RajAthen

Britský humor je zkrátka těžké předčít, na druhou stranu tito pánové dávají na frak i řadě jiným britským komediálním sériím. Zařadil bych je nad Pythony, ale pod Mitchella a Webba, jejichž sketche mohu sledovat víronásobně s týmž požitkem. Ale kdo ví, po čase s k těmto talentovaným komikům možná také budu vracet.

Stejně jako hodně lidí propadne hudbě Cata Stevense po shlédnutí filmu Harold and Maude (doporučuji), pak zde máte možnost být navnaděni na zdařilou tvorbu Simona a Garfinkela. Hlavním tahounem filmu je mladičký Dustin Hoffman, bez kterého by nebyl ani z poloviny tak dobrý. Popravdě mi ani paní Robinsonová jako taková mrcha nepřišla a "rozhodnost" její dcery mi zase přišla více než úsměvná (o to více jsem si užil její poslední pohled v autobuse).

Těžko tento film popisovat, protože tak zvláštní mix je třeba skutečně vidět a (což je důležitější a na dnešní filmové poměry vzácnější) pocítit. Trochu mě napadá srovnání s filmem Čtyři lvi, který však v mých očích zcela propadl, jelikož neuměl jednotlivé žánry umně zcelit, což jen ukazuje, jaký je to kumšt. Poslání za jablečným koláčem je úsměvně absurdní, ovšem také zcela reálné i epické. Závěr, který vychází každou trochou z negativních vlastností hlavních aktérů, je pak skutečně kouzelný a broukání v autě jímavé. Jen víc takových filmů!

Aby bylo jasno, Simona Pegga mám skutečně rád, stejně jako černější odstín komedie, ovšem zde se mi naskytlo příležitostí k culení, natož pak úsměvu pramálo. Asi mám s touto podobný problém jako s Four Lions. Pokud příliš "polidštíte" hlavní protagonisty a diváci s nimi soucítí, nějak mi nejde se smát. Nehledě na to, že většina vtipu spočívá v tom, že Simonova postava chodí ve spoďárách (a má s nimi řadu kreací) a bojí se skutečně všeho... Ježkovská pohádka byla alespoň příjemnou WTF komponentou v tomto nevšedním koktejlu. Jedna z mála komedií, po které jsem se cítil tak nějak hůře než před ní (a to nemám žádné dětské hrůzy spojené s pračkami)...

Jeden z nesčetných případů, kdy bezcitnost a krutost má navenek tvář všednosti a normálnosti. "Tak to chodí." Tento zvyk, o kterém jsem předtím neslyšel, jen ukazuje, že lepší odhalit vlastní ženy, než přiodívat mladé chlapce...

Trochu pomalejší rozjezd a z počátku určité otazníky nad obsazením milého Matta Damona do role profesionálního zabijáka vyšumí poměrně záhy a nastoupí poctivá, dobře natočená a promyšlená akce, která se obejde beze vší pompy a ega posledních Bondů, a právě ona civilnost činí z filmu zajímavou podívanou. Navíc Bourne najde svou femme fatele v mé oblíbené ulici V Cípu, aneb další nepřiznané filmování Prahy v dějinách amerického filmu.

Jaké příjemné překvapení! Kdo by řekl, že jde o americký počin. Kosmologické úvahy na pozadí náboženských strkanic, které dobře vykreslují, o co v takovém zápolení většinou jde. Postavy nejsou povětšinou příliš dobře vykresleny, spíš jsou jako figurky na šachovnici, ovšem je to dobrá partie. Rachel Weisz podává příjemný výkon a leckdo by s ní rád zafilosofoval. Nejvíc se mi líbila postava "Kristova vojáka", zvláště důvod pro jeho svatořečení.

Jak většina kolegů poznamenává, tento film jednoznačně má plíživou atmosféru. Na druhou stranu krom ní a hlavního, do šílenství se nořícího představitele toho již toliko není. Z mého pohledu je to jeden z případů, kdy atmosféra spolkla vše ostatní. Pokud srovnám s v lecčems podobnou Misií, pak se ukazuje, že ten správný "feel" lze navodit v souladu s ostatními prvky dobrého filmu. Navíc se přiznám, že několik málo odlehčujících, vtipných momentů mi do filmu skutečně nesedlo.

Tak samotný film průměr, rusky mluvící terorista nemá šanci, protože proti sobě má samotného amerického prezidenta (s celou rodinou), který je snad ještě akčnější než jeho patetický kolega-letec ze Dne Nezávislosti. Ovšem celková schematičnost (zrádce ponechán na druhé menší finále) a neustálé hláškování na téma svobody a obětavosti vůči panu prezidentovi mě po čase ovšem celkem otrávilo, čeho je moc, toho je příliš. Docela jsem pak fandil dotyčnému politikovi, který chtěl prezidenta zneschopnit. Aby také ne... Už vidím, jak bychom se přetrhli pro "pana prezidenta" tady u nás, potažmo v jakémkoliv jiném, skutečném státě. Za tuto pachuť na patře si účtuju jednu hvězdu z hodnocení, ostatně na americké vlajce jich je dost...

"Zkoušel jste to vypnout a zase zapnout?" Tak to zazní, pokud se budete chtít dovolat do oddělení IT v útrobách jedné korporace. Tento seriál se dostane člověku rychle pod kůži svými šílenými nápady kombinovanými s běžnými zaměstnaneckými vztahy, takže se kolikrát člověk může (předpokládám, že dost vzdáleně) sám najít. Nejlepší díl je pak jednoznačně první díl druhé série, aneb varování, proč nepoužívat záchod pro nemohoucí.