překrásný film, který vás vezme za srdce, pokud ještě nějaké máte ale po lehkém rozležení v hlavě zjistíte, že ten film je 1000x jednodušší než se tváří. Přesným protikladem (a nikoli podobností jak se mnozí domnívají) je Kubrickova 2001, kde se zdánlivě "nic nedějě" ovšem pod povrchem je ukryta kompletní kronika lidstva. Úpřimně řečeno mi ale vůbec nevadí, že se Fontána Odyssy nevyrovnala, škoda jen toho lehkého hypeu, jinak je totiž jako poetický film prakticky dokonalá. A nejspíš právě tak se o lásce a smrti má vyprávět.

S lehkostí nadpozemských bytostí se žánrově všestranný Génius dotýká Krásna, aby nám zoufalým zabedněncům utrhl alespoň kousíček z jeho nekonečnosti. Ty tři hodiny prožité v jiné, úžasnější dimenzi, budou z mých nejsilnějších filmových zážitků do konce věků.

Vydařený a temný počin, který bohužel shazuje doslovnost v některých pasážích, totiž byť jen letmé nahlédnutí tváře monster (protože jsou pochopitelně.....béčkové). Na druhou stranu vyzdvihuji velmi originální a dynamickou práci s kamerou, byť poněkud neprofesionální, a co se génia dekadence Price týče, ze všech Cormanových filmů je právě zde se svoji bradkou nejcharizmatičtější.

Už jsem se smířil s tím, že Corman přetahuje do svých filmů jen fragmenty s Poeova odkazu a navíc je jasné, že jeho povídka by se ortodoxně do 80 min natahovala jen velmi bolestivě. Price opět hraje schizofenního zoufalce podléhajícího metafyzickým silám, Corman zase využívá všemožných levných, ale originálních prostředků pro zahuštění atmosféry a výsledný produkt evokuje příjemné mrazení v zádech a lahodnou dekadentní symfonii s vlastní fantasií.

Zas tak velká deprese se mnou nelomcovala, ale uznávám, že tenhle film je neprůstřelný pro výtky jakékoliv druhu. A úsměvné je zase to, že i takový metrosexuál jako Pitt, si občas natahuje uvázanou kravatu přes hlavu...:)

Nebývale vypjatý thriller, zdá se, po těch mnoha letech ztratil jen velmi málo na své účinnosti. Patřil při tom k těm, u kterých jsem znal jenom název a hlavní herecké duo a nic dalšího nad to. I úvodních několik epozid se rozjíždí dost líně, jenom sem tam jsme znepokojováni tajemnými indiciemi, které nám mají být vysvětleny až mnohem později. A co zprvu vypadalo jako mysteriozní drama na lodi, či snad v severském městečku, se záhy mění na téměř politické drama s ožehavým tématem. Sice nijak globálně pojatým a jistě má spíš prvoplánově zvětšovat napětí, na druhou stranu se ale přesně to také děje. Co mne nejvíc překvapilo na celém filmu je jak autor kráčel proti mnoha tradovaným tendencím, až přímo klišé a kde např. v jiných filmech šokoval násilím podtrženým nervní hudbou, tady nás nechá jen strnout v naprostém tichu. To je např. případ velepovedené vraždy Gromeka, kterou také považuju za vrchol filmu. A vůbec je tu hudby nějak málo a spíše ji střídá pŕirozený zvuk okolí, ruch z davu, hlasitý hovor v kavárně apod. Některé pasáže jsem dost nemohl strávit, konkrétně vsuvku s polskou hraběnkou, kterou stále považuju za podstatně přehranou a pŕedevším zbytečnou, ale jinak je pro mne celý film velkým pŕekvapením, neboť jak jsem předznamenal na začátku, v klidu při jeho sledování sedět jde jen velmi zřídka.

Těší mě, že jsem se zhruba v polovině mohl přestat obávat o své psychické (ne)zdraví a ještě více jsem nadšen z toho, že jsem byl na konci filmu zcela nadšen, což mě těší úplně nejvíc. Precizní, důvtipná, zkoumavá, objevná kamera lila mi do duše štěstí stejně jako mi stouplo blaho u srdce z úžasně vypracovaných charakterů, radost nanášel na mou hlavu mlhavý antirealismus a nejvíc mé city souzněly s podobnou frekvencí ideálů, nápadů a myšlenek jaké se občas v mé hlavě urojí. Tak dlouho mi DVD s Osumapůl zrálo v poličce a tak dlouho jsem zrál já až se naše příchutě smíchaly a vznikl božský likér.

MORELLA: První povídka zřejmě nejvíc ctí původního ducha předlohy. Není tu nadsázka, není tu humor, je tu jen jeden Price (ostatně ten je všude:)) a zbytek je nepodstatný. Jakkoliv mi v některých jiných fimech Cormana vadí syntetická nabubřelost prostŕedí, zámeček v Morelle působí velmi efektně a stylově a až na trochu přehnanou pavučinovatost skutečně vyzařuje Hrůznost. Jak už to u béček bývá, vyjevuje se i zde pár logických trhlin, výborné zpracování (dokonce vzhledem k dnešní době) a precizně přenesená pointa to však bohatě vynahradí. "Morella, my beloved one...your murderer has returned" 5* THE BLACK CAT: Zdaleka ne tak ortodoxní jak bych si ho já představoval. První polovina povídky je vůbec vynechána ale to by ani tak nevadilo pokud se jako já zprvu nebudete schopni přenést přes nepochopitelně komické ladění. Působí to skoro jako parodie. V půli povídky se stále nechytáte neboť děj si vyvíjí úplně jinudy, přičemž ani sám Price zde nehraje první housle, ovšem po nutném zvratu už zase vše zapadá do známych kolejí. A jakýchto kolejí. Myslím že je vůbec skvělým tahem pokusit se hrůznost předlohy pŕeložit do humorné satiry. Zní to jako rouhání? Kdo neviděl, nevěří. Především pak závěr a Montresorovy halucinace jsou vskutku boží. Price půvabně přehrává, ovšem nikdo další (snad až na Montresora) hrát vůbec neumí a nejvíc mi na nervy paradoxně lezly technicky naprosto nedotažené (a esteticky už vůbec ne) prolínačky. "Yes, for the love of God" 4* THE CASE OF M. VALDEMAR: Poslední povdídka se mi líbla zdaleka nejméné. Price je umírající člověk, který výměnou za zbavení bolesti upíše svou duśi šarlatánovi. Děj je tak trochu obyčejná konverzačka, žádné zásadní zvraty, žádné nápady a v momentu kdy by mělo napétí vrcholit jen smutné zívám. No dobře, Carmichael je vskutku ďábelský ovšem jeho tečka do kroniky života nebyla ani zdaleka taková, jaká být mohla nemluvě o tom, že Priceovo závěrečné "představení" působí ne-li směšně. "Valdemar, do you hear me?" 3* Škoda oné sestupné tendence, mohlo to být dokonalé, ovšem co dokonalé je a co mě koneckonců nutí závěrem vypálit 5* jsou Priceovy mezivstupy a jeho jemný, slaďoulinký přízvuk smrti.