Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Horor

Recenze (283)

plakát

Telefonní budka (2002) 

Respekt Schumacherovi! Vnést takové napětí do filmu odehrávajícího se celou dobu na jednom místě, v telefonní budce! Čekal jsem průměrný a nudný film, ale koho by to napadlo, že se dočkám takové podívané...

plakát

Simpsonovi (1989) (seriál) 

Na Simpsonových se mi hrozně líbí to, jak se postupně vyvíjí zápletka. Nikdy nezačne díl tak, že už je od první minuty jasné, co se bude dít. A taky samozřejmě mnoho až geniálních hlášek a parodií. Poslední série sice už nejsou tak dobré jako dřív, ale pořád se najdou skvělé díly.

plakát

Sedm schodů k moci (2023) (seriál) 

Po prvním trošku ospalém a nudném díle byl rozjezd velmi slušný, toto politické bahno baví nejednoho diváka. Dialogy i machinace byly chytré, očekávat se některé daly, některé nikoli, a strašně zábavně se na to dívalo, celý seriál jsem hltal snad v rekordním tempu. Herecké výkony jsou skvělé, Josefíková/Podzimková se divákovi před očima mění z naivní vesnické holky přes lehce asertivní pražskou kariéristku až po mrchu první kategorie, která nejméně v posledních dvou dílech už není k vydržení. Scénáristé ví, z čeho vycházejí, že takové věci se prostě dějí, ať už se do vlivných pozic dostane takřka kdokoli, to jsou prostě lidské slabiny. Přemýšlel jsem, zda to bude skrz tu velkou atraktivitu seriálu stačit na plné hodnocení, ale nikoli – příběh byl přeci jen trochu přitažený za vlasy, byl založený příliš na náhodách, kdy už mnohým nešlo věřit, ať se jedná o investigativu na Coufalovou, kdy se vyplatil naprostý vabank v poslední chvíli, nebo fakt, že šmeliny v poslanecké kantýně bude vyšetřovat sám ministr kultury. Konec byl velmi uspěchaný, neboť ještě 5 minut před koncem jsem byl nervózní z nevědomosti, z čeho je naše Anička vlastně obžalovaná. To všechno by se ještě s přimhouřením oka či dvou dalo prominout, ale k plnému hodnocení lámou seriálu vaz ty šílené postelové scény, které jako by se sem přenesly omylem z nějakého kanálu pro plnoleté.

plakát

Elvis (2022) 

Neotřelá kamera jako by ztělesňovala ten neotřelý styl, který Elvis do přinesl hudby, resp. celé populární kultury. Atraktivní podívaná, kdy dvě a půl hodiny uteče jako voda. Výtku mám hlavně k českému znění, kdy manažer Parker velmi často zmiňuje slovo "šméčko". Vzhledem k charakteru činností bych to spíš nazval jako "kšeft", to mi přijde významově více trefné. Jak se toto slovo často opakovalo, tak to bylo skoro až rušivé; příště tedy raději v originálním znění.

plakát

Velké nic (2023) 

Velmi dobře zpracováno - z odstupem, bez vlastního hodnocení, byť i podprahového, žádné řešení politiky, pouze dopad na obyčejné lidi. Pojetí této doby je střízlivé, protože názory na pandemii se příliš různí. Opravdu mimořádně je zachycena změna atmosféry z počátečního nadšení, že se všichni semkneme a spojíme, až přes frustraci a únavu z pandemie na samém konci - v tomto ohledu je film hodnotnější než klasické časosběrné dokumenty od Třeštíkové, ty proměny jsou za krátké časové období tolik zřetelné. Klusák, jak už je mu vlastní, se zaměřil na zobrazení absurdity doby, poctivě ovšem vykreslil pandemii ze všech stran, názorů a sociálních skupin. Na reakcích lidí z kina bylo patrné, že Velké nic je naprosto jedinečné v té tragikomičnosti, kdy smích nad absurdnem následuje pachuť, smutek a bolestivé vzpomínky, každému ta pandemie něco vzala (resp. lockdowny). Možná na hodnocení této doby je ještě příliš brzy, přeci ještě před rokem se povinně nosily roušky a teprve nedávno pandemii ukončil Putin, ale určitě se bude díky dokumentu jednat o věrné zachycení doby - a teprve s odstupem několika let to bude ještě zřetelnější. Snad se ze všech těch chyb, které se udály, poučíme. Emoce při odchodu z kina tedy byly smíšené, to ale ukazuje, o jak kvalitní dokumentární počin se jedná. Od Klusáka po letech vždy očekávám nějakou kvalitu - a i v tomto případě jsem byl nadmíru spokojen.

plakát

Jako v bavlnce (2020) 

Svižné, dynamické, strašně příjemně se na to dívalo, divák se nestihne nudit ani minutu. Zápornými hrdiny na obou stranách se jedná o jednoduchý, ale fungující scénář, díky moc za ten konec, kdy to pro hlavní hrdinku dopadlo tak, jak si zcela zasloužila. Soundtrack velmi výrazný, a to výborný. Hvězda dolů jen za sled událostí, který byl v některých momentech stěží uvěřitelný - ale to je obecně častý problém u (jinak skvělých) thrillerů na Netflixu.

plakát

FIFA: Pod povrchem (2022) (seriál) 

Zajímavé a v mnoha ohledech šokující, jak je FIFA jako nezisková organizace zevnitř prohnilá. Jen mi trochu vadí současný styl dokumentů Netflixu, kdy se silně hraje na emoce a dává se prostor i směšným subjektivním náznakům - např. "v tento moment se Blatter jistě cítil jako ... ", "mysleli si, že... ". Tyto domněnky jen uměle nafukují celý děj, aby vše vypadalo ještě více fantasticky. Stejně mi vadí myšlenkový předpoklad, že volba prezidenta FIFA byla vždy vykreslena jako boj dobra se zlem. Jako bychom předpokládali, že Blatterův oponent bude vždy čistý jako lilium a ztělesnění morálky; ve skutečnosti přitom nevíme, co se za hezkými slovy projevu doopravdy skrývá. Nemůžeme být přeci tak naivní, že bychom si mysleli, že Blatterův oponent bude po svém zvolení jiný a nedá prostor korupci, to je už stejné jako u vlád, kde je fakticky jedno, kdo je u moci. Svět není černobílý, málokdy se jedná o jednoduchý soubor dobra se zlem, v tomto naivně chápaném rozložení sil světa i morálky mně dokument poněkud připomíná i ten o Trumpovi. Celý průšvih ohledně FIFA z roku 2015 dopadl tak nějak klasicky zahráním do autu, kdy ale hra vesele pokračuje dál - dostal se k moci jen další z party Infantino a pověst organizace pozvednuta rozhodně nebyla. Infantino se kamárádí s Putinem, což by nemělo být přehlédnuto - je škoda, že se dokument s plánovaným vydáním na podzim 2022 primárně věnuje Kataru a v době příprav nikdo nečekal invazi na Ukrajinu, ale nebylo by špatné celý dokument kriticky věnovat také mistrovství v Rusku 2018. Současný Katar sice působí směšně, ale Rusko před 4 roky bylo tím typickým zlem, které dostalo prostor se ukázat světu, stejně jak ten zmiňovaný Hitler v roce 1936 na olympiádách v Berlíně.

plakát

Známí neznámí (2021) 

Velkou nevýhodou je vysoký počet Slováků, jako by se někdo opět pokoušel naplnit povinnou kvótu počtu čobolů v českým filmu (zejména těch slovenských buzen, jen to tentokrát výjimečně nehrál Andrej Polák); to všechno bylo ovšem kompenzováno tím, že všechny telefony byly androidy a Samsungy, což jako odpůrce jablečných telefonů opravdu vítám. Po italské, francouzské a německé verzi jsem se i v českém případě tohoto konverzačního filmu velmi bavil, film je svižný, dialogy zábavné, v něčem přináší i svou vlastní invenci nad rámec svých předchůdců. Jelikož se jedná o velmi podobné filmy, díky čemuž se nabízí přímé porovnání několika evropských kinematografií v de facto stejném čase, vidíme, že na tom česká kinematografie není vůbec špatně, naopak je možná i mezi těmi lepšími.

plakát

13 minut (2021) (TV film) 

Důležitý film, protože se občas nestačím divit, čeho jsem na silnicích svědkem. Řidičák má dnes každý, dost řidičů si musí za volantem dokazovat své ego, navíc každý z motoristů už poznal, jaké to je mít za sebou "nalepené" jedno BMW (kterému také čistou náhodou nefungují blinkry). Vynikající výběr skutečných postav (bohužel jeden z nich se nepoučil), do toho všeho také experti z institucí, které se tématem zabývají. Jen ten název - 13 minut - mi nepřijde jako příliš šťastný, protože toho neřekne tolik, lehce zapadne, nezůstane moc na paměti. Kampaň k filmu přitom byla zpracována zdařile, i webové stránky jsou dobře a přehledně vyhotovené, jen té pozornosti by se tomu mohlo ze strany široké veřejnosti dostat víc. Když bylo v centru pozornosti V síti, proč ne toto? I zde jde o lidské životy.