Jokolo

Prakticky každý film od Richarda Linklatera vyhlížím pln nadějí. Je pro mě tím režisérem, který dovede ve filmu nejupřímněji vyjádřit mezilidskou interakci. Jeho postavy působí uvěřitelně a vždy promlouvají skrze živé dialogy, které sice působí všedně, ale o to snáze se s charaktery ztotožníme. A přesně to mi ukázal i v tomto filmu, který napsal společně s Glenem Powellem. Fešný herec je vyjma scénáře další hlavní devízou filmu. Zdaleka nejde jen o nového hollywoodského hezounka, ve Vrahovi naoko předvádí skvělý cit pro komedii a neochvějné charisma. To má nicméně i nemilý následek, že je mu těžko věřit proměnu z omšelého profesora do sexy zabijáka, neboť on sexappealem oplývá už na začátku. Tím končím svou latentně homosexuální odbočku a jdu zpátky do hetero módu, v němž budu chválit Adrii Arjonu a chemii, kterou mezi sebou tito dva herci vybombili.   Už dlouho jsem totiž neviděl, aby do sebe filmový pár takto zapadl. Dialogy hlavních postav, na nichž film stojí, od prvních slov srší napětím a každá jejich slovní výměna se stává erotickou scénou. Sympatická dvojice proplouvá filmem, který díky nim má na poměry romantické komedie jen málo hluchých míst. Bavilo mě i ústřední téma možné změny člověka, které je díky zasazení do světa nájemných vražd podáváno neotřele a poměrně překvapivě. Linklater s Powellem se totiž rozhodli, že nepojedou v kolejích zajetých jinými komediemi. Ze sexy figurek udělají totiž vcelku rozporuplné postavy, které divákovi předhodí sympaticky nečekaný a kontroverzní závěr, jež skvěle podtrhává ústřední téma. Linklater znovu potěšil feel-good oddychovkou, která se nebojí být svá.

Bez pochyb, přehánění či nadsázky jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl.

Opice si doskotačily ke čtvrtému dílu, jenž si bezpochyby klade ambice odstartovat novou trilogii. A je to dobře. Jde totiž o ságu, která si napříč roky stabilně drží kvalitu, kterou bychom u jiných současných sérií hledali jen těžko. Království Planeta opic z této řady nijak nevybočuje, navíc to jde i bez Andyho Serkise a jeho Caesara. Dostáváme se do nového světa, jenž je nám představován úchvatným způsobem. Expozice je hravá a vtahující, takže se snadno sžíváme s novými hrdiny a mytologií, která v novém prostředí panuje. Úvodní seznamování s hlavním hrdinou je věnována veškerá potřebná péče, navíc to celé vypadá skvěle. Wes Ball vykresluje živý a funkční svět, který budí zájem o to, jak tihle opičáci tráví své dny.Lehká potíž nicméně tkví v tom, že jak je úvod snímku plnokrevný, tak pak zbytek filmu kvapí ke konci až příliš zběsilým tempem. Vyjma hlavního protagonisty tak téměř žádná postava nedostává potřebný prostor, byť jde ve většině případů o charaktery extrémně zajímavé. Jejich osudy jsou však často odbyty příliš rychle a dějové zvraty, kterým by slušela pečlivější péče, pak zdaleka nemají takový dopad. Pořád jde ale o našlapanou blockbusterovou zábavu, která navíc rozvíjí některá zajímavá témata a nevšedně pracuje s odkazem první trilogie. Tak snad se lidi do kin konečně nahrnou.