Anderas

No Cameronovu posedlost Titanikem tak úplně nesdílím, ale něco tenhle dokument do sebe měl. Pořád mám ale pocit, že český dabing iMAXovým produktům podráží nohy víc než cokoliv jiného, jenže na druhou stranu je asi dost problematické přidávat 2D titulky do 3D obrazu (lépe řečeno jejich vnímání), ale tak aspoň kdyby si na tom dabingu dali víc záležet...

No tak je to takový ten iMAXovský standart, čili filmový průměr až podprůměr. I když zase svou úlohu plní celkem dobře, neboť 3D zážitek z hor je dosti intensivní. Příběh by nebyl z nejhorších, jen ho lépe podat. Myšlenky o malosti člověka a jeho bezmocnosti jsou sice vždy hodny pozornosti, tady ale zní velmi fádně a především jsou až do zblbnutí opakovány. Prostě mě to po čase dost štvalo. Taky mě pak zarazila část, kdy se ještě trmácí po horách a před ním je hodně dalších hor, střih, v nové scéně už je tráva a o moment později primitivní civilizace.... no prostě trochu neohrabané. Ale jak říkám, 3D efekt funguje dobře a na absenci příběhu jsem si u iMAXovyn už celkem zvykl.

Je mi to líto, ale tenhle film je v mých očích čiré zoufalství. Taneční hudbu mám sice vcelku rád a na mejdany taky rád a často zajdu, jenže mně tenhle film přijde tak neskutečně idiotský, že skoro ztrácím slova. Je mi jasné, že tady plavu hodně proti proudu, co mně ale tenhle film vlastně dal? Skoro jsem se nesmál, drogy nesnáším (cigaretami počínaje) a sledovat partičku idiotů jak si jde v páteční podvečer vypláchnout mozek do lokální chemičky na extási mi je skutečně proti srsti. Sociální sonda do života mladých? Možná, ale v tom případě mě naprosto nezajímá, kdo se kdy jak moc zkalil. Asi jsem hodně dementní, když to nedokážu brát více s humorem, ale u mně se při takovýchto filmech humor zkrátka nedostavuje. A pak-li tenhle film oblibují především podobně smýšlející hedonici (nikoho se tím nechci dotkout), opravdu nechápu jeho význam pro někoho jako jsem já. Nevím co víc dodat, možná si s odstupem času a s nadhledem cestu k filmu najdu, při současném stavů vědomí, ale doufám, že se tak nikdy nestane.

Každý z nás chtěl alespoň jednou v životě býti neviditelným. A kdo tvrdí že ne, touží po tom dodnes. A nebo alespoň do zhlédnutí tohoto filmu, tak jako já. Šílenost je holt jev, který jde vždy a všude ruku v ruce s genialitou a vůbec nikdo na tom nic nezmění. A stejně tak platí, že jisté sféry poznání nebyly člověku doposud určeny a měly by proto zůstat neodkryty. Neviditelný muž je nicméně zřejmě nejzdařilejśí a nejvěrnější pocta Wellsovi a to předvším díky své hutné atmosféře, skvělým hereckým kreacím a nepochybně také díky originální a bezchybné trikové práci a to všechno z doby precomputerové.

Kde jen jsou ty časy, kdy jsem jako dítě měl pro co žít? A přitom stačila taková nepatrná maličkost, jediný geniální seriál, stryček Skrblík a tlupa obsesivních Rafanů. Když televize přestala kačery vysílat, zachvátila mne velmi silná odrůda dětské deprese, před sebevraždou mne však na poslední chvíli zachránil ještě dokonalejśí Kačer Donald, kterého jsem si mohl díky skromnému kapesnému pravidelně kupovat. Pak se však zdražil i ten a já plakal, věru dlouho jsem plakal. A když jsem zbohatl a rovněž zestárl, nechtěl mi Kačera už žádný trafikant prodat a já plakal dál. A tak skončil nadějný příběh mého překrásného dětství.

Tak tohle je prostě zlatá Disneyovská klasika.

Je to právě ta jedna věc, která dnešním filmařům chybí ze všeho nejvíc. Fantasie! Kdo však mocný sugestivní účinek obrazu využít dovede, vytvoří i jakousi novou realitu se svou vlastní osobitou logikou, změť všeříkajících obrazů působících milionkrát intensivněji než prázdná slova a fráze. Takovýchto skvostů by mohlo vznikat daleko víc, nedostatek fantasie žel postihuje i diváky samotné a tak se to nakonec nikomu nevyplácí. Občas prostě ale film není ani tak o příběhu jako o pocitech. Je velká škoda, že potřebujeme všechno neustále podřizovat své úzkoprsé formální logice a tím se okrádáme o podstatu mystiky a emocí samotných. Vždyť o co lepší je taková surrealistická a nikdy neuchopitelná vize zarivši se hluboko do podvědomí divákova, než vysoce srozumitelný, leč prachobyčejný film, na který si po týdnu nevzpomeneme? V mých představách tento film dokonale naplnil úlohu filmu jakožto uměleckého média pro nové tisíciletí, zde kupříkladu vysoce působivé propojení geniální Bachovy hudby a její možné obrazové interpretace. Opravdový skvost

Mýtus bez mýtu? Možná něco jako komedie bez humoru, akční film bez akce, nebo romantické drama bez lásky. Jak daleko jsou dnešní filmaři ochotni zajít, jen aby byl film masovým publikem bezproblémově přijat? Teď už jen doufám, že nikdo nenajde v mytologii unikátní a nevyčerpatelný zdroj inspirace pro podobně bezduché pseudo-historické sračky. Byť by byla Trója sebelépe natočena (což mimochodem není), s podobným přístupem ji budu vždy považovat za hrdelní zločin spáchaný na Illiadě. A stejně tak i doufám, že se Bruckheimer vykašle na další Artuše, bude si tvořit svoje rychlokvasné hitovky a přestane zesměšnovat jedinečné legendy.

Mně nejmilejší Cormanova pocta Poeovi, snad proto, že děj je víceméně alespoň vzdáleně předloze podobný, snad proto, že Priceova bělostná hlava a rudý kabátec přináší poselství až z Pekel, či snad jen proto, že je film se vší poctivostí, úpřimností a nadšením béčkového tvůrce v průběhu několika dní natočen s takovou láskou a péčí, že jediné oko hororového fandy a Poeova obdivovatele nezůstane suché.

Jedna z hororových klasik byla už ve své době pojata jako čistá atrakce a i přesto není dnes úplným odpadem. Vlastně je docela koukatelná a navzdory nulové hrůze a úžasným kulisám s nezaměnitelným reflektorovým osvětlením je tento kousek produktem poctivého řemesla páně De Totha a Price. Priceovy filmy mimochodem hodnotím také podle toho, jakou vizáž a bradku nahodí. Zde musím zatleskat. Charisma prská do všech směrů a stran. Čeká na vás rozhodně pár příjemných momentek, postaviček i zvratů, snad už jen to 3D mi na obrazovce chybí ...