Sheldra

Jestli si Rise of the Planet of the Apes za něco zaslouží nehynoucí slávu, tak asi za to, že přilákalo tolik diváků a vysloužilo si od nich takhle vysoký hodnocení, přestože akce nabízí pomálu, ze sexu tu nevidíte zhola nic a romantika a situační humor se taky nekoná - čili veškerý povinný náležitosti blockbusteru s výjimkou efektů chyběj. Celej film tak stojí hlavně na počítačovym Caesarovi, kterej má kukuč tak pronikavej, že by mohl proplalovat ocelový dveře bankovních sejfů, a jeho postupnýmu dospívání k závěru, že ho lidi pěkně serou. Mně se to šíleně líbilo od začátku do konce, nelogičnosti v tomhle ohledu neřešim, protože na nich film stavěnej neni (na rozdíl třeba od filmů o "geniálních" loupežích diamantů, kde to jaksi vadí), citový vydírání jsem v nějak neúnosný intenzitě nezaznamenala (jak asi tak chcete tohle téma natočit úplně bez emocí? si pusťte terminátora, ne?) a v souhrnu mě nenapadá, na co bych si tak stěžovala. Úžasnej soundtrack to asi nebude...

Tak tohle jsem nečekala! Obávala jsem se mírně slabomyslný romantický slaďárny (nevím vlastně, co mě k tomu vedlo, ale prostě je to tak). Pak koukám, že je to natočený podle románu Kazua Ishigura (jehož dílka si budu muset fofrem přečíst), současníka Iana McEwena (pro kterýho mám až úchylnou slabost), o němž jsem slyšela jen to nejlepší. Tak idea je to stejně šáhlá jako děsivá a mrazení se dostavilo prakticky neprodleně. Do toho se jako třepetání motýlích křídel začal rýsovat vztah tří bohem zapomenutých hlavních postav, kterej byl podanej natolik citlivě a bez zytečný cukrový polevy, že jsem si zpětně vyčítala svoje neopodstatněný předsudky. Tradičně výborná Carey Mulligan, Keira Knightley v jedné ze svých skvělých rolí (ona to má jak na horský dráze) a odzbroujující Andrew Garfield (na Boy A budu muset kouknout). Dávám čtyři, ale je to skoro na pět. Prostě síla.

Tenhle film by měli povinně naordinovat nejenom všem obětem deprese a jedinců znechucených životem, ale i psychiatrům, sterilním matkám, zeleným mozkům a polišům, kteří mají z té práce pro vládu trošku vyschlo v hlavě. Ne že by některým z uvedených individuí došlo, o čem Harold a Maud vlastně pojednává - ale ta možnost tu vždycky je. Komu tenhle film naopak nedoporučuju, jsou osoby stižené inkontinencí. Už dlouho jsem se takhle nenatlemila! Scénky, kdy matka vyplňuje dotazník, zatímco se její syn střílí do hlavy, Maud vysvětluje, že si vzala strom a auto, ptá se polišů, jak parkovat, nebo kdy Harold předvádí harakiri, jsou tak neskutečně srandovní, že kdo u tohohle neřve smíchy, ten je nejspíš mrtvej. Naprosto dokonalá komedie, ve který je přimýchaný i obrovský množství citu a porozumění, stejně jako smutku. Všemu trápení se ale dá čelit s úsměvem na rtech. Ashby opět nezklamal, takhle nezahřeje ani svařák ve čtyřiceti pod nulou!

Nikdy bych neveřila, že Amík, kterej má na svědomí Sin Nombre, dokáže takhle citlivě vystřihnout starou anglickou klasiku, a to ještě takhle brilantně. Můžu bez uzardění přiznat, že je to suverénně nejlepší verze, co jsem viděla - po režisérský, scénáristický, herecký (ostatně, na Wasikowskou jsem si zatím neměla důvod stěžovat a z Fassbendera se mi kolena klepou v podstatě pokaždý) a dokonce i po hudební stránce (no jak jinak s Marianellim u not). Důvodem asi bude i to, že zde byl opuštěn sentiment, kterej místy zabíjel dokonce i jnak výborný zpracování od Susanny White, a přitom se Fukunagovi podařilo zachovat atmošku, kterou od Jane Eyre očekávám - ba co zachovat, vylepšit smutkem a temnými odstíny. Tenhle chlápek prostě na co sáhne, to se mění ve zlato. Jen tak dál, Cary!

Myslela jsem, že Na odstřel je nejlepší novinářský drama, co jsem kdy viděla, a ono houby - je to jeho starší brácha State of Play, kterej se u nás z bůh ví jakýho důvodu nikdy nevysílal. Takže dámy a pánové, bordel v politice nemáme jen u nás, on je i jinde, ale tam po sobě lépe uklízí. Skvělá gradace atmosféry, která sice ve 4. a 5. dílu malinko drhne, ale v 6. zase nabírá plný obrátky. Výbornej balanc mezi soukromým hlavních postav a mravenčí novinářskou prací, kdy parta neskutečně sympatických maníků rozkrývá skandál kolem jistého nadějného mladého politika a jisté ropné společnosti, která udělá cokoli pro to, aby dosáhla svého cíle. Konec pro mě kvůli Na odstřel nebyl zase tak překvapivej, zato oceňuju, že ostrovani jsou mnohem civilnější a méně melodramatičtí než megalomani za velkou louží a mému srdci je tohle mnohem bližší. Famózní Morissey (na rozdíl od poněkud vyblitého Affleca), méně skvostnej Simm (na rozdíl od Crowea), ale jinak to hoši s notnou dávkou podpory od Billa, Kelly, Jima a Polly táhnou hodně dobře. Takhle uměj točit jenom Angláni, to se nedá nic dělat.

Český film v sobě robouzí poetického ducha. Skvělej, místy až psychedelickej životopis s fantastickým Hádkem a Gruszkou. Zase jednou světlá výjimka v davu českých režisérů, který ze sebe kydají jedno klišé za druhým. Cítím svěží závan, díky díky!

Díky za návod, jaký zvolit postup, až mi zamítnou dizertačku. O čem to proboha bylo?

Proč já pořád jím ty tousty nudně s marmeládou? Drsná cesta do študákovy duše sice na konec trochu nevěrohodně odbočuje k zeleným pahorkům, ale to nic nemění na tom, že je to zatraceně zajímavá procházka. I sígr může mít ducha, stejně jako fiflena může mít mozek, páni učitelé!

Kdyby si odpustili ten srdcervoucí Travoltův projev na pódiu, bylo by to zcela kýče-prosté. Ale dobrý, když nejde vytrhnout tu jedinou stránku, nebudu přece házet do ohně celou knížku. Skvělej Travolta, sympatickej Macht a naše malá Scarlett si zase jednou vybavila, že to umí rozjet i bez rozverného pitvoření. Fajn film.

Bylo to celý žlutý a hrál v tom Tony Leung Chi Wai. A to jsou asi tak jediný pozitiva, který se o týhle ucouraný ptákovině dají říct.