Corpsegrinder

Taková rutinní akční kriminálka nesoucí se v duchu Smrtonosný zbraně kdy se zde kombinuje humor i vážnější momenty, jen to tentokrát netáhne dvojice ale jako vždy sympatickej ranař Ma Dong-seok s týmem poskoků. Ze začátku mě bavila ta přátelská atmosféra mezi ústřední jednotkou a pouličníma gangama, s příchodem čínský trojky se sice začnou porcovat lidi na kousky ale přišlo mi že scénář je jinak nedokázal zajímavě budovat a postupně na jejich úkor posune stranou většinu víc charismatických postav. Musim ale uznat že jsem se nenudil a hlavní zmrdeček dostane na konci slušnou sypanici na hajzlech takže odcházim s docela dobrým pocitem.

Tak tady asi půjdu proti proudu protože osobně mi to moc nesedlo, přestože mám korejce rád. Je to takový nezáživný plácání se v klasickým schéma fízla v utajení který ozvláštnili tim způsobem že fízlové jsou zde vlastně ty špatný a zlý a tim pádem to spěje k celkem předvídatelnýmu a né moc smysluplnýmu konci kterej by možná fungoval kdyby hlavní hrdina nebyl takový nevýrazný nudný a nesympatický hovno. Je tam pár úsměvnejch momentů co na mě fungovaly ale jako celek to je prostě roztříštěná nuda kde mi bylo jedno kdo jak dopadne.

Absolutní ztráta času a promrhanej potenciál námětu. Prostředí lodi je televizně laciný a většinu filmu jsem měl dojem že na tom moři ani nejsou neboť kamera se takticky drží "při zemi" a v nočních scénách se hraje proti černýmu pozadí (teď nemyslim hlavního hrdinu), Vláďa degradoval na to nejobyčejnější možný CGI monstrum a díky hloupýmu scénáři s ještě hloupějšíma dialogama nefunguje ani napětí, o to víc když je to předvídatelný jak svině (v obsazení máme jednoho plantážníka tak kdopak to asi jako jedinej přežije hmmm?). Závěr je naprostej nesmysl kdy si asi mysleli že tahle pecka si zajistí pokračování :)) Hvězdu dávám asi jen za to že típli to oscarový dítě, jiný pozitiva mě nenapadaj. A přitom rejže měl kdysi talent.

Dlouho jsem neviděl film s tak idiotským koncem že bych s náběhem závěrečnejch titulků nahlas nadával, ale tady k tomu došlo. Je to škoda protože Venuš je v jádru celkem solidní film od režiséra co neni žádnej amatér a ačkoliv (hodně) volně adaptuje Dreams in the Witch House což je jedna z Lovecraftovo IMO slabších povídek, má víc společnýho spíš např. se Suspirií, zejména co se týče tý nadpřirozený složky filmu. Bohužel než se něco začne dít tak je třičtvrtě filmu pryč a tak v moment kdy to rezignuje na realitu, hlavní hrdinka se sešije a s hrstí extáze se chystá na rekonstrukci posledního levelu Hotline Miami 2, tak už to nemá co nabídnout a finální konfrontace tak trvá zhruba 2 minuty, což je šílený vzhledem k tomu že stopáž má náběh na skoro 2 hodiny.

Kdyby John Carpenter natočil Noční hlídku a Japonci to v 80s adaptovali jako anime, tak by to vypadalo zhruba takhle. Ta noční atmosféra je perfektní a všemu pomáhá zlatá éra anime kresby kdy má člověk chuť film každejch pár vteřin zastavit a pokochat se záběrem trochu víc. Dvojice hlavních postav je velmi sympatická a získá si diváka skoro hned, on totiž neni čas ztrácet čas díky celkem krátký stopáži kdy se neustále jede vpřed a něco se děje. Potěšil i celkem pozitivní konec. Snad jen akce mohla bejt trochu dynamičtější, a toho šoustání tam bylo přece jen trochu moc.

Ze začátku hodně slušný sci-fi který vypráví Znamení odzadu a začíná rovnou invazí, naštěstí ne na úkor napětí a celá první hodina je přehlídka fajn nápadů a smyslu pro detail. Miminka maj kvalitní CGI a film se je tak rozhodně nebojí ukázat. Hlavní hrdinka sympatická, hlavně asi proto že nemluví takže její charakter nemohl zkurvit debilní scénář. Co však zkurveno bylo je poslední třetina a hlavně závěr kde si scénárista zřejmě zapomněl vzít prášky a sám tak trochu opustil planetu Zemi s naprosto mimozemským epilogem kterej podráží nohy do tý doby celkem uvěřitelný podívaný a taky hlavní postavě, takže nakonec bohužel převládá zklamání. Za zmíňku však ještě stojí hodně dobrá hudba která kombinuje starou spielbergovskou sci-fi orchestru s moderní elektronikou.

Neprávem podhodnocená skrytá pecka letošních hororů. Ačkoliv si to půjčuje z asi 50 jinejch hororů tak zápletka je celkem originální a ze zpracování je poznat že za tim stojí režisér co neni uplnej amatér, má to několik hezkejch záběrů a momenty kdy to nevypadá uplně levně (i když pravděpodobně bylo) a i ta dobová atmosféra byla celkem funkční. Šetřilo se asi hlavně na hercích z nichž jsou až na pár známejch jmen většina céčkaři a třeba fízl zde předvádí naprosto strašnou variaci na Jeffreyho Combse z Frighteners ale hlavní postava je špatnej herec takovým tim osmdesátkovým způsobem což mi nevadilo. Zvrat i konec jsou předvídatelný od prvních 5 minut což mě docela mrzelo ale tak už to dnes bejvá. Každopádně jsem si tuhle zvláštní kombinaci Running Mana a Pumpkinheada užil a současných 44% si určitě nezaslouží.

Jak zde již bylo řečeno tak je z toho hodně cítit devadesátkovej Stuart Gordon a trochu to člověku dává naději že tyhle béčkový podání Lovecraftovo námětů ještě kompletně nevymřely. Co však zamrzí je to že film nenabízí nic moc co se týče efektů, brutality a nebo aspoň trochu víc o tom zmrdečkovi co si půjčuje těla. Zbyde tak jen celkem rutinní horor s předvídatelným koncem a pokud vás retrotrash filmy a fakt že to je asi 50. film kde Heather Graham ukáže kozy ze židle nezvedaj, tak půjdete s hodnocením asi hodně nízko.

Jeden z Miikeho nejlepších filmů. Samozřejmě si zde neodpustil klasickou experimentální haluz a brutalitu, ale i přes všechny ty scény zabíjení, znásilňování mrtvol a mazlení se s obřím čurákem je to ve výsledku soutředěný a hrozně hezký drama o kamarádech z dětství co se v dospělosti sejdou jako nájemný zabijáci a stráví spolu posledních pár dní vzpomínáním a záchranou dětí v Africe. Aikawa i Takeuchi jsou tu jako vždy parádní a bez týhle dvojice by film rozhodně nefungoval. Miike se navíc posunul i jako filmař a tak je to plný hezkejch záběrů obzvlášť z ostrova na kterým se většinu filmu hrdinové schovávaj. No a vše je podbarveno příjemnou hudbou která z toho dělá skoro až meditativní podívanou.

Přímočará a jednoduchá akční řežba která ale umí překvapit. Hlavní hrdina se během filmu promění z nesympatickýho flegmouše na sympatickýho zabijáka a záporák se vzhledem korejskýho Marilyna Mansona mu slušně sekunduje, kupodivu i ta postava transky se povedla. Má to i docela dost hlučný akce hlavně díky tomu že záporák s sebou v podstatě všude nosí věnec granátů přes rameno, třeba ta přestřelka s fízlama byla dobrá ačkoliv tu máme klasický klišé kdy na jednu postavu střílí asi 50 lidí a netrefí se vůbec nikdo. Trochu to pro mě srazil až konec neboť to finální zúčtování končí až moc rychle a navíc scénář trochu zapomněl na to že Vítězslav Tranďák se v jedný scéně chlubil vlastním dítětem ale nakonec do Ameriky odjíždí jen s tim cizím. Až na tyhle detaily je to ovšem stále nadprůměr.