Sheldra

Pilot byl odvaz a seriál na tom není o nic hůř, i když se tvůrcům nedaří držet všechny díly na stejně vysoké úrovni. Co se týče napětí, je tu střídavě oblačno, někdy se trochu moc piplají v traumatech postav, ale na druhou stranu, je to přece příběh lidí, kterým někdo zničil domov (co domov, planetu!), ne? Psychologie k tomu tak nějak patří (druhou možností je idiotský akčňák o pomstě, ale těch je i tak až dost, takže ne, díky). Čím se pro mě tenhle seriál vyčleňuje, je jeho hlavní myšlenka: lidskou rasu zničilo to, co sama stvořila. Tahle výstraha mi trochu připomíná Terminátora, pro kterého mám obzvláštní slabost. A musím uznat, že v Galactice se s tím na Amíky zrovna nepářou: postavy musí dělat rozhodnutí, v jejichž důsledku někdy zařve spousta lidí (včetně těch robátek), a atmosféra je postupně čím dál schizoidnější - vždyť cylonem může mýt kdokoli. Docela by mě nadchlo, kdyby se ukázalo, že mezi plecháče patří i velký sympaťák Adama senior... Zároveň není cylon jako cylon - některým fandím víc než lidem, kteří tu často nejsou zrovna za klaďáky. No zkrátka to není černobílý. A ta hudba, to je prostě klasa! Edit po finishi: jestli byla první a druhá série nejlepší scifárna, tak trojka a čtyřka to spolehlivě dotáhly na nejlepší seriál všech dob. U posledního dílu jsem bulila, že musím své drahé hrdiny kiss goodbye - sbohem, Galactico, odešla jsi stylově!

Mé sadistické já si lebedí - ne z potoků krve, ale z geniálního nápadu, jak řešit rozbujelou kriminalitu a neschopnost systému, nemluvě o vražedném nutkání hlavního hrdiny. A že je to nějaký "hrdina" - tohle že má být postava napsaná Amíky? Snad se nechystají vyměnit správňáky za padouchy?! Kéž by! A podle toho, jaké hodnocení si Dexter vykoledoval, to skoro vypadá, že se tohle novátorství vyplácí. Vzhledem k tomu, že znám Michaela C. Halla jen z Odpočívej v pokoji, kde hrál, jak známo, gaye (plus to pohřebácké prostředí), mě opravdu překvapilo ani ne tak to, že je to senzační herec (hergot, to vím už dávno), ale spíš že je to tak pěknej chlap. Jeho postava je úžasně napsaná a ještě líp zahraná, vnitřní monology navíc působí, jako kdybyste četli knihu, a příběh je tak o to bohatší. Jsem nadšená po všech stránkách kromě jedné - další seriálový návyk je to poslední, co teď potřebuju... Ale co naděláte, šup s tím do topky!

Konečně kriminálka, která se nám nesnaží nakukat, že v Americe jsou všichni happy a ve vatě, že korupce je jen slovo, že jejich poliši jsou bedny, co dokážou chytit vraha pomocí analýzy kapky potu z volantu, pouhým pohledem odhadnout stáří antické mince a ještě u toho stihnou vypadat, jak kdyby vylezli z fitka. Vlastně mě to uklidňuje. Vždycky jsem si myslela, že u nás je strašnej bordel a že tak nehorázně drzý parchanty máme v Parlamentu jen my (ono je to ale trošku jinak: krade se všude, ale jen u nás mají tak silnej žaludek, že zůstávají ve funkci i poté, co se to provalí). Každopádně osazenstvo tohohle navýsost dokonalýho seriálu ukazuje stav věcí zcela bez přetvářky a pozlátka: politici jsou zkorumpovaný, šéfové si kryjou jen vlastní prdele a hlídají statistiky objasněnost, polovina blbečků honí kariéru a druhá si dává sakra bacha, aby se u hraní karet v pracovní době nepředřela. Policajti nejsou žádný myslivny a jestli někdy vyhrají, je to jen díky mravenčí práci, protože na potírání zločinu mají mizivý finanční prostředky, prakticky žádnou podporu ze zázemí a protivníky, který to hrajou chytě a kurva tvrdě. Třešinkou na tomhle tuhým dortu je famózní, sarkasmem přetékající scénář, precizní režie a perfektně vybraní herci. A největší frajer? No přece Omar! Jak by řekl správnej nigga: „Yo, bro, this is fuckin awesome!”

Překvapivě realistické pojetí časů, kdy Věčné město vládlo světu. Nečekejte zářivá sloupořadí, velkolepá mramorová náměstí ani pozlacené příbytky bohatých senátorů...kdepak, tady potkáte spíš splašky na ulici, klející legionáře, matróny s móresy, za které by se nemusela stydět ani štětka z E 55, krev, pot a slzy. Je to drsné a naturalistické, a právě proto je to tak dobré. Výhodou jsou i nepříliš známí a velmi dobří herci, u kterých nemám zafixované jiné role, takže jsou pro mě prostě Vorenus, Pulo nebo Octavia. Tvůrci dokázali udržet kontinitu i kvalitu po celou dobu na vysoké úrovni a dokonale si mě získali. Jeden z nejleších seriálů vůbec! Kéž by tak natočili další díly!

Napadá mě jediný slovo: síla. Tenhle seriál totiž fakt provází síla: silný herecký výkony, silnej scénář s pěkně potměšilejma zvratama (když to vypadá, že jde všechno k lepšímu, posere se všechno, co dosud fungovalo) a parádní nepopíková hudba. Prostě nářez, nezbývá než si zanotovat lalalala a dumat nad tím, jak má někdo podělanou pubertu.

Jim povýšil na premiéra, ale neztratil nic ze své idiocie a pitomého úsměvu. Humphrey a Bernard se dostali do vyšší platové třídy, ale rovněž zůstali věrní své povaze: jeden je tak mazaný, že byste ho podezřívali i z toho, že v Anglii nevyšlo slunce, druhý tak přitroublý, že místo aby dával bacha na hubu, riskuje propuštění, řeší ablativ. Ale hlavně, humor má stejné grády jako Pan Ministr, takže za mě plný počet!

Naprosto luxusní mafiánská série, u které ke konci dílu trpím jak zvíře, ponevadž se nemůžu dočkat pokračování. Zarytí kmotrovci mi asi vzkážou "go fuck yourself", ale já to risknu a nebudu se rozpakovat říct, že mi Boardwalk Empire Coppolův meisterstück silně připomíná - atmosférou, famózními výkony, dokonalým řemeslem režisérským i scénáristickým a všemi těmi mafiánskými serepetičkami, bez kterých se dobrá gangsterka prostě neobejde. Irituje mě jen jedno: prasečí ksicht Michael Pitta se silně idiotským výrazem. Ten kluk hraje slušně, ale nemá špetku charisma...

Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi...

Oproti velkolepému Římu to vypadá uboze, ale jen do chvíle, kdy to herci rozbalí. Prostředí působí spíš divadelně, ale o to intimněji. Dereck Jacobi, jakož i ostatní herci, jsou nezapomenutelní (i když jejich snahu značně maří úděsný nový dabing - tomu se vyhněte, sic hrozí srdeční selhání!). Scénář se drží vynikající knižní předlohy, i když závěr drobátko prosprintoval. Pro mě nesmrtelný seriál s velmi výstražným poselstvím - jó, takhle to dopadá, když je civilizace přesycená a nadměrně blahobytná. A pak už to šlo s Římem postupně do čím dál větších kytek!

Galony krve tady sice jsou, ale i tak jsem se od Spartaca dočkala mnohem víc než jen krve a písku. Byť to podle prvního dílu nevypadá, nejde tu zdaleka jen o fyzické masakrování, ale i o super zápletku a mazané pletichaření. Nesouhlasím s tím, že scénář nestojí za nic, že Římu nesahá ani po kotníky a už vůbec ne s tím, že to nemá hlavu ani patu. Opak je pravdou: příběh je vybroušený jak křišťál a všechno do sebe dokonale zapadá, takže po každém dílu myslím na jediné: sakra, co bude dál? A to dál je ještě lepší než to předtím! Málokterý seriál má takhle prudce vzestupnou tendenci co do kvality, napětí a vynalézavosti. Kdo reptá proti historické neautentičnosti, nadměrné vulgaritě a snaze o kopírování 300 a Gladiátora, nechť si velectěně trhne. Spartacus si možná leccos půjčuje a přizpůsobuje, ale zároveň si to přetváří k obrazu svému, takže to kupodivu působí originálně (a to se týká především suprové akce a skvělých soubojů). Osobité výtvarné pojetí umně maskuje nižší rozpočet a krásná hudební stránka se taky nemá za co stydět. Už jsem toho nakecala dost, takže zbývá jen poklona fantastickým hercům v čele s Andy Whitfieldem (takový chlapy se u nás nevyrábějí) a Johnem Hannahem, kteří tuhle show vynášejí do olympských výšin. Pollice verso míří jednoznačně nahoru!