Black Panther: Wakanda nechť žije

Přiznávám, že pátou hvězdičku dávám hlavně za to, jaký je to doják, a na památku Chadwicka Bosemana. Objektivně je totiž druhý Black Panther o něco horší než jednička, a není to tím, že chybí T’Challa, ale naopak tím, že něco přebývá. Stopáž se mi zdála až příliš velkorysá, čti přehnaná, na to, co se vlastně stalo... Přitom by stačilo pár desítek minut (a ne moc dobrých digitálních efektů) ubrat, a mohl z toho být výborný akční film s uvěřitelnou politickou zápletkou a s pamětihodnými scénami, jakou je například královnin projev v OSN. Výprava je nicméně pastva pro oči, hudba pastva pro uši a nové postavy mají marvelovskému filmovému světu do budoucna určitě co nabídnout. (12.11.2022)

Ja som sa toho pravdupovediac trochu bál, pretože Namor bol jeden z prvých marvelových superhrdinov, poznám jeho komiksy od detstva, a tu bolo zrejmé, že sa bude meniť mytológia. A nakoniec to je práve plusom; z vojnovej protinacistickej propagandy metamorfoval do stredoamerických stredovekých mýtov a je to do detailov premyslené a fajn. Aj keď mohli tomu venovať viac priestoru, začiatok to sľuboval. Dali by sa nájsť podobnosti / inšpirácie vo filmoch Jamesa Camerona; či už je to Avatar, alebo Abyss. Obsadenie Lupity Nyongo je super krokom v paradoxe s asexualitou Letitie Wright , pretože je pekelne sexi (v zmysle Lisa Bonet in Angel Heart sexi).  Problémom by som videl niekoľko chybových efektov, nula hosťovačiek, a hlavne, že je to trochu nedomyslené v prvom pláne. Či už by šlo polemizovať o dôvode, pre ktorý vlastne Okoye musela brať Shuri do USA, alebo to, jak píše xxmartinxx… Mne toto vždy trochu vadilo aj u Tolkiena. Vytvoríte nadľudské, megavyspelé civilizácie, a potom ich obdaríte drbnutými ľudskými vlastnosťami a necháte ich sa navzájom pobiť. Ale určite sa  jedná o jednu z najlepších a najdospelejších marveloviek z poslednej doby, ktorá na rozdiel od experimentov typu Moonknight, Ms. Marvel, či She-Hulk, prináša originalitu - alebo lepšie: rozdielnosť, ktorá nie je na škodu. Marvel sa to určite bude snažiť pretláčiť na oscary a nie je to úplne bez šance. A myslím, že tentokrát (v porovnaní s jedničkou), by to bolo viac oprávnené. Každopádne dnes (v novembri, mesiac pred premiérou druhého Avataru) už možno s istotou konštatovať, že tento rok patrí vysokorozpočtovým akčňákom. (22.11.2022)

První Black Panther byl prvním (a doposud jediným) oscarovým filmem z MCU, za což vděčí jistě svému "afroamerickému looku" a etnické atmosféře (míněno z mé strany zcela nekriticky). Po podobně laděných Eternals a Shang Chi máme opět tu čest (řádně) zavítat do Wakandy a je to obdobně okázalá a pestrobarevná jízda plná akce a honby za (ne)spravedlivou pomstou, která nabízí nejeden dechberoucí záběr. I když má film 160 minut, dokázal mě po celou stopáž zabavit a vedle nádherného (nejen podmořského) vizuálu jsem se kochal soundtrackem, kde mi v uších uvízlo zejména Con La Brisa. Ano, druhý Black Panther se může možná jevit jako zbytečný film, okatě (ale mile) oplakávajícího Chadwicka Bosemana, s nepřehlédnutelným women power vibem, nicméně mně tato MCU-verze Aquamana, řízlá aztéckou mytologií, zkrátka sedla. (12.11.2022)

Z této Marvelovky je vidět, jak moc v ní vzpomínají na Chadwicka Bosemana. Což je ostatně hodně hezké. Příběhově už je to ale o dost slabší. Možná až moc zbytečné, když si uvědomím, kam to ve výsledku spěje. Přitom se jedná o druhou nejdelší Marvelovku, což Vám na náladě také nepřidá. Kór, když jsou momenty, kdy jsem se málem uzíval nudou. Hezké scény to nicméně má, přeci jen už se Marvel za poslední léta posunul, jen je to na dnešní poměr už zatraceně málo. Chybí hlavní hrdina a důvod, proč se na dva znepřátelené národy, kterým stouplo ego do hlavy, vůbec dívat. (07.02.2023)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)