lineker

Kurosawuw divno-horor, který jede jen na atmosféře. Jenže ta je silně znepokojivá a s divákem dokáže slušně cloumat. Děsivě vám zní i zvuk vysypávaných plechovek.

Taková soft polská verze, šifry mistra Leonarda. Stravitelný krimi film, který více-méně neutíká z dějové osy samotného vyšetřování masového vraha a proto je divácky poměrně vděčný. Poláci si dokonce při cestě k dopadení pachatele dovolili prošťouchnout stará a vlastně i současná bebíčka soužití křesťanské a židovské komunity, takže se vám v tomto pointu dostane i slušné osvěty.

Jako mytologický horor, to selhává po stránce logiky, atmosféry a vlastně i silně nadpřirozeného motivu. Jako fantasy pohádka, pro více dospělé publikum dobré.

V popisu žánru chybí dozajista i komedie. Protože místy se to snaží být i vtipné. Jinak jde o balet Upírské jezero plné krve, a jiných tělních tekutin. Únos dítěte nemusí být vždy jen o obavách, že budeš dopaden policií, že nedopadne předavka peněz, že jsi udělal při únosu chybu. I když vlastně? Tady ji udělali. Vcelku zásadní. A takovou, na kterou by nikdo z nich nevsadil ani půl dolar.

Zápisník jedné uvězněné ženy. Uvězněné na dvaceti kilometrech čtverečních krásné alpské přírody. Pokud bych měl být někdy, někde vězněm, tak tady prosím ano. Film vám neodpoví proč. Ale obšírně se pustí do příběhu jak. Jak přežít s jednou kravou, psem a kočkami na omezeném prostoru, kde vám je partnerem kromě výše jmenovaného pouze matička země.Jak přežít s myšlenkami, které tuhle nekonečnou samotu doprovázejí. Pölsler vystačil s málem, ale řekl toho poměrně dost.

Hutná akce, která je navíc bonusově ukrytá do silného příběhu o dluhu, který byl splacen. Některé filmy musí skončit dobře. Prostě musí.

Reálně až dokumentárně podané vyšetřování vražd po dobu 15- ti let. Tryznivá, piplavá práce kriminalistů, která nenaraží pouze na boj s kriminalitou, ale i problémy uvnitř policejního oddělení. Svět je plný psychopatů.

V hlavě vám zůstane jedno velké PROČ. Ve filmu se odpovědi nedočkáte.

Spojení Karika, Bebjak na mne při Trhlině zapůsobilo opravdu silně, až téměř magicky. Smršť je nutno říci si z románové předlohy bere jen pramálo. V podstatě jen mýtickou postavu Větrné báby a trojici, která se v knize rozhodla přijít záhadě halného větru na kloub. Film jakoby navazuje na knihu a prakticky by mohl fungovat jako pokračování. Ta filmová je totiž spíše psychothrillerem ze kterého více než hororový feel pocítíte ostrou traumatickou linku z posraného života obou hlavních hrdinu. Temnou kulisou jim je lázeňský dům, jeho gerontoklientela a šéfová, která pro tenhle socialistický, architektonický skvost doslova dýchá. Exteriérem je pouze silný vítr, který dokresluje atmosféru zmaru, nepohody a jednoho finálního rozhodnutí. Ten závěrečný twist byl asi očekávaný, ale i tak potěšil.

To co začalo jako velmi dobrá krimi beroucí si na mušku jaké svině dokáží být dnešní teenageři sklouzne na pár dílů k celkem plochému dramatu s odkazy, které maji jen minimalni vliv na to, aby posouvali příběh někam bliž k divákovi. Následně naštěstí příjde dramatická pasáž soudního procesu, kde se potvrzuje mé tvrzení z úvodu.