Mona-Lisa

Černobílá mu sluší. Herci se pro své role asi narodili. Brečet se chce od začátku po titulky. Člověk se místy stydí za svůj živočišný druh......Jsem ještě vůbec u pozitiv?...Každopádně, patří mezi filmy, které musíte vidět. Mně se to "poštěstilo" ve 14 letech a hodně to zatřáslo s představou černobílého světa.

Pohlížím na všechny tři počiny jako na celek, tak můj komentář putuje pouze pod první dílek tohoto zázraku. Co napsat k práci, které je škatulka s audiovizuálním popiskem až příliš malá....Jak jen stačí "málo" k nirváně po pár hodinách: jen příběh dobro vs. zlo, postavy chybující, odvahu nacházející a živé do té míry, že jsou hodny několikastránkových esejí. To a mnohem mnohem víc je důvod, proč vidět, pochopit a přidat se k těm, co rozšíří svou topku filmů :-)

Jak jen krásně se dívá na výtvor někoho, kdo svou práci očividně miluje, užívá si ji a je ochotný strávit hodiny u věrohodnosti rozložení chlupů na srsti nebo autentičnosti vlnky na řece. A když je z těchto nadšenců poskládaný celý tým vzniká přímo vizuální droga s nabytým a originálním dějem. Po každém zhlédnutí vnímám nové úžasné věci, až ty střípky nakonec utvořily takřka každou minutu děje- kombinování jahody se sýrem, představování kuchyně, kritik píše článek, příprava palačinky, honička Paříží....kdo ví, co uvidím příště...:-)

Mohla bych se tady rozplývat nad impozantními hereckými výkony zaslouživšími do jednoho Českého lva, či opěvovat brilantní nápad - zasazení všeho do industriálního prostředí továrny, případně se stavět na stranu vhodných doplňků samotné hry - příběh otce/syna, baletní číslo,loutkové divadlo....To vše jsou důvody pro zařazení do kolonky CHCI VIDĚT! a někdy v budoucnu to možná I splnit. Ale proč to zhlédnout právě teď? Proč strávit dvě hodiny s hlasitě mluvenými odstavci z povinné četby? Protože právě tato parta z Dejvického divadla těmto slovům dala duši, dala jim právě tu váhu, pro kterou se i donutím v budoucnu probrodit 500 set stránkovým Dostojevským s představou střapatého Trojana na stole, jak křičí, že všechno bude dovoleno.... P.S - A ta hudba od Jana A. P. Kaczmareka - Pane Bože, ta byla úžasná! Vlastně Bůh není...anebo je? :-)

Každá sekunda, každý záběr, všechna rámování i každá věta je přesně tam, kde má být. Jeden z mála filmu, u kterého nemám absolutně co vytknout a na součet top sekvencí z této šílené jízdy by mi nestačily prsty. Závidím Tarantinovi dar na vycítění momentu pro vkládání filmových odkazů a hudby, bezchybné střídání černého humoru/komičnosti/nezbytné brutality a mnohdy jejich promíchání, ale hlavně mu závidím objevení a přátelství s panem Waltzem - nemyslím si, že je někdo ve filmové branži schopen krájet hrozivějším způsobem sousto štrúdlu :-)

Jsem neskonale vděčná, že Wes v sobě zmrazil část svého dětského JÁ a v jeho režii (s přídavkem esence filozofujícího dospěláka oživlého hlasem Clooneyho) zplodil kousek pro nás stejně postižené jedince. Ať jsem vydávána napospas jakékoliv struně umělecko - výrazových nástrojů tohoto pána, vždy naprosto rezonuje nejen s mojí momentální náladou, ale rovnou s celým srdcem. Líbí se mi bizarnost jeho práce, která mi chybí v uhlazenosti Wallaců a Gromitů nebo až příliš pestrobarevných pixarovkách.

Nejpravdivější film o lidech a lidské povaze, co jsem viděla, který mi jen potvrdil mé oblíbené přísloví - Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy. Jasné místo v mé topce.