nineweh

Škoda, že ve druhé polovině filmu má navrch forma před obsahem. A teda obsadit Barryho Keoghana a čekat, že nebude všem od začátku jasné, že jeho postava je psychopat, je tak trochu fail (ale Barry to zahrál dokonale, o tom žádná). Rosamund Pike skvělá jako vždycky, několik vtipných hlášek se taky povedlo, takže zaokrouhluju nahoru na 4*.

Vyserte se na srovnávání s Alive, tohle NENÍ remake. Tohle je autentičtější, drásavější a ještě po několika dnech nemůžu film pustit z hlavy. Ukázka toho, že neskutečný herecký talent se dá najít i mimo bažinaté vody Hollywoodu, a že se i relativně dobře známý příběh dá natočit věrně a zároveň originálně, technicky dokonale a přitom ne chladně (i když... podle vyprávění herců je prakticky všechen sníh ve filmu opravdový). Vamos Uruguay.

Jako je to parádní, i když místy malilinko přeplácaný (člověk by si to potřeboval pauznout a pokochat se vším, co se v konkrétním záběru děje - a tenhle pocit jsem měla tak padesátkrát za film) ale za ten zasranej cliffhanger na konci hvězda dolů, fakt.

Swing and miss. Tohle mě docela minulo, postavy jsou schematické a nesympatické, vtipy nevtipné, jeden Harrison Ford to neutáhne. Trochu se to zvedne až v předposlední epizodě, ale nevím, jestli to úplně stačí. Na základě ohlasů a faktu, že je to od tvůrců Ted Lasso, jsem čekala něco jiného. 2,5*

Zjevně jdu proti proudu, ale tohle byl tak zbytečný, neoriginální, ucajdaný film! Herci hrají buď to, co hrají vždycky všude, nebo se přehnaně pitvoří (cos mi to udělala, Olivie Colman!), nevím, koho napadlo nechat Chalameta zpívat, ale rozhodně mu to někdo měl rozmluvit, a Sally Hawkins je tady tak málo, že to snad ani nemuselo bejt. Navíc to absolutně není Dahlův Wonka, kdyby to bylo o chocolatierovi jménem Bob Bonbon, vyšlo by to úplně nastejno. Sem tam jsem se nad něčím usmála, ale málo, pramálo. Za mě zklamání.

Být to čtyřdílná minisérie, dávám 4 hvězdy. Ale takhle to prostě bylo navzdory všem nesporným kvalitám především úmorně dlouhé. (A jinak teda Lily Gladstone dokonalá, ale DiCaprio poslední dobou už tak trochu přehrává a nesahal jí po kotníky.)

Bohužel, pro lidi, kteří četli skvělou knihu Empire of Pain (nejen autorův článek v New Yorkeru), je tohle až příliš zkrácené, zhuštěné a fikcionalizované. Dokonce i seriál Dopesick si s látkou podle mě poradil lépe, tady je sice od všeho trošku (dějiny rodiny Sacklerů, vznik OxyContinu, jeho "tlačení" obchodními zástupci Purdue i doktory, oběti, vyšetřování, proces...), ale přes manýristickou filmařinu se k člověku pořádně neprofiltrují ty informace, které by měl dostat. Mělo to mít buď víc dílů, nebo víc sérií, takhle je to jen vizuálně přeplácaný a přitom velmi osekaný letmý pohled na opiátovou krizi, který ale doufám v divácích probudí touhu zjistit si o ní něco víc, než co mu překládá tahle minisérie.

Americká variace na Pelíšky? (Ne dějem, ale pocitově.) Proč ne! Tenhle film je jako ponořit se do hluboké vody a po dvou a čtvrt hodině se vynořit úplně zrelaxovaný a s obnovenou vírou v lidstvo. Dojemný, lidský, obyčejný, relatable, ozdobený špičkovými hereckými výkony. Opravdový sníh už je jen třešnička na dortu. Doporučuju všem melancholikům.

Já mám prostě irské seriály ráda. Nevím, jak to Irové dělají, že jsou skoro ve veškeré kultuře na světě nejlepší, ale tenhle seriál opět potvrzuje, že irská filmová, televizní a vlastně i hudební tvorba nemá na světě moc konkurenci.

To muselo dát takový práce... přitom taková blbost, co? Cameron zkrátka rád potápí věci. Bohužel k té potápějící se lodi i zrecykloval hudbu z Titanicu. A jestli se na to budu dívat ještě někdy (unlikely, ale kdo ví), zahraju si drinking game na slovo FAMILY.