Recenze (34)
Aquaman (2018)
Je to hodně barevný, plný klišé a trapných hlášek, nelogičností taky hromada, pořád tam něco vybuchuje, Momoa je prkenej jako vždycky, na Amber se pěkně kouká a hraje tam Dolph Lungren. Víc si z toho vlastně ani nepamatuju. V každém případě je to nejzábavnější DC od Muže z oceli. James Wan má evidentně velkou fantazii, až budou plánovat remake Flashe Gordona, tak mají jasnýho favorita.
Project Lazarus (2016)
Vlastně chápu ty plný palby i ty nízké hodnocení, tohle totiž určitě není film pro každého a rozhodně záleží na vašem momentálním rozpoložení. Kdo čeká Sci-Fi, bude určitě zklamaný. Ten kdo si chce trošku popřemýšlet o životě a o smrti, si naopak přijde na své.
Král psanec (2018)
Odlišný příběh o povstání Williama Wallace a Roberta Bruce, než nám naservíroval v roce 1995 Mel Gibson. Trošku přesnější, co se týká historických faktů a tak trošku napravená reputace pro Roberta Bruce, který z toho v původním filmu, nevyšel úplně nejlépe. Outlaw King je spíše na tři hvězdy, ale Douglas v podání Arona Taylora-Johnosona mě hodně bavil a přidává tu jednu hvězdu navíc.
Tísňové volání (2018)
Pokud člověk trošku přimhouří oči nad logickými lapsy, dostane celkem napínavý film s pro někoho nečekaným zvratem na závěr. Solidní one man show, odehrávající se na malém prostoru dvou místností a vaší fantazie. Tento subžánr mě baví, možná i proto, že se netočí zas tak často. Pokud má někdo rád podobně laděné filmy, tak doporučuji Locke, Buried a samozřejmě Phone Booth.