verbal

Dlouholetá zakázaná láska mezi proslulým růžolícím teroristou a otylou, prominentně protěžovanou komunistickou mumií vyvrcholila v roce 1989 společným projektem obou milenců v podobě vykrádačky slavného hitu Honzy Denvra a Placatého Dominga, nesmírně romanticky a tklivě přetextovaného oblíbeným „občasným přítelem" našeho párečku hoššanů, Zdeňkem Řytířem, o němž bylo všeobecně známo, že o „lásce" věděl naprosto vše.

Původní mimořádně procítěný text byl ale tehdejším homofobně naladěným socialistickým establishmentem okamžitě zamítnut, v originální podobě nebyl před rokem 1989 nikdy veřejně prezentován a chlapci si jej mohli vášnivě notovat jen na soukromých večírcích s Pavlem Vítkem.

Všechny angažované známé osobnosti však ihned po „zatrezorování" jejich nejsrdečnějších pocitů začaly vyhrožovat tehdejšímu předsednictvu UV KSČ veřejným comming outem, což vládnoucí garnitura vzhledem ke zjevně imperialistickému charakteru takového počinu nemohla dopustit.

Bylo tak nutno najít všeobecný kompromis, který by umělce a Černocha od takovéto akce odradil. Přijatelným konsenzem pro všechny strany se nakonec stalo pověření matadora pionýrských análů, tehdejšího předsedy Svazu socialistické mládeže - soudruha Vasila Mohority, k úpravě Řitířova originálu do únosné podoby. Výsledkem byl sice „citově degradovaný", ale i tak hit, jenž se stal na albu „Ve dvou se to lépe táhne ♥" z roku 1989 jedinou známou plísní jinak zcela neumětelského Karla Černocha: https://www.youtube.com/watch?v=JfPNsC1agMg.

Po pádu Železné opony se skladba okamžitě stala hitem ve všech nově vznikajících gejklubech a v roce 2011 ji nejslizštější český buzerant Jirka Hromada prohlásil za oficiální hymnu pražského gájprajdu. K její skutečné rehabilitaci původními interprety však již nikdy nedošlo, neboť v roce 1990 si Péťa na premiéře nově objevené Mozartovy opery „Kozy fuj, prute" v italské La Scale padl do kakaového oka s Andreou Bobočelim a vzplanuvší s ním Karlovi utekl do Bolívie údajně „pozorovat chervánky".

Díky lidové slovesnosti si dnes konečně můžeme v žužu atmosféře novodobé homosvobody a společenské homogenizace tuto rozkokošnou plíseň vychutnávat v necenzurované verzi, kdykoliv se nám jen zachce:

Láska prý je jako pytlík
před očima rozhoupán,
kdy stačí cvrnknout prstem
a víš, že nejsi sám,
pak sáhneš rukou kousek výš
a to je láska, příteli,
a jestli ne,
tak's měl jen péro v prdeli.

Láska prý je jako rektum,
otevřené dokořán,
a tak láká mě ten výhled
v mnoha zemích zakázán
ač vím, že nerad polykáš,
to je lásky předehra
a jestli ne, příště mamku dělám já.

A nejsi sám, kdo tolikrát
se v otvorech pomýlil,
a jaký to má smysl
a jaký to má cíl,
když někdo říká bukvice
tak já mu nevěřím
a když ti říká řiťopich
tak neví, co já vím.

Láska prý je jako mrdka,
co ve vlasech se zachytí,
jde to pak dost blbě vyčesat,
když netrefíš se do řiti,
a pak se nový fešák přižene,
a to je láska, příteli,
a jestli ne, tak máš jen péro v prdeli.

Afrika už nám sem exportuje nejen agresivní, parádně zislamizované negry, ale také ta jejich zasraná horka. Uprchlé vedro bohužel na hranicích nezastavíš a mně už z toho celkem hrabe. Pod okny mi zrovna prochází rodina Čonkových.

Neuvěřitelně kultivovaní, adaptabilní a tiší lidé.

Otec Dezider tlačí dvoukolák, krutě přeložený vším, na čem drží magnet, příkladně ekologicky ignoruje k životnímu prostředí tolik macešská průmyslová maziva, a tak vozík vydává chytlavou, unikátně přírodní melodii, jakou lze jinak vyloudit snad už jen železnou rukavicí, přejíždějící po skleněné tabuli.

Matka Dženyfer, patrně z obavy o svých devět vždy perfektně umytých, upravených, zdvořilých a svěže vonících ratolestí, vyzývá tyto enormně zesíleným, sexy chraplavým kontrabasem k bezpečnému houfování za lopotícím se otcem. Jak jinak než kulturně, citlivě a nesmírně laskavě:

„Nelez na tu cestu, pičomore, bo ti jednu jebnu!"

Většina famózně vychovaných, budoucích doktorů práv neprodleně poslechne, jen co dokončí močení či rozbíjení prázdných lahví od piva a laciného alkoholu, pouze třináctiletému Milanovi se patrně na rozpálené vozovce velmi líbí, a tak se uchýlí k jemnému, možná sice kapku morálně diskutabilnímu, avšak převelice inteligentnímu odmítnutí v podobě předem pečlivě zvážené a neskonale vyzrálé reakce:

„Tě mrdám, ty kurvo stará!"

Dženyfer, v rámci šetření vodou a neekologickými saponáty zocelená léty boje s úplavicí a tělními parazity, je však na podobné intelektuální výměny názorů se svými miláčky již dávno zvyklá a Milan pro ni není soupeřem. Po její masité, neholené tváři se tak rozlije široký úsměv, jenž odhalí matně žlutohnědé, dlouhodobé pohrdání ústní hygienou a dentální péčí. Zhluboka vydechne a k zemi se zřítí nezpochybnitelně mrtvé hejno much.

Zkušeně v ruce potěžká masivní, téměř dopitou láhev Chateau de Penny 2015, příliš pozdní sběr, a v mžiku se rozhodne obětovat zbytek ukrutně jakostního moku na cennou a tolik potřebnou výchovnou lekci. Archivní a až čtyřmi korunami zálohovaná karafa, vymrštěna bůčkem a zahálkou skvostně vysportovanou rukou, dopadá zhruba metr od Milana a rozprskává se v blyštivě purpurové spršce ušlechtilé odrůdy a skla.

„Pičo zkurvená, dyťs mě mohla trefit!", namítá Milan zdvořile, avšak poučen tímto edukativním exkurzem se poslušně zařazuje na konec pandžábského procesí.

„Pičo zkurvená, pičo zkurvená...", jako obvykle láskyplně a rozverně zanotuje směrem k matce pár dalších dětí, kterým se již povedlo v sedmi letech zavšivit zvláštní školku a tak dokáží téměř artikulovat.

Náhle v dáli poplašeně zacinká tramvaj a rozpáleným sídlištěm se rozlehne kvílivý zvuk chvatně sešlápnutých brzd. Dominantní Dženyfer majetnicky poplácá dnešní kapitální úlovek, dvě dvoumetrové kolejnice trůnící na vrcholu dvoukoláku, které našli, „si to kurva představte!", normálně jen tak pohozené na pražcích uprostřed cesty.

„Nejmíň, pičo, tak litr ve sběrně, a to jich tam zůstalo ještě jak najebaných. Když tak to zítra otočíme. Ty zkurvené gádža vůbec neumí šetřit a klidně by to tam nechali zreznout!", zapřemítá ryze mikroekonomicky.

Odvěký instinkt ji však nekompromisně velí nově nabyté jmění co nejrychleji uklidit do bezpečí, a tak hravě roztomilým „Dupej, ty kokote!" pobídne manžela k většímu spěchu. Dezider pouze poslušně zatne otylé předloktí, ozdobené evidentně artistickým tetováním „Bory 2011", zapře se do káry a celá ta krásná, funkční a společensky neskonale prospěšná rodina mi kvapně mizí z dohledu.

A mně se honí přehřátou hlavou, že když na protější lípě ještě vyroste pár kokosů, budu už si připadat úplně jako v Senegalu.

Dosud jsem si myslel, že neurčitý pocit znamená jen to, když se vám tchýně rozmrdá na hadry ve vašem novém mercedesu. Omyl. Dnes se mi v poště objevil odkaz, který mi způsobil naprosto totožné myšlenkové rozpaky.

Na jedné straně se tu člověk snaží o tu nejerudovanější kritiku, v potu tváře a do roztrhání těla obohacuje filmovou teorii o progresivní terminologii, která bude již brzy i v učebnicích, jde příkladem mladé degeneraci a té starší se stará o hladký a rychlý průběh kardiovaskulárních selhání, a pak přijde nějaký zkurvený amatér, násilně vytrhne z kontextu mé přehluboké studnice seriózního arbitra filmů snad to nejhorší, co jsem vyblil ve chvilkovém pomatení syslů, a bez jakéhokoliv upozornění zneužije mou filantropii k něčemu tak mrzkému, jako je podpora prodeje.

Na straně druhé je mi však teplo u šulínka, neboť ten zkurvený amatér má vynikající vkus a umístil mě přesně tam, kde si zasloužím být. S Mirkou na ocase. Což mě přivádí k tomu, že asi pošlu sívíčko do Mladé fronty a Mirka skončí na pracáku. Jsem upřímně zvědav, za jak by dlouho pak soudruhům ta líheň angažovaných šosáků spadla na hlavu.

Takže, milý ešope, dokud nezaříznete toho trapného, upištěného zeleného homohnusáka, co plaší všechny duševně zdravé zákazníky, stejně nakupuju na Mallu. V marketingu se evidentně moc nevyznáte, tudíž vám dám jednu skvělou radu, za kterou mi pak posílejte 20 Kč z každého prodaného kusu. Pokud opravdu chcete, aby váš prodej vystřelil do astronomických výšin, dejte si tam rozhodně tohle:

„Myslím, že méně než čtyři tomu může dát jen naprostý pičus." Verbal, ČSFD.cz

Je to důstojné, odborné, stylové a vypovídající, hned mi budete mnohem sympatičtější a přestanu se absolutně pohoršovat nad neautorizovanými citacemi.

Tučňatka Jacksonova (Aptenorca jacksoneri) je skutečným rodinným mazlíčkem. Pro svou mírnou a hravou povahu bývá velmi často označována jako „druhý nejlepší přítel člověka" a je nesmírně vhodná k dětem, přičemž si v dospělosti vytváří velmi silné pouto zejména k malým chlapcům do deseti let. Jim se stává věrným a oddaným druhem se silně vyvinutým teritoriálně - ochranářským pudem vůči pederastům a pedofilům v okolí dítěte.

Domestikování Tučňatek však nemusí být zdaleka až tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jejich endemitický výskyt pouze v severozápadní části tropického deštného ledovce Burkiny Faso již může naznačovat, že největším oříškem úspěšného pěstování je jednoznačně potrava. Ve svém přirozeném prostředí se totiž Tučňatky živí výhradně dvěma druhy menších hmyzožravců, které jsou ve střední Evropě velice ojedinělé, ba až nedostupné.

Tím prvním je celosvětově téměř vyhynulá Krochna jébyho, za jejíž devastaci mohlo přemnožení právě Tučňatek v roce 1968 na tehdejším území Horní Volty, a Krochny byly až na několik exemplářů kompletně spaseny, po čemž se zbylé kusy demonstrativně odmítly nadále druhově množit a sexuální přetlaky si začaly ukájet pouze na polétavých strunatcích jako Muflopýr myší a Vevebřík pestroocasý, s nimiž jsou bohužel geneticky nekřížitelné.

Druhou přirozenou kořistí Tučňatek je velmi výživný Trtek kundožravý. Tento drobný predátor se hojně vyskytuje i v našich zeměpisných šířkách, avšak pro akutní nedostatek čerstvých kund, které by dobrovolně a bez příznačného jekotu, jež plaché Trtky velmi děsí, dlely dostatečně dlouho ve feromonových pastech na tohoto nočního dravce, je člověkem absolutně nepolapitelný! Tak jak tedy zajistit, aby váš unikátní domácí miláček nepošel hlady?

Snadno. Již při prvních pionýrských pokusech o domácí odchov Tučňatek v sedmdesátých letech minulého století konstatoval tým zoologů Československé akademie věd, vedený docentem Sjetým, jejich neskutečnou alimentární adaptabilitu, tedy schopnost přivyknout si velmi rychle i na některé zástupce místní fauny. Po dobrodružných, několikaměsíčních experimentech s vejci Kočkopyska podivného a mláďaty Pumverky sudozpytné, které však Tučňatky sveřepě odmítaly, přišel velkolepý zlom, jež umožnil rozšíření tohoto přítulného zvířátka i do českých domácností. A mohla za to v podstatě šťastná náhoda v podobě šlendriánského porušení předpisů hlavní asistentkou docenta Sjetého, magistrou Felovou.

Ta ve své laboratoři právě prováděla nehumánní dermatologické pokusy s ocasy známého škůdce Vevergátora severočeského pro pařížského kosmetického giganta L'Oréala. Ty byly ve Francii přísně zakázány již v roce 1952 pod trestem okamžité extrakce dělohy, avšak normalizační legislativa RVHP tehdy toto bezprecedentní týrání z důvodů nemalých devizových příjmů do státní pokladny pokrytecky legálně umožňovala. Při odchodu na oběd magistra Felová trestuhodně zapomněla zajistit klec s pokusnými zvířaty a několik exemplářů tak záhy uniklo a zamořilo budovu. Jistě si dovedete představit, jaké bylo po počátečním rozčarování nad selháním kolegyně překvapení celého vědeckého týmu, když o patro níž za necelou půlhodinu objevili slastně vrnící a naprosto přežranou Tučňatku, které ještě z mordy vyčuhovaly vevergátoří chvosty! Bylo vyhráno, a díky tomuto převratnému objevu světového významu můžete mít nyní Tučňatky doma i vy!

Později se zjistilo, že Tučňatky bez větších výhrad akceptují také v našich zverimexech i v přírodě zcela běžné dostupné larvy a nedospělé samce Zebřence brdského, velice jim chutná i nejbližší příbuzný Vevergátora - Svišťodýl polabský, a pokud jste před pořízením Tučňatky majitelem například Žábrmana nejapného, doporučuji zvíře raději sám sežrat dřív, než se k němu váš nový mazlíček dostane. V případě nouze pak lze Tučňatku dokrmovat hlavami u nás hojně na kožichy a prasovinu chovaného Husoprasa domácího. Jestli však chcete svému zvířátku opravdu udělat radost a potěšit jej například po úspěšném výcviku nějakou opravdovou laskominou, předhoďte mu jemně fermentovaného Slizníka hanojského, jehož bez problémů za pár korun pořídíte v každé vietnamské tržnici.

Závěrem bych rád připomenul jeden velice důležitý fuckt, na který by neměl žádný úspěšný chovatel Tučňatek zapomínat. Tím je v našich zeměpisných šířkách naprostá absence jejich jediného přirozeného nepřítele, nejobávanějšího predátora východní Afriky - Žraloně přebalského, a také jeho neméně smrtonosné létající formy – Žraluba stěhovavého. Nepřítomnost přírodního ohrožení vede k ochabování tučňatčích instinktů, neboť zvíře se u nás cítí přespříliš bezpečně, a mívá pak velice často sklony k obezitě a všeobecné laxnosti, což vede k podstatnému zkrácení běžné délky jeho života, mnohdy až o osmdesát let. Silně proto doporučuji zakoupit žraloní pižmo, které je ve spreji za necelých sto čtyřicet korun běžným sortimentem třeba drogerie Teta, a pravidelně jej rozstřikovat po celém bytě. Budete potom sice muset dodatečně hubit masařky a hovada, přilákané jejich milovaným puchem, avšak myslím, že toto je jen zanedbatelná cena za zdraví a dokonalou fyzickou kondici vašeho mazlíčka, a navíc to zajisté potěší i vaší manželku a partnerku, která se po bytové aplikaci žraloního pižma rozhodně nebude muset tak často koupat.

Toto je Česko – slovenská filmová databáze! Ne anglická, případně anglosaská! Nejrozšířenějším světovým jazykem je čínština, hindština a španělština pak těsně dýchají na záda angličtině na druhém místě. A tak opravdu nevím, proč ve zvratcích některých místních entit neustále narážím na zkurvené anglicismy, které nebyly do našeho spisovného jazyka nijak adaptovány. Protože někteří z Vás jsou hloupí kokoti bez slovní zásoby, komerčně zdegenerovaní mentálové nebo prostě jen neinteligentní zaprodanci, kteří si myslí, že z nich používání anglicismů dělá ukrutně chladné frajery?

Uvědomte si, že se tímto podílíte nejen na degeneraci rodného jazyka, ale hned ve druhém sledu i na degeneraci národní kultury obecně. Pak není divu, že během Vánoc není pro samé Satan Klauze kam plivnout, na Helouvín tu začínají vypatlané děti pocákané kečupem dlabat dýně a somrovat bonbóny, a nakonec to skončí tak, že budeme na Den díkuvzdání masakrovat krocany a 4. července bouchat rachejtle. Co nedokázali Rusáci za padesát let, dokázal strýček Sam za pouhých dvacet, a to žádným terorem, ale jen tím, že rozdává hloupým Indiánům korálky a zrcátka. Kdejaký retard se tu má dnes pomalu problém domluvit s našimi maďarskými bratry, ale anglických paskvilů má plnou zející dutinu lebeční. Já osobně budu za nekompromisně chladného frajera považovat jen toho, kdo to sem bude rvát v čínštině. Ale žádný fonetický přepis do latinky, pěkně naprudko v tom jejich rozsypaném čaji. A vy ostatní jděte do prdele a zkuste tam najít alespoň poslední zbytky jakéhosi patriotismu a národní hrdosti!

Myslím, že náš jazyk je natolik květnatý, že rozhodně nemusíme strkat hlavu do prdele nějakým kulturně pokřiveným požíračům horkých psů. Vzal jsem tedy jen tak namátkou z vašich zvratků pár nejrozšířenějších kokotismů a kokotích zkratech a demonstruji, že to jde i česky. Některé jsou zcela zřejmé, jiné jsem zrovna vymyslel a doufám, že se brzy ujmou. Příště přidám ekvivalenty v mandarínské čínštině:

Mindfuck - Myslomrd (zdravím Kateřinu Papstovou)
LMAO - SS (Seru smíchy)
LOL - SSN (Seru smíchy nahlas)
WTF - JOC (Jebat Obchodní Centrum) či též CTK (Co to, kurva?)
BTW - PC (Při Cestě), též MMCH (Mimochodem, vy ignoranti!)
MMA - SBU (Smíšená bojová umění), též PPV (Popleskej Plešatého Vypatlance)
SWAG - JUP (Jsem Ukrutný Pičus)
Cool - Kůl (součást plotu), též Chladný (předstírání, že nejsem homosexuál)
Hipster - Trapkot (Trapný kokot)
Old Fashioned - Staromódní, též Škaredá stará bába (opět zdravím Kateřinu Papstovou)
Old School - Staroškolský, též Škola, kterou jsem tak tak absolvoval, a proto působím jako dement
Guilty pleasure - Vinné potěšení, též Masturbacehodný (čili Nic pro artové teplomety)
Wannabe - Rádoby, též Chcibyt (nemáte-li střechu nad hlavou)
Thriller - Napínač
Western - Zápaďák

Survival - Přežívák

OMG - OMK (Ó Můj Karle) pro věřící, OMG (Oliž Mi Gloriolu) pro ateisty

Like - PDP (Palec Do Prdele), též Neodborník s assbukovým profilem

Hater - Nenávistník, též Samec hajtry

IMHO - DMSM (Dle Mého Skromného Mínění), též IMHA (Idiot Mluvící Hloupě Anglicky)

Smiley (Smajlík) - Směják, též HSJP (Hihňám Se Jak Pičus)

ASAP - JTBM (Jakmile To Bude Možné), též ŘA (Řitní Aplikátor)

Moc pěkné. Obecně "zbožňovaný" multiúčtový pičus CorpJonlan aka Thargoid aka Mr.Dalbych, dle vlasních slov "prudký inteligent", výtečně prokázal, jak skvěle umí chcát proti větru. Děkuji za pobavení!

A jelikož pokřivené mrdky rády mažou, aby nebyly za úplné kokoty... : http://img.csfd.cz/files/images/user/profile/159/771/159771084_f188ef.jpg

Zdejší test filmových znalostí, v němž dle mého názoru musí uspět každý retard, který je schopen během pěti minut bez zadrhnutí vyslabikovat slovo k-i-n-o, by měl primárně sloužit k tomu, aby oddělil zrno od totálních pičusů a do zdejších kritických vod pronikli pouze kultivovaní fanoušci, co budou zvedat úroveň HOMObáze. Nicméně i takový jednomuněčný e-mentál , jehož znalosti končí na první stránce Slabikáře, a je tak schopen s neochvějnou jistotou zakroužkovat výhradně za a), má ve svých pokroucených rukou bohužel ještě jeden opravný prostředek. Je tady totiž někde někdo, komu lze zaslat po neúspěšném absolvování testu pět vzorových komentářů, a když je onen „protřelý" korektor schválí, může řady zdejších komentátorů obohatit svými shluky gramaticky zprzněných novotvarů kdejaký fikus. Když to tady sem tam pročítám, mívám mnohdy chuť onomu schvalovači nadšeně potřást bičíkem, protože pustit sem některé z těch jazykozpytců, to už skutečně nemůže znamenat nic jiného, než že jsou i pro něj samotného větná skladba, stylistika či bazální logika tvorby textu jen vidlemi na Iberském poloostrově, a v mysli se mi formuluje jediná oprávněná otázka: „Čteš to vůbec, kokote?". Pravdou je, že pokročilejší primáti, kteří už umí třeba i telefonovat, se naučili používat textové korektory, a tak jejich zvratky vypadají na první pohled gramaticky únosně. Avšak klávesnice je pro ně pořád jen nepřehlednou směsí podivně složitých symbolů, do nichž je mnohdy téměř nadzvířecím úkolem se trefit, proto se pak na druhý pohled mohou začít dít opravdu podivuhodné věci. Až na některé kapku katolicky neortodoxní výrazy toho Word v následujícím blivajzu skutečně moc nepodtrhal a mnohé dokonce i „sofistikovaně" sám opravil:

Napínavá hysterka
Venku mrdlo, až praštělo. Byla tam taková koza, až i voda v potoce přestala čumět a pokryla ji vrstva tlustého medu zářivě bílé larvy. Dokonce i mouky v kravíně přestaly bučet, tuhly uprostřed ledu a se ztopořenými křídly zmrdle plesaly o podlahu. Zrovna jsem tehdy snídal stažený sýr a bil ranní krávu, když tu náhle mi vyhaslo v krku. Mé hlasité prosté zakletí muselo být tenkrát určitě slyšet až v Kaši. Zvadl jsem se, abych přinožil, protože se rezavá zima rychle začala vkládat až pod můj jindy hřejivý plněný setr. S lůzou jsem však zjistil, že mi pošlo dřevo. Nezbývalo, než si jít nějaké naklást do lesa. S velkou nebolí jsem se tedy navlékl do zimního karátu a vydral se na vestu. Jednouché to ale nebylo. Jen s obtížemi jsem se prozíral hlubokým sněmem obtěžkán obří vilou, jejíž zuby se mi nemilosrdně zařezávaly do vemene při každém krovu. Kdesi v dáli mezi stropy obalenými námrazou zašukala kukačka, avšak její klas rychle zanikl v kvílícím vědru. Přitáhl jsem si límec karátu těsněji ke krbu, narazil jepici hlouběji do čela a se sklopnou hlavou sveřepě pokračoval v podchodu k nejbližším strojům. V té slotě jsem byl lítý rodit příliš daleko, a tak jsem se zatavil hned u první bobrovice a jal jsem se jí podrazit. Sotva však její mohutný kmet poprvé okusil zubry mé vily, pozvalo se z blízkého mládí strašlivé zachrochtání a hned poté se na mě odtamtud vyřídil obrovský ranec. Vskutku bez tyje! Krví polité moči, vražený podhled a jeho smrdící kly mi měřily přímo mezi nory. No, co vám budu pojídat, bez vázání jsem praštil vilou, vzal rohy na ramena a zběsile prcal jako o život. Štětí se ke mně tehdy neotočilo záhy, a tak jsem mu ulekl. Ten strážný útok jsem přešil a dokonce jsem se tím rychlým úprdem i vcelku zaržál. Doma jsem pak prostě spálil pár vidlí, a i když jsem potom musel sedět na podlaze, stejně jsem byl pověšen, že se mi nic nesralo, a slíbil jsem si, že se na podrobné krajiny příště raději z vysoka vyseju.

V posledních pár dnech jsme byli svědky přelomové události v historii této filmové HOMObáze. Přídomek „filmové" však patrně záhy zmizí, protože k postupu mezi oblíbené uživatele/hodnotitele/kometátory, kteří na největším portálu v podstatě udávají etalon oblíbenosti filmů ve zdejších luzích a hájích, od minulého týdne pouze stačí, aby kdejaký nezdravě sebevědomý nezralý pičus píchnul prstem do čehokoliv, co neviděl, a splácal k tomu dost ubohý a urputně násilně koncipovaný zvratek, jenž paralelně vypustí mezi náctileté dementy na Assbook, co si ihned ze všech těch funtastických tumorů poprskají přátele a dají mu okamžitě najevo lásku větší než k poslednímu dílu Heryho Potrata.

Učinil tak i samotný velký a věhlasný redaktor nekompromisně kulturního portálu Jenprolopaty.cz, jenž si ve zdejších vodách kromě „ukrutného respektu" vysloužil i poměrně výstižnou přezdívku Kaďák, a který výše jmenovaný bezpochyby intelektuální server již léta zásobuje sofistikovanými a hluboce filosofickými příspěvky typu „Jak si Džastým Bíbr přiskřípl předkožku", jež jsou pro všechny ty náctileté müslitele těsně za promocí na zvláštní škole naprosto k po-pu-ká-ní. Jak sám autor o sobě zcela skromně a nepokrytě všude tvrdí, živí se „úspěšně" psaním už pár let, takže není vcelku divu, že mu 50 Kč za článek nuzného kopyrajtyngu na nýmandských stránkách pro dementy zajistilo nejen nehynoucí slávu, ale také nebývale vysoký životní standard. Dává proto také často virtuálně nepokrytě najevo, jaký je skvěle situovaný uživatel kokainu, co utrácí svou doživotní rentu v hráčských doupatech, a také protřelý květák, tedy pardon, chtěl jsem říct světák a cybersvalovec, jenž má v posteli každý den jinou modelku, přičemž všechny tvrdí, že něco takového v životě nezažily.

Předpokládám, že dalším stupněm těchto nesporně pravdivých tvrzení bude, že se stane mezinárodně obávaným agentem BIS (Bezprecedentní Idiotská Sebestřednost) s povolením zapíjet. Prášky proti malignímu kokotismu, samozřejmě. Zabrždění patnáctníci a patnáctnice z takového hu-sté-ho vzoru musí být totálně perplex, zvláště pak, když své bezkonkurenční SEKSUÁLNÍ zkušenosti a životní moudrost tak citlivě a přirozeně vkomponovává do téměř každého slohového patogenu.

Ale proč o tom vlastně píču? Normálně bych na takového sebestředného šulínka, jehož nagelovanou hlavu jsem měl nejen já, ale i někteří další uživatelé, už mnohokrát v prdeli a byl to náš nejmilejší patolízal, z vysoka jebal a bez jakéhokoliv povšimnutí mu dopřál ten náhlý příval SEKSUÁLNÍ energie a tu spoustu bodů, co nepochybně přispěje k hladkému průběhu jeho masturbačních fantazií. Byl jsem však v uplynulých dnech několikrát v poště obviněn zjevnými členy jeho roztomilé suity pologramotů a mongoloidů, že jej bezskrupulózně vykrádám, na což bych opravdu rád reagoval.

Ano, byl jsem přistižen a odhalen a svědomí mi nedá, abych se veřejně nedoznal. Dosud jsem tvrdil, že vykrádám pouze můj největší vzor a ikonu fekálního komentování – uživatele HOLOMRDA a samozřejmě wykydpédii. Není to pravda, milí přátelé, nepřátelé a retardi! Vím, jsem tu sice nový, ale od počátku své virtuální existence Kaďáka bedlivě sleduji a nepokrytě kopíruji každý jeho krok, abych se mu vyrovnal a stal se stejným samolibým pičusem. Například chabý plagiát slavné Kaďákovy fanouškovské listárny, která vznikla již v roce 2015, jsem si bez zardění umístil na profil až v roce 2010 a samozřejmě na rozdíl od jeho jasně pravé obdržené korespondence si já tu svou jen bohapustě vymýšlím, abych byl zajímavý a populární. Taktéž činím při vykrádání jeho nesmrtelných hlášek, které tak naprosto citlivě, nenásilně, s lehkostí a dokonalou elegancí zakomponovává do svých skvostných kokotmentářů neviděných filmů, čímž od už roku 2013 bezesporu přináší tolik zábavy do všech domovů pro downy. Podle svého velkého vzoru jsem i já, avšak až od roku 2007, začal přispívat do různých pokleslých fekálních periodik, jež však zdaleka nedosahují ligy našeho slovutného redaktora. Mé přebujelé ego mi teď prostě nedá, abych nezmínil alespoň tolik populární sedmiměsíčník „Die anale Urtelhaltung", který vychází již řadu let v masivně osídlené třicetihlavé obci Neu Spritzitz na ostrově Rujána, má dnes až neuvěřitelných dvacet tři, ano opravdu dvacet tři!!! stálých abonentů a je pravidelně dodáván i do místní proslulé ordinace světoznámého proktologa doktora Arschbauera, jenž je zároveň i starostou, ponocným a strážcem šatlavy!!!!! Prostě, od roku 2010 vždycky jen čekám, až Kaďák vypustí nějakou tu tolik chichotavou megahlášku, ihned ji zneužiji ve svých přihlouplých pokusech jej napodobit a bez zardění pak sklízím jeho slávu.

Tak, když je to tedy venku, mimochodem hrozně se mi teď ulevilo a jako mávnutím kouzelného péra náhle opustily mé rektum všechny roupy, můžu si už dovolit zkopírovat velkého Kaďáka zcela otevřeně. Vyřádím se proto na jeho nedávném příspěvku v deníčku, který tak kůl nezúčastněně, nad věcí, znuděně a naprosto bez emocí sepsal po oné vskutku ostudné assbookové bodohoničské aférce:

Padesát odstínů nedospělého kokotismu aneb jak to bylo doopravdy

Jsem prostě boží! Tvrdí mi to neustále všichni mí tolik inteligentní fanoušci jednoho z našich nejznámějších portálů jenprolopaty.cz, maminka, babka a dokonce i strýc z Třebíče! Už od počátku své existence v této databázi se tedy slabostí celé své nedospělé osobnosti urputně snažím o to, aby si mě už konečně někdo všimnul. Lezu proto do prdele všem, co mají nad pět set bodů a hrozně jim lichotím do pošty, jen abych upoutal pozornost na to, jaký jsem samolibý pičus. Bylo to ale pořád dost na hovno, dokud jsem jeden ze svých hloupých a povrchních blábolů nepředhodil dementům na Assbooku. Jo!!! Zvratek se stal virovým a začal se mezi slaboduchými dětmi šířit jako neštovice. Od včerejška ta mánie okolo něj ještě neustála, do pošty mi stále chodí samé milé vzkazy, dostal jsem i tisíce nabídek spolupráce od tak profláknutých hráčů jako jenprocuraky.cz nebo pouzepromentaly.cz, pár gejů mě prosilo, ať jím políbím prdel a já tu jen zcela flegmaticky a nad věcí už 48 hodin bez přerušení sedím s tepem okolo sto šedesáti a freneticky si z celé té slávy mačkám šulínka a nemám tak ani dostatek rukou k poplácávání se po ramenou, jaký jsem to čtverák. Rozhodně se hodlám pozastavit nad tím úspěchem virové varioly. Jo! Jo! Jo! Ježyššš, já jsem ale borec, tři sta bodů za dva dny, jupíííííííí! Vymyslel jsem to skvěle! Věděl jsem, že mě ti assbookoví tuponi, co mi tolik lichotí, dostanou až na vrchol! Vlastně ne, vůbec jsem to při své skromnosti a vytříbenému charakteru nečekal, ale rád bych si teď ještě více nafoukl nezdravé ego a v neúměrné délce se vyjádřil k reakcím na svůj sice hloupý, nevyzrálý a trapný, ale zato účinný zvratek k filmu, který jsem ani neviděl.

Takže blá, blá, blá, jsem naprostý frajer, blá blá blá blá, jsem nejlepší, blá blá a vůbec mi nevadí, že jsem jen trapný plagiátorský kokot, hlavně že jsem vidět a opožděné děti mi tolik sladí, blá, blá, blá, blá, blá, blá, blá, kdo by si mi dovolil při mé velikosti cokoliv vytknout, tak to je naprostý debil, který mi samozřejmě nesahá ani po paty, protože JÁ jsem naprostá jednička, tvrdí to přece i strýc z Třebíče, tak to musí být pravda blá, blá, blá, blá, jeyššš, dneska se mi tak, ale tak skvěle honí, konečně jsem se dočkal pořádného SEKSU, o kterém jsem toho z vyprávění tolik slyšel, blá, blá, blá, blá, blá A kdo by to náhodou viděl jinak, je samozřejmě píča, zmrd a čurák! (Och, tenhle se mi zase tak poved!!!)

Tou cestou, tím směrem
prý jsem se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy z nás tají.
Kus klády ti do ruky slíbí a dají
víc síly jít srát, dole víc dávat, než brát.
A i když se vleče svírat mu prdel jen v kleče,
a s plnou hubou se zbytečně ptát:

Jestli se blížím k cíli,
kde je jogurt bílý,
kam zvou otvory, co po tmě mi lžou,
zda couvám zpátky a plivám zvratky,
co řvou, že péra v krku natahujou.

Nebo jít s Krajčem,
na lusknutí prstů hned na čtyřech stát.
Mít svůj chodník slávy a mrdkou se dávit
a přes zkroucená záda to má Richard ráda.

Ale zpívat a hrát, žaludy líbat
a stát na řitích všech buzíků
a vlastně už ze zvyku
přestat se zbytečně ptát:

Jestli se blížím k cíli,
a kde je jogurt bílý,
kam zvou otvory, co po tmě mi lžou,
zda couvám zpátky a plivám zvratky,
co řvou, že péra v krku natahujou.

Desmond has erection in the market place
Molly is the groupie in a band
Desmond says to Molly I'd like cum your face
And Molly says this with the red flag in her hand:

Oh bloody, oh blood-a, period goes on bra
La-la now period goes on
Oh bloody, oh blood-a, period goes on bra
La-la now period goes on

Desmond makes a hanjob in the jewellers store
Cum on a twenty carat golden ring
Returns back to Molly waiting at the door
Says „I screw you anyway so lets begin to sing":

Oh bloody, oh blood-a, period goes on bra
La-la now period goes on
Oh bloody, oh blood-a, period goes on bra
La-la now period goes on

In a couple of years they have bulit a home
sweet home
With stains of blood flowing in the yard
Of Desmond and Molly Jones
(Ah ha ha ha ha ha)

Happy ever after in the market place
Desmond keeps on do it with his hand
Molly stays at home and does her ugly face
And in the evening she still blows dicks in the band:

Yes, Oh bloody, oh blood-a, period goes on bra
La-la now period goes on
Oh bloody, oh blood-a, period goes on bra
La-la now period goes on

And if you want some fun
Take oh bloody, oh blood-a

„Tak. A je to tady! Párkrát se zhluboka nadechni a hlavně nebuď nervózní! Všechno bude v pohodě, chápu, že máš trému, to se stane každému, ale věř mi, jsem profesionálka a nedělám to poprvé. Jsem tu, abych tě dokonale navedla, a ty jsi byl spokojen se svým výkonem. Vím jistě, že budeš úplně nejlepší, však počkej! Uvolni se, ať se ti netřesou ruce, nedělá to dobrý dojem. Nádech, výdech, nádech, výdech... Připraven? Jdeme na to!

Nejdříve se pokusíme nahmatat díru, ano? Jemně si promni prsty a zkus to! Ne, ne, ne, ne, jsi moc nízko, tam by to nešlo, jeď kousek nahoru, tááááák, ještě malinko, a .... jo, jo, jo, už, už, už, už ... už jsi přesně na ní, cítíš to? Skvělé! Teď ji hezky pomalu objeď kolem dokola bříškem ukazováčku. Nespěchej a buď jemný! Ano, ano! Ano! Ano! Přesně takhle! Vedeš si skvěle. Ještě jednou, ať cítíš, jak je asi velká. Jemně zatlač na střed, abys věděl, kam se máš potom přesně trefit a dobře si to zapamatuj. No budiž, tak ještě naposled a pak to tam zkusíme už konečně strčit, co říkáš?

Ok, nachystej se, hlavně žádný strach, ať to nezvořeš, jsi výborně připraven, v nejlepších rukách a dosud ti to šlo fakt moc dobře. Znovu nahmatej díru, koncentruj se na ni a začni! Nenenenenenene! Stop! Stop! Stop! Takhle ne! Co jsem ti říkala při teoretické přípravě?! Když to tam budeš rvát tak bezhlavě a zbrkle, smekne se to a jsi v prdeli! Ještě jednou a v klidu! Buď něžný a rozvážný, pěkně zvolna, jak jsem tě to učila. Táááááááák, to je ono, už je skoro tam! Ach néééééééé, zastav, zastav, ohýbá se to! Ale nevzdávej se a zachovej klid! Něco s tím rychle provedem. Víš co, zkusíme to naslinit, snadněji pak projde skrz. Chceš si to udělat sám nebo mám já? No dobře, ale pořádně mě vnímej, ve druhém kole to zkusíš ty, ano? Dělá se to tak, že si navlhčíš rty, vsuneš konec mezi ně, klidně hlouběji, až na jazyk, citlivě ho poválíš mezi jazykem a patrem a pak pomalinku vytáhuješ zpět tak, abys měl neustále kontakt jak s dolním, tak s horním rtem. Hlavně k sobě přitom netiskni zuby! Je velmi účinné, když celý ten postup několikrát po sobě zopakuješ. Takhle, háhej hobhý hohoh! Mlask, mlask, mlask.

Skvělé, vypadá to dobře, teď jsme nachystáni naprosto perfektně a je to už jen na tobě. Vrhni se na to, tygře, už se nemůžu dočkat, až tam bude! Žádný strach, jsi frajer a dokážeš to! Hezky pooooomalinku, soustředěně, táááááák, tak, tak, tak, tak, jo, jo, jo, jojojojo, to je ono áááááááá .... je tam, je tam, jo, je tam, jsi úúúúžasný!!!!!!! Počínáš si úplně fantasticky, jde nám to spolu náramně! Zasunul jsi jako totální frajer!!!! A teď opatrně, nebuď hned moc hrrr. Pěkně se na chvíli zastav, vychutnej si to vítězství, nechej kousek vyčnívat, zafixuj si to rukou, aby nevyklouzl, a až ti řeknu, tak ji pořádně naprudko protáhni..... !!!!"

Pokud jste při čtení výše uvedeného textu náhodou zduřeli nebo se rozčvachtaly, nechte se okamžitě vyšetřit nejbližším odborným lékařem!!!!!!!

Právě jste totiž byli svědky historicky prvního přímého přenosu z Mistrovství světa nevidomých v navlékání jehel s vodičem.

Alelujá!! Abyste si mohli ve sváteční večer tématicky zanotovat nějakou vhodnou, tklivou plíseň, přináším vám historicky první, kulantní český překlad známé odrhovačky, jejíž text mě svou náplní neuspokojil ani u Kohena, ani u famózního Džonyho, ani u té naší maďarské cigošky s pérem, tedy pardon, chtěl jsem říct zlatem v hrdle.

Ambice mám vysoké, ke všem jsem už poslal Emily s nabídkou, co se neodmítá, a doufám, že z toho bude ukrutný hit a pompézní videoklip, kde si výše jmenovaní střihnou duet až triplet v pozadí se stohlavým dětským sborem Otylí osmiletí ministranti di Praga pod vedením sbormistra Kulínského.

Pro zkurvené pražáky uvádím ještě překlad některých použitých krajových výrazů, které by jim mohli bránit v dokonalém pochopení textu a naprostému položení se do plísně:

„Zase chuja“ – Opět naprosto vůbec nic

„Ale chuja“ – To se mi zdá být velmi nepravděpodobné

Pod stromkem stejně chcípne pes

a nestojí to za ten stres,

tak na celé svátky zvysoka seru já.

Až fakani ke smrčku poletí,

tak s hrůzou zjistí vzápětí,

že naježil jim stejně - zase chuja  -

Zááááse chuuuja, Zááse chuuuja

Zááááse chuuuja, Zááse chuuu-u-u-uuuja.

Narozky mé Kristus neslaví,

tak i já ho mrdám, c'est la vie,

a jen s lahváčem do křesla zasednu já.

Ať si purpura smrdí na plotně,

já loknu si a grgnu ochotně,

až pod metlou nevkusnou najdu-  zase chuja -

Zááááse chuuuja, Záááse chuuuja

Záááse chuuuja, Záááse chuuu-u-u-uuuja.

A když kudlanka zaklepe zmatená,

ať prý chválím modlu bez jména,

Desítku jí do xichtu smíchy vyprsknu já

A pobaven tou pohádkou,

že bez pichu byl někdo matkou,

jen tak rozverně  utrousím: „Ale chuja!“ -

Áááále chuuuja, ááále chuuja,

Áááále chuuuja, ááále chuuu-u-u-uuuja.

Že je Jakub Smolík drsný honák, to musí být nad slunce jasnější nejen jeho proktologovi. Dokazuje to také svými bestiálně oduševnělými, rytmicky dokonalými a frazálně famózními texty s až neuvěřitelnou dickcí. Akorát nechápu, proč v dnešní liberální době už dávno moderně a kůl nevylezl s kaminkautem a dávno nekrotí hory, místo aby útočil na zácpu šedesátiletých starých panen. Jeho cancák s původními verzemi všech těch bolestivých hitů byl nedávno nalezen na hajzlu gogobaru U modré ústřice a svědčí o tom, že Jakub dokáže být romantický napříč všemi pohlavími, ať jsou jakkoliv zteřelá, a není k tomu třeba ani přílišných změn ve studnici jeho unikátní textařské moudrosti.

Až se ti jednou nebude chtít srát

Až se ti jednou nebude chtít srát, fujky osud zlej,

já vím, to se může stát, tak přesto nezoufej.

Až se ti jednou nebude chtít srát, pak nemáš štěstí v lásce,

neb ten koho miluješ, chce jen na mamku si hrát.

Potom nebuď z toho smutný, i když je to tak,

i když hořce chutná, když ho vytáhneš,

a sen, že budeš taky mamka, se asi jiným zdá,

tak lepší než si honit je rada prostinká.

Až se ti jednou nebude chtít srát a Robert jen tak hubou mlaská,

pak je to jenom pohádka, pohádka pro děti.

Já vím, když se dva políbí, že to nemusí být z lásky,

můžou si chtít jen vykouřit a tak to asi má být.

Potom nebuď z toho smutný, i když je to tak,

i když hořce chutná, když ho vytáhneš,

a sen, že budeš taky mamka, se asi jiným zdá,

tak lepší než drátem do oka je rada prostinká.

Až budeš chtít mít někoho, kdo taťka bude chtít být,

to, že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát,

já vím, je to podivný, že mít rád se nevyplácí,

však líp se vždycky vysere, ten kdo je vepředu...

Buzna žárlí

Ruce dej pryč od mýho kluka,

to jeho pohled říkal všem,

když se ve dveřích s ním objevil

a pak zády k nám ho posadil.

Když upíjel ze svý dvojky,

pořád se sálem rozhlížel,

jestli neuvidí něčí stín,

jak se potají plíží k nim.

Buzna žárlí, až umírá,

bukvu krásnou neuhlídá,

buzna neví, co ví celej dům,

co každej přeje kokotům.

Ruce dej pryč od mýho kluka,

to jeho pohled říkal všem,

s ním se nebavil moc,

aby stih' všechny chlapíky mít na očích.

Tak jsem upil ze svý dvojky

a domluvil se s číšníkem,

aby zbytek mi dal vedle něj

a on v očích měl zděšení.

Buzna žárlí až umírá,

bukvu krásnou neuhlídá,

buzna neví, co ví celej dům,

co každej přeje kokotům.

Jen buzna žárlí až umírá,

jen bukvu krásnou neuhlídá,

buzna neví, co ví celej dům,

co každej přeje kokotům.

co každej přeje kokotům.

Poprvé za celou svou politickou kariéru u mě Miloš naplno zabodoval, když začal nazývat věci pravými jmény! A čeho se chudák dočkal? Ze všech kanálů náhle vylezla banda podivných, pokryteckých šosáků, začala dštít síru a spustila neuvěřitelnou hysterii, jak nás prezident uvrhává do morálního bahna a przní naše ubohé, nevinné děti. O některých z těch mrdek bezpečně vím, že dlaždiči jsou proti nim kultivované ozdoby upjatých společenských soirée, ale patnáct minut slávy je patnáct minut slávy. Všemožné hyeny mají teď pré a o čem výt, všichni ti tak zvaní „slušní lidé" malují transparenty připraveni rozhořčeně vyjít do ulic a prokázat, jakými jsou kokoty. A já mám koho posílat do piče! Společenská pravidla nejsou zákonem, a pokud by bylo jejich nedodržování nebezpečné, zajisté by už dávno byly!!! Všichni jsme lidé a občas či stále kurvujeme, a je úplně jedno, na jaké úrovni! Pořád jsou to jen výstižná a malebná slova, která nebolí, neubližují, nemají naprosto žádné negativní dopady, a dle demokraticky proklamované společenské rovnosti by mělo být každému u prdele, uleví-li si dělník, doktor, akademik nebo prezident! Kdo tvrdí něco jiného je jen pozérský bigotní zmrd!

Kdo mě zná, ví, že jsem od přirození plachý hoch z katolické rodiny. Samozřejmě jsem se i já zrovna vrátil se svým zhrouceným antikoncepčním selháním od psychiatra, a to mi, krutě poznamenáno prezidentovým projevem, traumatizovaně blábolící pod koňskou dávkou sedativ nadiktovalo následující otevřený dopis:

Vážený pane prezidente, Vy kundo!

Býval jsem naivní, mravný a cnostný osmiletý chlapec, co v životě neřekl sprosté slovo, než jste mě zkurvil svým legendárním rádiovým projevem. A nejen mě! Zkurvil jste i dlouholetou, cílevědomou práci mých šosáckých rodičů a jejich snahu vychovat ze mě upjatého pičuse. No co Vy jste to ale za kundu??!! Myslím, že budu hovořit za všechny ty milióny zprzněných nevinných dětí, které denně netrpělivě očekávají svůj milovaný radiožurnál, když řeknu, že jste nás svým vystoupením připravil o harmonické dětství, vzal jste nám naši bezstarostnost a uvrhl nás do pěkně zkurveného, věčného bahna zatracení. Taková slova nepoužíval ani pan farář, když nás v sakristii učil foukat do šalmaje!!!

Co s námi teď bude, co z nás jen, kurva, vyroste?! Jak jste nám to mohl udělat, pane prezidente. Právě Vy, jenž máte být nejvyšší kokotí hlavou tohoto pojebaného státu. Jen kvůli Vám jsme teď všichni v prdeli, zkažení, zavrženíhodní a v neposlední řadě naprosto, ale naprosto zkurvení. Již když jsem byl malý hoch ve školce plné mravně bezúhonných neviňátek a některé z dětí posílalo jako obvykle ostatní do piče, býval jsem první, kdo okamžitě přispěchal s křížem a umravňujícím „Drž hubu, ty čuráku!". Ale to se teď změnilo a můžete za to Vy a váš vykunděný proslov. Od teďka nechávám všechny děti nazývat věci pravými jmény a jebu, ano z vysoka jebu na všechny katechistické poučky.

A teď mě omluvte, řídím se bezvýhradně aktuálním směrem prezidentské politiky a běžím zkurvit nějakou tu kundu.

Se soudružským pozdravem
Světu mír
verbal junior

PS: Budete-li to tu stále kurvit, až vyrostu, nadšeně Vás budu volit.

Následující procítěný text se mi honí hlavou zhruba od poloviny devadesátých let a je inspirován skutečným srdcervoucím příběhem tragické lásky dvou přičmoudlých ostravských bezďáků. Pro dokonalou ilustraci uvádím opravdu téměř autentické citace z policejního protokolu, který se mi tehdy dostal do ruky:

Inkriminovaný den zhruba v jedenáct třicet dopoledne vyzvala v dočasném nocležišti, teplovodním kanále u Domova sester v Ostravě - Porubě, obžalovaná Sandra T. oběť Milana Ž.:

„Ty, Milan, kurva vstavej, dem do sběrny!",

na což poškozený exaktně odvětil:

„Tě mrdam, pičo, nech mě chrapat!".

Obžalovaná, tehdy dle vlastní výpovědi pod vlivem omamných látek, konkrétně se mělo jednat o průmyslové syntetické ředidlo S6001, svou výzvu důrazně zopakovala, neboť jak sama doslovně uvedla „Bo sem chtěla jit do sběrny jak cyp":

„Neser mě, ty buzerante, zvedni prdel a dem!"

Oběť, patrně stále notně v pohrouženém stavu, což také potvrdila pitva, způsobeném nadměrnou konzumací technického denaturátu odcizeného předchozí den z cisterny v Moravských chemických závodech v Ostravě, znovu zareagovala odmítavě:

„Ne, fak, běž do piče a nepruď, more!"

Načež jej obžalovaná sedmkrát bodla rezavým šroubovákem do oblasti hrudního koše se slovy:

„Tak si tady, kurva, lež, ty nezbedniku...".

No, jen si to zkuste představit a k tomu v pozadí tuto tklivou plíseň:

Krávo, smrdíš dehtem

Jde smrad, ty táhneš s ním,
pryč od popelnic,
kdes hledal rybu včerejší, včerejší,
zas s flaškou pajdáš mi vstříc,
vyhnitý chrup
a všechno zdá se krásnější!

„Ty Krávo smrdíš dehtem"
tehdy si řek
myslím, že po nohách sis chcal, krásně chcal
„Dneska je, kurva, hic",
kabát si svlék,
byl jetý, smrděl a dost mě sral,
hnusná pičo!

Jak dlouho, dlouho ještě
budeš tu hnít,
vždyť denně klopíš dvacet piv, dvacet piv,
ty krávo smrdíš dehtem,
žlutý máš prst,
však Startky lámeš jako dřív.

I svrab jak dřív je stejný
i já, já jsem táž
Jen cosi skříplo v orlojích, v orlojích,
to kukačka zdechla jen, kde mozek teď máš
Co zbylo, za řeč nestojí!
Hloupý kokot.

Taky vám přijde nesmírně eklhaft, když uzříte dva plesnivé a odpudivé dědky, jak téměř z hrobu a z posledních romantických sil zpívají o píchačce? Mně naprosto! Proto jsem zatoužil ty senilně angažované slinty kapku přizpůsobit realitě, a vy si u nich už nemusíte ve své bohaté fantazii představovat, jak „přenádherný" Honza pedofilně pigluje mladistvou a „spanilou" Ivanku, no fujtaxl, ale cokoliv jiného, daleko méně hnusného.

Navíc vám dávám do rukou dokonalý repelent. Pokud těmito plísněmi a svým tříakordovým umem rozezníte nejbližší potlach, stoprocentně vám garantuji, že si k vám poté žádná nehezká, smradlavá a nezletilá tábornice nepřijde nechat odčervit bobra. Váš spacák, celta a karimatka zůstanou nadále lesně svěží a neutrpí nevyvětratelný odér tři dny mrtvé chobotnice vyvržené na prosluněnou středomořskou pláž.
Počítám, že záhy vyprodám Strahov!

Dna

https://www.youtube.com/watch?v=YdRsi-RMJCE

To bys nevěřila, jak, jak chutná mi moč,
prostata jen kape a dna,
tenhle posranej kout jinak smrdí až moc,
když vytáhnu zuby, tak směju se rád.

Jen se schovej sem ke mně, já Viagru mám,
teď bych ojel i vozejk a hole táh' sám,
a když po pleši bříšky svých prstů mi jdeš,
málem váhám, zda není to veš.

To bys nevěřila jak, jak sluší ti moč,
v tichu naslouchadlu daří se líp,
víc teď vnímám, co chceš řevem tím říct,
nemít tu dnu," Kurva!", neřek' bych víc.

Jen se schovej sem ke mně, já Geriavit mám,
teď bych zprasil i urnu a cévku táh' sám,
a když po pleši bříšky svých prstů mi jdeš,
málem váhám, zda není to veš.

Jen se schovej sem ke mně, já prostatu mám,
nechcal jsem týden a nedám to sám,
a když po pleši bříšky svých prstů mi jdeš,
málem váhám, zda není to veš.

Odpad!

https://www.youtube.com/watch?v=OoCNvcBMP8E
Na dlani povislý ocas, do tmy se koukám,
hraju si s mršinou svou, což jsem ti psal,
je skoro půlnoc a hajzlový zvon mi žluč připomíná,
půjdu teď blejt a pozhasínám, co bude dál?

Pod polštář nitráků pár, co poslalas', dávám,
že prej, ať mě netrefí šlak a „Dědku už slez!",
je skoro půlnoc a hajzlový zvon mi moč připomíná,
zkusím jít chcát a pozhasínám, co bude dál?

Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou,
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednu zkurvenou žmolku, pro pár umělých zubů
vyblil jsem všechno, co doma si sníš,
teď je mi to líto.

Kolikrát člověk může mít svrab tak opravdu z lásky,
dvakrát či třikrát - to ne, i pětkrát je dost,
je skoro půlnoc a ze Zoo slon mi trám připomíná,
jsem senilní už, tak pozhasínám, co bude dál?

Chtěl jsem to ráno, kdy naposled bryndal jsem s tebou,
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednu zasranou Polku, já žvýkal jsem uran,
odpadlo mi všechno, o čem doma si sníš,
teď je mi to líto.

Chtěl jsem to ráno, kdy naposled slintal jsem s tebou,
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednoho Němce, vím teď úplné hovno,
kurva, kam jsem dal zuby a kdepak je spíž?
Teď zaplatím mýto.

Dnes jsem téměř ochromen neskonalou hrůzou zjistil, že jsem se na této HOMObázi stal obětí naprosto bezprecedentního, heterofobně motivovaného útoku stáda rozzuřených buzen. Jakožto něžný a citlivý jedinec šířící všude lásku, toleranci a porozumění jsem naprosto zděšen a cítím se zcela ztracený a bezbranný. Patrně na popud nějaké místní mimořádně vyteplené homokliky mi byl zákeřně smazán můj vysoce erudovaný komentář k horké buzniádě s názvem Normal heart, kde jsem zcela demokraticky a bez předsudků erudovaně vyjádřil svůj neoddiskutovatelně odborný názor na toto žužudílo.

V kostce, film se zabývá retrospektivním homolkaním řiťopichů nad lhostejností esablishmentu, který odmítal cokoliv podniknout na ochranu tolik ceněné čtyřprocentní menšiny, když ji začal v osmdesátých letech kosit AIDS. Rozhořčené bukvy se sice nákazy bály snad víc než borové šišky v rektu, avšak přitom vesele a bez ochrany vyklátily cokoliv, co jim píplo na jejich homoradarech.

Prošly mi zde daleko odborněji formulované a erudovanější zvratky, avšak jakmile jsem brnknul na homostrunu, je zle! Nejsem si vědom toho, že by trocha lekrace na téma milovníků kakaa někomu někdy rozkrvácela hemoroidy, natož aby byla jakkoliv zákonně nepřípustná, a proto jsem přesvědčen, že došlo k hrubému pošlapání mých lidských heteropráv a neřkuli dokonce heterosvobod partičkou rozzuřených análních dobrodruhů. Jsem z toho, drazí přátelé, skoro úplně na Hromadě! Tato do nebe volající homoreprese mě zděsila natolik, že jsem se rozhodl sepsat tento rozkokošný pamfletek.

Vždy jsem k nim byl tolerantní. Ano, tolerance je to správné slovo. V mém případě si ji vykládám tak, že pokud mě do toho homopošťuchování nijak nezatahují, nechávám je, ať si třeba ty prdele rozervou, a nijak agresivně a útočně proti nim nevystupuji. Tady bych si dovolil upozornit, že vnímám velký rozdíl mezi agresivitou a tou trochou neškodného homohumoru, o který si v mých očích v podstatě sami říkají. Se dvěma řiťolezci se dokonce i platonicky přátelím, ovšem ti mají dokonalý homonadhled a dokonce jsou schopni tropit si ze sebe i homofobní homožerty. Bez prdele! No fakt!

Doba se stává dekadentnější a homopolitické klima se mění, tolerujeme i horší věci, a tak se nám teď bukvice prohánějí po nespoutaných gájprajdech a s hysterií sobě vlastní chtějí umlátit svými kabelkami od Vuittona každého, kdo si nemyslí, že jsou společensky nezávadní a naprosto v pořádku. A já si doteď vždy říkal: „Tak ať si.". Teď už si to říkám méně, neboť se mě jejich homodovádění přímo dotýká a omezuje má heteropráva! A teď pozor! Tolerance je jedna věc, ale nikdo, opakuji, kurva, vůbec nikdo, mě nikdy nepřinutí myslet si, natož veřejně proklamovat to, že cpaní péra do mužského trávícího traktu je normální a naprosto přirozené. Takový duševní precedent u sebe prostě nepřipustím, mohl bych si pak povolit uzdu a dojít až k tomu, že normální a přirozené je i prcání domácího zvířectva nebo sedmdesátiletých babiček s amputovanýma nohama. S tímhle jděte, drazí čokofilové, do prdele, kam dle výše uvedené logiky přirozeně a naprosto normálně patříte.

Dnes tedy vracím svůj erudovaný komentář zpět do hry. Pokud opět neobstojí, nechám tuto homostránku napospas teplé vlně a půjdu raději někam, kde se v přehřáté místnosti nebudu muset krčit prdelí u zdi. A budu všude šířit, že odtamtud, kde jsem přežil i útoky šosáckých katolických reformátorů, mě vyštvala partička kompletně depilovaných hysteriků v žůžových županech s plameňáky. Také uspořádám zuřivý heteroprajd, kde polonahý, s vytaženým čurákem a svou samicí po boku budu náruživě bojovat za svá devadesátišestiprocentní heteropráva, a klidně i bez nasazení!!! Klátit samice je zatím ještě pořád v kurzu! Moc doufám, že to ještě nějakou dobu vydrží.

Jistě to všichni znáte. Ač cizího jazyka neznalí, zajisté jste se někdy pokoušeli zanotovat si nějakou oblíbenou zahraniční plíseň. Taky jsem býval takový. Například v deseti letech jsem slabošsky podlehl Moderní mluvě a naprosto beze studu a skrupulí si i bez znalosti plynulé Bohlenštiny opakovaně prozpěvoval jejich asi největší hit „Třešňová třešňová paní" tak uvěřitelně, že se ke mně v družině přidávaly i pomalejší děti, které stejně jako já podlehly kouzlu fonetické angličtiny. Dodnes si to pamatuji, mám velký problém, pokud se to snažím broukat korektně a znělo to přibližně takto:

Nou áj kén najn its plej,
Evry tájm is tu sej.
Nou áj fíl dědic ríl,
Tejk náj hááááád.
Aj vín loun táj meloun,
Nou áj kéééén bisous tronk,
Tajke čéééns porouvens
Tejk náj hááááád.

Jako starého křena mě začal zajímat reverzní pohled na věc a napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby nějaký cizozemec podlehl krásám zpívané češtiny. Znělo by to také smysluplně a jako z úst rodilého mluvčího? Co kdyby si třeba takový Jürgen, padesátiletý bavorák jako poleno jen letmo políbený češtinou pohraničních trhovců a ochotných děv, zatoužil zaskřehotat třeba takovou Helenku a její sračkobolný hit z filmu „Nacht am Karlstein" s názvem „Meine Liebe, ich bin krank", a to se všemi smysluplnými rytířskými jazykovými finesami? Mohlo by to pro ilustraci vypadat nějak takto:

Ač mám stánek bezectný,
mně včera křen si stál.
I když dávno jeden sním,
mě naštípl sám král.

Řekl: Máslo mám, já slůně,
svoji pichnu já jen bral,
kvůli vám se zdávám tůně,
klenot tu a kat se dral.

Ač daň mám jindy, pokliď mi,
dnes nevím z kundy kam,
drápy mně den ošidí
a drápl mě sám král.

Řekl: Máslo mám, já slůně,
svoji pichnu já jen bral,
kvůli vám se zdávám tůně,
klenot tu a kat se dral.

Sehr dada, Jürgen!

Fuck me tender,
fuck me sweet,
ever let me come.
You have made my sex complete,
and I fuck your scrum.

Fuck me tender,
fuck me true,
all your holes were filled.
For my darlin' I fuck you,
and I always will.

Fuck me tender,
fuck me long,
take me to your cunt.
For it's there that I belong,
and it's never blunt.

Fuck me tender,
fuck me dear,
tell me you are done.
I'll be yours through all the beers,
till I will finally come.

When at last my dick come through
Darling this I know
Scratchiness will follow you
Everywhere you go.

Vrátí se lovecká výprava z Afriky a pořádají besedu, kde se jich ptají, jak byli úspěšní:

"No, bylo to opravdu velkolepé! Ulovili jsme 120 slonů, 300 zeber, 50 žiraf, 40 lvů a asi tak 450 nouplisáků"

"Nouplisáků? O těch jsme nikdy neslyšeli, co to je?"

"No, jak bych vám je popsal... Jsou takoví černí a když na ně zamíříte, začnou strašně máchat tlapama a dělají při tom "No, please!!"".