Edeltruda

Ve skutečnosti by se to pravděpodobně takhle snadno neodehrálo (detektivové se moc nesnažili a záporačce hrála do ruky často šťastná náhoda), ale jako příběh je to perfektní. Takové variace na téma manipulace (partnerem, televizním divákem, filmovým divákem...) Finchera si zařadím mezi oblíbené režiséry. Ta atmosféra, kterou dokázal vytvořit... Při vigilii jsem měla pocit, že opravdu cítím vosk ze svíček, a na konci se za toho "dobráka" třásla strachy.

Jenom čtyři lidé v jednom pokoji a takový masakr. I jako divadelní představení to musí být skvělé. Ty změny vzájemných sympatií a vytváření tu téhle, tu zas jiné koalice... Pak potom to ty děti mají, že :-)

Od teď budu mít Lennonovy písničky ještě raději. P.S. Ocenila jsem, že v dokumentu promluvila i druhá strana. P.P.S. Je dobré si připomenout, že propaganda a boj o moc se nevyhýbají žádnému režimu.

"To jsou samý srandičky, srandičky a jak to pak dopadá," slyšela bych doma. Každá legrace něco stojí a život není peříčko, tak se diváku lačnící po lehké letní komedii s tím vážným závěrem a svědomím, že ses před tím celou dobu smál, nějak popasuj. Chápu, že ne každý tento zvrat v komediích ocení, ale za mě palec nahoru. Ještě výše než v případě filmu Pojedeme k moři.

Za mě nejlepší z trabantích roadmovie. Nejspíš kvůli posádce. :-) I když jsem byla na přednášce, stálo za to vidět i film. Přeci jen jsou to dvě úplně odlišná představení. To, co mě zaujalo na přednášce, bylo ve filmu zmíněno třeba jen jednou větou, a naopak. Myslím, že by se film nemusel ztratit ani za hranicemi. Svým dobrodružství a zároveň ideály mi připomněl norský film Na sever od slunce, který jsem viděla loni na Jednom světě.

Jeden z nejromantičtějších filmů o neromantickém světě, co jsem zatím zhlédla.

Film v pravém slova smyslu, protože mě nutil se na něj dívat, ne háčkovat. Nestačilo jen poslouchat a občas zvednout oči jako u mnoha jiných. Je založený hodně na vizuální stránce, není zbytečně ukecaný. Příběh je obyčejný, ale silný, podobně jako v italském filmu Synův pokoj.

Bylo pěkné vidět v americkém filmu postavu hrdiny a vůdce - Čechoslováka. Dočkáme se zase někdy takové pověsti? Švejkování a tunelování už bylo dost. :-)

V tom nejlepším slova smyslu "obyčejný" film. Pobaví, poučí, vybídne k zamyšlení, aniž by nějak tlačil na pilu. Jeho myšlenka je nadčasová a přímo se nabízí paralely s českou minulostí i současností. Ani vizuální stránka mi nijak nevadila. Možná spíš naopak, bylo to takové přirozenější, dokonalý obraz působí někdy až příliš chladně a odtažitě.

Milý, úsměvný, optimistický dokument. Kolikrát se tolik nezasměju ani u komedií. Jinak skvělá reklama na knihu Líný rodič. Už chápu, proč je na hřišti, kam mají rodiče vstup zakázán, méně úrazů než na těch běžných.