Tyckin

Dost prdlej a ulítlej filmeček, ale celkem pohodovka (i přes dramatickou stránku věci) a dobře jsem se po většinu času bavil, pánové tam byli opravdu solidní kašpaři :-) Odvážné a svérázné způsoby jak se dvořit dívce též nezklamaly, která by odolala skříňce nacpané růžemi že :-) Hudba byla k té bláznivé části zvolena správně, sedla pěkně. Mimo komickou stránku filmu dojde ale tradičně i na vztahové záležitosti, odloučení, drama i klasický korejský doják. Druhá půlka filmu už ale lehce ztratila tempo a své kouzlo, zkrácení o nějakých 15 minut by nebylo od věci. 75%

Drsná podívaná s nemalou dávkou Pekingské opery (měl jsem tu čest vidět živě v Národním divadle v r. 2012). A samozřejmě, komunismus je děsné zvěrstvo...

Po 1h a 15min. jsem tohle depresivní dílko vzdal, nudilo mne.

Čekal jsem minimálně průměrnou pohádku, ovšem dostavila se pouze ubohá bída jež ani na nijak excelentní verzi z r. 1993 nestačí. Čarodějnice je doslova tragická, královna jí ubohostí zdatně sekunduje. Začínám mít pocit, že v současné době nikdo není schopen vytvořit alespoň trochu smysluplné dialogy (natož aby je herecky někdo zvládl prezentovat), je to jen tuna hloupých žvástů a navíc ve stylu jakým se baví dnešní mládež – výrazy typu „von je to ňákej sraz?“ či „pitomýho blbýho kance“ jaksi nedokáži v pohádce vstřebat - ať už z úst Bohdanky či samotného prince. Neschopnost složit působivou hudbu pozoruji v pohádkách již značně dlouhou dobu – něco tam hraje, scénám to však nic na efektu a působivosti nepřidává. Třebas Třetí princ není zdaleka dokonalá pohádka, ale stačí si poslechnout úvodní titulky a každý okamžitě cítí diametrální rozdíl od toho, co nabízí pohádky posledních cca 20 let. Pokud si režie myslí, že na pozitivní dojem postačí pár záběrů krásné přírody, pak se šeredně mýlí. A Bohdanka? Ta půvabu opravdu moc nepobrala a rozhodně dám přednost té z r. 1993 jež tímto neduhem netrpí, naopak.

Ač jsem od tohoto snímku očekával něco malinko jiného a o chlup více, tak rozhodně nezklamal, jedná se o hezký film o životě, smrti, přátelství a lásce. Hodně k zamyšlení vede téma ďáblovy nabídky, který zde za každý den života navíc požaduje zmizení jednoho druhu věcí z celého světa (a tu si volí sám) - stojí ztráta něčeho (ne)hodnotného za jeden den na tomto světě navíc? Zejména když se ukáže, že zmizení oné věci znamená i zmizení veškerých souvislostí, událostí a vzpomínek, které se k ní váží. Pak vás totiž nepozná ani nejlepší přítel či bývalá láska. Hudba byla taková nenápadná (stejně jako víceméně celý film), ale líbila se a sedla k tématu, kočičky samozřejmě roztomilé a hlavní kočka (Aoi) ze všech nejkrásnější a nejroztomilejší, jsem zase padal na zadek :-) Ostatně poté co se Aoi objeví v příběhu, více mne to pohltilo. Dle okolností jsem očekával pořádný doják, v mém případě se ovšem nedostavil. Ale zase závěrečná skladba stála za to. 75%

Velmi emotivní zážitek, ale divák je na vše předem připraven, takže žádné šoky se nekonají. Film už jsem viděl před lety a příliš si ho nevybavuji, ovšem forma seriálu je na toto téma určitě vhodnější, nabízí dostatek prostoru pro obě dějové linky. Haruka je nádherná a zábavná (dokud to jde) a celkově jde o milé a dost poetické pojednání i lásce, životě i smrti. Především ale pak o (ne)schopnosti zapomenout na minulost a žít současností či nabízející se budoucností. Některé city jsou však tak hluboké, že se nedají jen tak zahnat ani po mnoha letech. Ovšem ztráta může pro člověka znamenat i nález něčeho nového.

Mé hodnocení asi málokdo pochopí, ale já to tak cítím. Skončil jsem po 5. dílech. Seriál nabízí širokou paletu nezajímavých postav a (pod)průměrných hereckých výkonů, hromadu nudy, naprosto nefungující humor, tunu nezajímavé filozofie a pouček, nepovedenou a k historickému seriálu často i vysloveně nevhodnou hudbu. Pokud jde o hlavní herečku Park Min-yeong, ta už mne v seriálech Healer a City Hunter přesvědčila o tom, že v herectví zapadá do průměru a půvabem mne též neoslovuje, nevidím na ní vůbec nic zajímavého, a tento názor platí i zde. Nejen ona, ale celé dění a všechny postavy mne nijak nenadchly.

Podobně jako Mkqp končím předčasně v 9. díle a s jeho názory se z velké části ztotožňuji. Už jsem si docela zvykl, že úvodní zápletky bývají hodně odbyté, krkolomné a nelogické, nicméně tady i scénárista nedokázal využit potencionál příběhu a postrádal jsem dostatečný vývoj událostí, místo toho šlo o nezajímavé plácání se ve vztazích a citech. Herecké výkony z velké části slabé, zejména Lee Kwang-soo zde byl ve vedlejší "zábavné" roli vysloveně trapný, obrovský kontrast s jeho rolí v Dong Yi kde mu to fakt sedlo. Škoda, sledovat se to docela dalo, ale stále jsem čekal, že se děj patřičně rozjede a rozvine, leč marně.

Jednoduchý příběh a trochu road movie na téma dvou zcela odlišných sester z nichž každá má jiného otce - a právě ta (kouzelná "lištička" Shin Min-a) se rozhodne ztraceného otce najít a poznat. Během cesty se postupně rozkrývají jejich současné i minulé vztahy, objevují rozpory i vzpomínky na minulost a vše spěje k překvapivému rozuzlení...

Slabší kousek včetně OST. Předně veškeré ty špiónské záležitosti a „Sever“ je nutno brát se značným nadhledem, rozhodně to více odpovídá komedii než realitě. Ač zde Moon Eric není zdaleka tak zábavný a rozkošný jako v Bulsae, charisma rozhodně má a rozvíjející se vztah s půvabnou špiónkou dokáže solidně pobavit. Ale všechno se jednou přejí a zhruba v půlce už se dostavil stereotyp a začal jsem se i dost nudit, i humor často selhává v průběhu celého seriálu a dramatické scény nemají patřičný náboj a uvěřitelnost. Naštěstí tu je ještě záležitost týkající se 4 částí tajemné knihy o níž usiluje nemálo jedinců a díky tomu se děj alespoň nějak vyplní a dokoukal jsem to relativně se zájmem co se z toho nakonec vyklube, ač konec tedy zrovna nenadchnul a vlastně to bylo již delší dobu jasné.