Anderas

Zahodil jsem velkou tabulku čokolády. Jsem na ni závislý ale vím, že teď na ni minimálně měsíc nesáhnu. Prostě se mi v půlce filmu zhnusila v ústech, musel jsem ji vyplivnout. Drogy jsem nesnášel odjakživa, měl jsem chuť zvracet pokaždé, když jsem si představil stříkačku a bílý prášek, nesnášel jsem lidi, kteří je neustále zlehčovali, ale proč? Proč si takové svinstvo jako drogy zaslouží jakýchkoliv chvál, byť dočasných? Když dozněly poslední tóny geniálních smyčců Kronos kvarteta a poslední titulky zmizely do prázdna, zůstal jsem sedět dalších deset minut bez hnutí. Celý film, děj, spád, hudba, prostě všechno dohromady to vytvořilo tak silnou emocionální bombu, že jsem měl pocit, jako bych ve filmů byl já sám a že všem těm zoufalstvům musím sám čelit. Veselý úvod, idylka a pohodlný život, čím se liší od pekla na zemi? Pokaždé se zmítám hnusem, když domyslím osudy všech těch lidí, kteří se denně vydávají stejnou cestou, je mi jich líto a zároveň mám zlost, k čemu to všechno je? Ale kdokoliv mi odteď řekne, že drogy jsou fajn..

Chápu sice, že to není seriál tak úplně pro mě, ale tak když už náhodou občas zapnu televizi, nemusím se hned nutně pozvracet. Na druhou stranu věčné filosofické disputace o hovně u cesty a nedopečeném koláči na stole jsou vždy tak dokonale dementní až je to k smíchu. Nebo k pláči. A nebo k smíchu, podle toho jakou máte zrovna náladu. Nicméně spíše než za minutu slyšet 300 naprosto zbytečných slov bych raději těch 300 obdřel jako dávku olova z rotačáku.

Opravdový humus, který nelze naprosto ničím ospravedlnit. Jakoby nebylo dost na tom, že scénaristi neměli už žádné nápady a tak z prvního dílu všechny (ne)vtipny důkladně okopírovali, nestačí ani to, že celková zábavnost všech (pseudo)parodujíích skečů odpovídá zábavnosti kuchařského receptu na knedlo-zelo-vepřo, kdosi neskonale vypatlaný má ještě tu drzost tuhle ostudu lidstva vypustit do světa a všem lidem tak ukázat, že ne všichni se v proběhu evoluce skutečně dovyvinuli. Nemáte taky někdy pocit, že bez některých filmů by nám bylo lépe?

Nakonec je to přeci jen trochu netradiční film a při jeho sledování jsem byl o to nadšenější, že je děj filmu předkládán jinak než velkou kadencí slov. Jsem celkem velkým odpůrcem české kinematografie a právě proto mám radost pokaždé, když u nás vznikne něco, co alespoň trošičku vybočuje ze zavedených norem. Je pravda, že Skřítek má mnoho slabin a že z něj čiší možná až velmi silná snaha o umělčnost (kterou v tomto ohledu neuznávám) nicméně i tak se mi celek jeví poměrně slušně a rozhodně nadprůměrně.

Mrtvolně zapáchající žumpa se projednou zase otevřela a vylila se z ní směsice nejroztodivnějších exkrementů, výkalů, hoven a sraček a to vše řádně zředěno kysele páchnoucí močí. V celé takto výbušné atmosféře pak stačí jen škrtnout sirkou a všechno letí zpatky tam, odkud to kdysi dávno vylezlo, totiž do prdele.

Toto byl film mého dětství a za to si odemne zaslouží doživotní úctu a obdiv. Ostatně copak jsem od té doby vyrostl? Po svém Falcovi stále marně toužím zato Nicota mne pronásleduje na každém mém kroku. A tak jen jak správný idealista čekám na spasení a kdykoliv se ze srdce rád vypravím do říše nekonečné Fantasie abych zde snil svůj sen o překrásném snu.

Ó jak velmi bych si přál takto nádherně zfilmovat své vlastní dětství! Možná sice bylo o trochu nudnější, ale není to právě nuda, která vytrhává naše životy z ubíjející uniformity a všednosti? Co když skutečná krása všech věcí leží nakonec v nás samých a rovněž v tom, co každý den odmítáme jako banality. Mrzí mne, že až teď si uvědomuji, jak bylo mé dětství vzácné a jak málo jsem si ho tehdy vážil. Možná je tedy skutečná krása ukryta v samotné jednoduchosti koloběhu života, v těch věčným strastech a starostech i v těch radostných chvílích, na které nechceme zapomenout, v tom věcném stereotypu, který oceníme až když už je dávno pozdě a když už nezbývá než se slzou v oku vzpomínat.

Ničím výrazným mě film sice neohromil, na druhou stranu ale ani neurazil. Pár světlých momentů se najde vždy, místy velmi napínavé no a herecké výkony také nejsou z nejhorších, nejvíce bych vyzdvihl asi představitele malého chlapce, který se nemusel přetvařovat, aby hrál tak jak bylo třeba. No a konec je pochopitelně staré klišé, nicméně na lepší průměr to stačí úplně.

Už jsem ani nedoufal, že se to někdy stane, ale přeci, stalo se. Nejlepší film, který můžete na plátně iMAX vidět. Teda ne že by to byla zas nějaká ultra pecka, ale znáte to o tom jednookém mezi slepci, člověk musí být vděčný i za to málo. Přesto je Space Station velmi zajímavý a poutavý dokument z vesmírné stanice, který navíc (nikoliv samoúčelné) dokázal dokonale využít potenciálu třetího rozměru a nechal tak vzniknout skvělým scénám s letícím pomerančem či startující raketou. Jen mě při pohledu na titulek Tom Cruise zamrzelo, že máme všechny 3D filmy dabované.

Jeden z nejhorších a nejtrapnějších iMAXOvin co jsem viděl. Nevím o co přesně se tvůrci snažili, ale pokud to měl být takový ten pocit melancholie, sentimentu, dobrodružství, naděje apod. pak jim tedy zámér nevyšel. Asi je nefér, takhle kriticky hodnotit film, který si vlastně na nic nehraje a který je vyloženě jenom pro ten 3D efekt, ale jestli budou vznikat samé efektní bezpříběhové 3D sračky, pak už do iMAXu nebude vůbec nikdo chodit. A to by byla škoda.