Corpsegrinder

Tenhle díl mi zatim ze všech utekl nejrychleji, což je zvláštní neboť se v něm asi nejmíň stane. Ale to je asi jedna z dalších podivnejch kvalit tohohle anime. Čtvrtá část funguje jako v podstatě poslední zbývající pojítko mezi předchozíma třema a trochu objasní schopnosti hlavní postavy, i když způsobem sobě vlastním (takže si stejně musíte hodně domyslet :)). Prostředí nemocnice šlo možná využít trochu víc.

Divácky zatím asi nejpřístupnější díl, nemůžu se však zbavit pocitu že oproti prvním dvěma mi tady něco chybělo. Možná ta překvapivá jednoduchost mě trochu zaskočila. Nicméně mě to pořád hodně bavilo, Fujino byla zajímavá variace na vzteklýho psa a to dilema zda je vrah nebo oběť dávalo smysl. Líbil se mi i závěrečnej souboj v dešti a hlavně docela efektní strhnutí mostu. A ten úsměv od Shiki na konci je sám o sobě na 5 hvězd :))

Druhá kapitola je tónem trochu jiná než ta první, plyne to sice pořád skoro až meditativním tempem, ale namísto nadpřirozeně mysteriozní zápletky se to tentokrát zaměřuje na psychologickej thriller co zároveň poskytuje i kontext ke vztahu dvou hlavních postav. Řekl bych že divácky je to o dost míň náročný takže pro průměrnýho diváka snesitelnější než část první. Kresba i hudba opět naprostá špička, tu animaci světla při scénách ve dne/při západu slunce prostě žeru.

Hned ze začátku musim říct že první kapitola má jeden z nejlepších openingů co jsem kdy viděl, a je to i dobrá příprava na to co následuje. Jelikož jde o součást většího celku, na řešení jak moc to dává či nedává smysl je brzo, a pro mě je tohle spíš pocitový anime kde se člověk nechá unášet nádhernou hudbou a hezkýma statickýma záběrama na prostředí. Japonci tyhle melancholický věci prostě umí.

Myslim že mám vysokou toleranci pro japonský ujetosti, ale tohle se zrovna moc nepovedlo. Děj v podstatě neexistuje a tak celá struktura stojí pouze na kulometný palbě vizuálních gagů kdy na každej povedenej fórek připadne tak 5-6 co s váma ani nehnou. Výhodou je krátká stopáž, ale vzhledem k tomu že několik málo těch vážnějších momentů zde (tedy pár vteřin) bylo funkčních, nemůžu se zbavit dojmu že kdyby to zpomalilo a trochu se to roztáhlo, mohlo by to bejt snesitelnější. Nedá se ovšem popřít že to je nadčasový anime, dnešní generace shitpostů tohle musí milovat.

V případě Canaan je kámenem úrazu to že jde o pokračování vizuální novely z Nintenda a anime se zrovna neobtěžuje nějak podrobně vysvětlit kdo zdejší postavy jsou a jaký mezi sebou maj vztahy, díky tomu je prvních pár dílů solidní chaos. Sama Canaan navíc neni nějak extra sympatická hlavní postava a kromě jejích schopností jí naprosto chybí jakejkoliv charakter. Jediný postavy do kterejch jsem byl schopnej se nějak zainvestovat byl bejvalej agent CIA s jeho né tak úplně němou partnerkou, a jejich příběhová linka mi přišla stokrát zajímavější než hlavní zápletka celýho anime. Tady jsem se prostě úplně nechytil.

Tohle se hodnotí hrozně blbě, první díl namlsá slušnou mysteriozní atmosférou, jenže pak se to zasekne ve skoro až snovým tempu a nedělá to nic jinýho než že to vyvolává další a další otázky bez toho aby to poskytlo odpovědi. Měl jsem pocit že jednotlivý díly maj hodinu a ne 20 minut. Zhruba od půlky série se však postavy spolu KONEČNĚ začnou normálně bavit a pro diváka to začne bejt zajímavější jelikož se KONEČNĚ začne něco dozvídat. Od dílu na pláži jsem to nadšeně hltal, jenže to s čim přišli ve finálních dvou dílech moje nadšení zase zkrotilo. Ve výsledku převládá dobrej pocit, ale mám s tim hromadu problémů. Nelogičností je tu jak nasráno, kletba alá Nezvratný osud má docela nejasný pravidla a pořád se vymejšlí nový a nový, navíc je pro diváka naprosto frustrující fakt že drtivá většina smrtí je tu způsobená tim že spolu postavy prostě nekomunikujou, bezdůvodně. S tim je spojeno i to že v posledním díle jedna z postav přijde s tim že věděla jak to celý zastavit a její zdůvodnění proč nikomu nic neřekla byl prostě nesmysl. Stejně tak jsem nepochopil proč se na konci ze všech postav stanou vraždící magoři, vysvětleno je to totiž jen u dvou. Chápu že horor nikdy neodpoví na vše, ale tady jde prostě o nesmyslný chování postav jen protože to tak chtěl scénář. Chválu ovšem zaslouží hezká kresba která často doplňuje atmosféru, barvy se někdy drží zpět, hraje se se stínama a prostředí školy má takovej ponurej nádech. Jak už jsem řekl tak o většině postav se dozvídáme hodně pozdě ale i tak si jich jde pár oblíbit, hlavní hrdina je sice takový obyčejný dřevo ale Mei si člověka získá skoro od začátku. Celkově vůbec ne špatný, ale řekl bych že brutálně nadhodnocený, takže doporučuju moc nečekat.

Ze začátku jsem si byl jistej že tomu dám jasný 4 hvězdy, ale nakonec musim jít trochu níž kvůli tomu že děj se postupně stává trochu nezáživným, hlavně proto že v pozadí se odehrává jakási Hra o trůny která je vám naprosto u prdele protože jen ruší od zábavnýho putování hlavní party, a přestože prvních pár dílů láká na celkem šťavnatý souboje plný rozpůlenejch lidí, nakonec se bojuje mimo obrazovku a nebo vůbec. Zbytek je ovšem radost sledovat, Arc je totiž parádně napsaná hlavní postava, prostě klaďas co si to užívá a řídí se instinktem hráče (i když se postupně naučí že jen to a OP brnění nestačí) a mě prostě bavilo sledovat jak reaguje na svět kolem a jak je vyplácanej z každýho fantasy prvku. Ariane mu bez problému sekunduje, líbilo se mi že jejich partnerství se obešlo bez zbytečně natahovanýho dramatu a že jako postava točící se kolem rasovejch předsudků k sobě Arca vezme i přes jeho vápníkatej vzhled. Upřímně doufám že tohle dostane druhou řadu která bude dobrodružnější s co největším počtem sidequestů.

Úplně bezchybný to neni, Majima je zajímavej záporák kterýho ovšem vyplácali na nesmyslně debilní plán a tempo v několika dílech hodně kolísá, ale jsou to právě silný stránky tohohle anime co ty zápory úspěšně válcujou. Chisato je hrozně sympatická hlavní hrdinka a ačkoliv je mi jasný že pro hodně lidí bude ta její pozitivita za každou cenu otravná, pro mě to byla příjemná změna od dnešních hrdinů co neumí nic jinýho než introspektivně fňukat. Její postava a chemie mezi ní a ostatníma mě bavila tolik že mi bylo skoro líto že to anime tak moc spěchá ke konci a nedostaneme aspoň jednu řadu která nabízí strukturu 1 díl/1 případ kde s kavárnickým týmem strávíme trochu víc času. Humor mi v tomhle případě taky docela sednul a to i přesto že se na anime poměry drží docela zpátky, respektive se to nesnaží cpát vtípek do každý scény za každou cenu. Kresba taky hezká, a zejména akční scény jsou vyobrazený přehledně a bez šílenýho střihu a bordelu na obrazovce, a k tomu všemu to má i nadprůměrnej hudební doprovod. Celkově líbilo a pokud někdy bude 2. řada, tak se rád vrátim.

Název i plakát budí dojem nevinný komedie kde se holky budou přetahovat o zákazníky, no a v podstatě to tak je, akorát že formou regulérní války gangů a bodycount holek rozstřílenejch na sračky se po pár dílech vyšplhá blízko ke stovce. Je to samozřejmě absurdní a hodně nadsazený ale např. to násilí mi nikdy nepřišlo samoúčelný a několik smrtí člověka překvapivě zamrzí. Ačkoliv je tam dějová linka která protíná celou sérii tak je to spíš pojato epizodně a každej díl přijde s něčim novým, takže nuda uplně nehrozí, a to jak to nakonec zakončí je sice pro yakuza žánr celkem běžný, zde ale naprosto odzbrojující. Většinu postav si jde celkem snadno oblíbit, ta hlavní je občas trochu otravná s jejím anti-violence přístupem ale třeba takovou Ranko si nejde nezamilovat. Slušná jednohubka která neurazí.