Landauer

Není to dobrý film. Ale ani špatný. Problém je, že pan režisér Brynych neumí vyprávět a záda mu kryje scenárista, kameraman, střihač a herci v hlavních rolích. Scenárista Měšťan napsal živoucí postavy s přirozenými dialogy, mají šmrnc a jsou uvěřitelné. Ústřední dvojice Ondřej a Karel, kteří rozvážejí po Žižkově uhlí je fantastická. Matematik Karel rozváží uhlí za trest, protože v 68 fandil svobodě a ruskou okupaci odsoudil. Jenže za těch víc jak deset let už do toho malého žižkovského uhelného světa zapadl a i když dostane nabídku vrátit se zpátky do výzkumáku, nedovede to. Možná rezignoval, možná jeho genialita za ta léta "tam dole" otupila, možná mu manuální práce přináší více klidu, možná mu prostě ujel vlak, možná všechno z toho. Vedle toho jeho parťák Ondřej je prostým jednoduchým chlapíkem a Žižkov představuje celý jeho vesmír, který zná a rozumí mu. Karlova vyprávění o velkém světě tam daleko tisíce mil za Prahou i velkém světě matematiky jsou pro něj výpravami do vzdálených dimenzí, nad kterými žasne, ač ví, že jim nikdy neporozumí. Tohle téma je hotový zlatý důl na těžení filmových emocí. Režisér to bohužel nepochopil, a místo, aby se zcela zaměřil na tenhle famózní středobod, věnuje se raději vizuální vatě montáží a odbíhání do zbytečných bočních podzápletek. Nechápu, proč máme sledovat romantická dobrodružství Ondřejovy dcery s úlisným zvukařem, která nikam nevede, proč má divák trpět nekonečný flám Ondřeje a jeho ženy v centru Prahy, na co byl ten úplně nesmyslný a hloupý sen, proč ztrácíme cenný čas dlouhými záběry na oslavy a svatbu a já nevím co, když chceme vidět víc interakcí mezi Karlem a Ondřejem - střet tak neskutečně rozdílných světů, které si neuvěřitelně sedly napříč vzděláním, zkušenostmi i politickými názory. A proč tam není víc Žižkova? Vždyť ten film nám jasně podsouvá, že vedle ústřední dvojice má být Žižkov další hlavní postavou filmu. Ale pan režisér Brynych tohle všechno hází do koše. Jako by ani nevěděl, co vlastně má točit. Hrozně bych si přál, aby vznikl remake, který by se plně soustředil na obě hlavní postavy, jejich složitou situaci na životním rozcestí zásadních zlomů a rozhodnutí (z Ondřeje se stává děda, Karel dostal zpátky příležitost naplnit svou původní kariéru). A do toho žižkovská zátiší, staré pavlačové baráky, sklepy a hospody s fůrou svérázných postaviček. Dneska by to už chtělo hodně vizuálních efektů, aby se vrátil postapokalyptický vzhled normalizačního Žižkova, ale stálo by to za to. Ovšem musel by to točit režisér, který umí vyprávět, ne snímač obrazů bez nápadu, jakým bohužel pan Brynych byl. (PS: Ve filmu najdeme několik prorežimních momentů, z nichž nejvýraznější je ten, ve kterém Ondřej Karlovi povídá o tom, že Karel udělal kdysi omyl, dali ho za trest k nim - sprostým dělníkům, kde ho očistili, umyli (od té zápaďácké špíny) a teď je zase už v pohodě... tenkrát to samozřejmě působilo úplně jinak než dneska, ale pan Adamíra to zahrál naprosto geniálně a já z jeho nenápadného skřípění zubů cítil tu hořkost, kdy se evidentně jeho politické názory ostře rozcházejí s těmi Ondřejovými, ale nechce si politikou kazit jejich jinak harmonický vztah. Klobouk dolů, před panem hercem Adamírou. Současně ale prostí lidé, jakým Ondřej byl, žijící své prosté životy na jednom jediném místě, žasnoucí nad velikostí světa, který nikdy nepochopí, nemohli ani nad politikou své země uvažovat jinak. Starali se o svoje, nevyčuhovali, chtěli jen pracovat, žít, vychovat potomky a svět politiky byl pro ně jen nedůležitým životním backgroundem. Jen díky takovým lidem mohl celý ten šílený systém přežívat tak dlouho. Na druhou stranu v mistrovském podání herce Vinkláře tyto malé velké lidi chápeme, nezlobíme se na ně, protože Václavák, kam se svátečně vypraví jednou za fůry let, je pro ně totéž, co pro světaznalého Karla písečné duny či Tokio. Nebyli všichni disidenti a hrdinové a takový smířlivý remake by v dnešní době dával smysl.)

Asi jeden z nejvíc odfláklých dílů. Vacátko na direkci všem dává za úkol pátrat po druhém střevíci a až po hrozně dlouhé době si Bouše toho střevíce všimne a vzpomene si, že vlastně ten druhý před chvílí viděl v Jedové chýši, kde ho svědek Povondra dal hostinskému spálit, a pak u Povondry doma si Bouše na to spálení střevíce zase nepamatuje. To je prostě scenáristické lajdáctví. Případ samotný je také hloupý - parta mladých pařila a jedna z nich se předávkovala, jejej! Na to fakt není potřeba vrchního rady Vacátka! Zastírací manévr s tenisem byl vyloženě hloupý, mládež klidně mohla chillovat a přiznat jen, že večer lili, což beztak hned přiznali. Vadilo mi i přehnané démonizování tehdejších továrníků a jejich dítek, kdy to smrdělo až komoušskou karikaturou. Zaražení pana Vacátka nad tím, že se někdo předávkoval koksem patří taky do říše komunistické fantazie - za První republiky by to žádného vyšetřovatele nepřekvapilo, koks tehdy nebyl mezi smetánkou nic vzácného. Závěrečná deus ex machina, kdy se synek továrníka během honičky vyfláká a spadne s autem do řeky je vyloženě vrchol režijního diletantství, které je pro explicitního vizualistu Sequense až ostudné - jednak ten most má vysoké ocelové hrázdění, které by auto neprorazilo, jak nám ovšem bylo naznačeno, a pokud jde o zpracování scény z hlediska režie, jedná se o čistě amatérskou skladbu roztřesených záběrů tu na most, tu na detail herce Kodeta a nakonec roztočený záběr na okolí a na řeku. Pardon, ale tohle snad ani netočil Sequens, člověk, který nikdy neuhýbal kamerou před zásadními momenty filmu a vyžíval se mnohdy až v naturalismu. Já chápu, že nenechají rozflákat drahé auto, já chápu, že seriál měl už tak našponovaný rozpočet, ale to diváka nezajímá. Jestli nedovedete nebo nemůžete natočit velkolepý pád historického vozidla z mostu do řeky, tak to do scénáře prostě nepište. Za mě zatím jeden z nejslabších dílů jinak úžasného seriálu.

Naštvala mě ta hrozně líná produkce. Film vypadá jak hraná výplň nějakého dokumentu. Když se jezdí vlakem, vidíme pořád ten samý vagón třetí třídy (na několikadenní trase přes celý kontinent z New Yorku do Kalifornie bych čekal přece jenom něco pohodlnějšího) a celý jedoucí vlak je pouze v jediném záběru a digitální. Herci předstírají, že něco animují, ale nikde není vidět žádný prosvětlovací pult! Na nástěnkách nevisí storyboardy a layouty, ale opakující se kopie nějakých obrázků z xeroxu! Ten ateliér prostě vůbec nevypadá jako studio animátorů! Nikdy nevidíme, že by někdo něco reálně kreslil, chybí mi záběry pod ruce kreslířů. Chybí mi obecně pohled do zákulisí výroby tehdejších animovaných filmů, snímací triková kamera nad animačním stavem, překreslování fází na ultrafány, koloring atd. atd. Je to film o tom, jak Disney vyráběl své první filmy a jak se začal prosazovat na poli animace, ale nic tu z toho nevidíme. Jako by samotní tvůrci tohohle snímku vlastně netušili, jak se dřív animáky dělaly. A přitom se tam kreslilo v podstatě pořád, tvůrci jako Ub Iwerks nebo Les Clark se vyjadřovali víc kresbou než slovem. Co mě ale mrzí ještě víc, že film končí v tom nejvíc nejzajímavějším momentě. Disney vymyslí myš, pak je projekce Mickeyova prvního filmu Plane Crazy v kině a konec. Jako vážně?! Jestli má něco z Disneyova života absolutní filmový potenciál, je to přelomový rok 1928. Film měl správně začít tím, jak Charles Mintz sebral Disneovi králíka Oswalda a tým animátorů, jak pak Disney vymýšlí při jízdě vlakem slavnou myš, jak se svým bratrem a Ubem Iwerksem pracují v šíleném tempu a tajně na novém filmu s čerstvě narozeným Mickeym, který vzniká napůl v garáži, jak v létě téhož roku provede slavný experiment se zvukem, jak nikdo vlastně neví, jestli to bude fungovat, jak pak k tomu jedinému experimentálnímu záběru, kdy Mickey píská u kormidla musejí vymyslet celý příběh. Jak Disney shání zvukový systém a samozřejmě nakonec, jak Steamboat Willie drtí kina a Charles Mintz puká vzteky. Tohle se mělo natočit s pořádným vhledem do zákulisí výroby starých animáků a se spoustou kreslení. Ale tenhle film je úplně vykostěný a ve skromných kulisách se odehrává vcelku nenáročné drama s podivným happyendem. Líbí se mi tu ztvárnění samotného Disneyho, který kouří jednu za druhou a občas se v něm probudí ona proslulá despotická stránka, která se plně rozvine až v další dekádě. A obecně jsem rád, že film s tímhle tématem vůbec vznikl.