zborja

Velice dlouhý kaleidoskop různých myšlenek o životě z úst různých myslitelů, komentovaný z pohledu hmyzu s názornou ukázkou v podání živých herců. Určitě to nesedne každému. Málem jsem u toho usnul. Ne že bych se nudil, ale je náročné během dvou a půl hodiny vnímat tři vizuálně oddělené informační toky: čmeláka, živé herce a různě se objevující filosofy. Jako bych sledoval Vetřelce z dávnověku a Doktora Strange v jednom. Ideálně sledovat natřikrát, jako dokument, než celovečerní film.

Viděno v předpremiéře v Ostravské Luně za přítomnosti tvůrčího týmu spolu s autorem knižní předlohy. Samotnému promítání předcházelo uvedení filmu a čtení úryvku přímo panem Formánkem za živého hudebního doprovodu. Knihu jsem nečetl a tento film jsem volil pouze kvůli tomu, že je prezentován jako volné pokračování Úsměvů smutných mužů. Hrdinové už nečelí démonům za zdmi léčebny, ale potýkají se s vnitřními ranami, ať už způsobenými alkoholem nebo jinou příčinou. Sledujeme cestu postav , ať už "skutečných" nebo "knižních", které směřují k jednomu cíli, a to smíření a odpuštění. Měl jsem vnitřní dojem, jako bych sledoval české Samotáře a Mr. Nobodyho v lehkém hávu Wese Andersona. To je můj subjektivní pocit.  Po skončení promítání došlo ještě na debatu, modlitbu a domorodou pohádku, vyprávěnou opět panem Formánkem. To ještě umocnilo dojem z projekce. Za mě důkaz toho, že Češi stále umí točit složité, dojemné a citlivé filmy.

Jsem prostě jen fanda Star Wars a Mandalorianů obzvlášť. Takže za mě 5. This is the Way. I have spoken.