Piercee

Ačkoli Carey Mulligan bylo v době natáčení filmu 34 let, skutečné Edith Pretty bylo 56 let, když v roce 1939 začaly výkopové práce v Sutton Hoo.

Jonathan Sadowski, Nathan Phillips a režisér Bradley Parker dříve spolupracovali na hororu Černobylské deníky (2012).

Datum zápasu finále je zmíněno jako 10. července 2010 místo 12. července 2010.

Peggy Piggott (Lily James) je skutečnou tetou autora knihy „The Dig“, Johna Prestona.

Ralph Fiennes je o 23 let starší než Carey Mulligan, zatímco ve skutečném životě byl Basil Brown ve skutečnosti o 5 let mladší než Edith Pretty.

Potápěči na začátku filmu používají standardní potápěčské regulátory a potápěcí ventily, které sedí v ústech. S takovým náustkem je téměř nemožné mluvit s jiným potápěčem a pokud nemáte celoobličejovou masku, tak nelze komunikovat.

Podle zpráv se této záhadné bandě zlodějů, která v národní televizi ztrapnila argentinskou policii, ušlo v hotovosti a cennostech téměř 20 milionů amerických dolarů.

Dům používaný po většinu filmu je ve skutečnosti dům scenáristy Keitha Coopera. Henryho a Audrey ložnice a Ianův sklep však byly natočeny v domě režiséra Justina G. Dycka.

Ve skutečné loupeži, když gang rozdělil kořist, akcie nebyly všechny úplně stejné. Bolster, Beto, Vitette a Araujo dostali všichni víceméně stejné miliony. Zalloecheverría a Luis Uruguayan dostali méně, protože se připojili mnohem později. To bylo předem připraveno a nikdo z toho nebyl naštvaný.

Ve skutečné loupeži, když tým speciálních sil konečně zaútočil na banku, sedm banditů sledoval akci živě v televizi, zatímco počítali peníze a jedli pizzu. Přitom si mysleli, že je to živé vysílání. Televizní stanice pustily zásah operace s 30minutovým zpožděním, protože předpokládaly, že gang bude sledovat zevnitř banky, a nechtěli je upozornit, že se blíží razie.

Požár se stal v přístavu Xingang, ke kterému došlo v červenci 2010 v důsledku prasknutí a následného výbuchu dvou ropovodů, které vedou do skladiště ropy Čínské národní ropné společnosti v přístavu Xingang, Dalian, provincie Liaoning, Čína.

3. února 1976 povstalci somálsky podporovaných FLCS unesli autobus s 30 francouzskými dětmi v Džibutsku a odvezli jej do Loyady. Francie poslala legionáře a četníky z GIGN a následující den byli rukojmí zachráněni pod palbou od somálských pohraničních jednotek, ale dvě děti byly zabity a pět zraněno.

K úniku došlo poté, co byl zahájen proces odsiřování oleje v potrubí v přístavu, což vyvolalo požár, který následně hořel po dobu 15 hodin. Oheň hořel z oleje, který byl uvolněn z naplněné skladovací nádrže s kapacitou 90 000 tun, která se v důsledku požáru zhroutila.

Stijn Coninx pracoval na filmu sedm let společně s Davidem van de Steenem, jedním z těch, kteří přežili Nijvel Gang (Brabant Killers). Van de Steen důkladně schválil obsazení Jana Decleira jako jeho dědečka Alberta (přezdívaného „Petje“), který byl ve skutečnosti svědkem části útoku na obchodní dům Delhaize, ke kterému došlo přes ulici. Později provedl několik vlastních vyšetřování, ale dostal dopisy se zahalenými varováními, aby přestal pátrat. I když dědeček zemřel dlouho před premiérou filmu, potěšilo ho, když se na smrtelné posteli dozvěděl, že se film natáčí.

Film má datum autorských práv k roku 2016, což znamená, že byl dokončen dva roky před vydáním.

Hlavní postava měla být původně muž, kterou si měl zahrát Sean Bean, scénář byl později přepsán na ženskou postavu s Gina Carano.

Film je založen na knize „Nestřílejte, to je můj táta“ („Niet schieten, dat is mijn papa“) Davida van de Steena, jednoho ze zraněných, kteří přežili útok na obchodní dům Delhaize v Aalstu (Belgie), 9. listopadu 1985, který je zobrazen ve filmu. Název knihy zněl tak, jak jeho sestra během útoku křičela. Tento film také představuje rekonstrukci zmíněného útoku, který byl posledním, ale nejnásilnějším útokem gangu Nijvel. Přeživší David van de Steen, kterému bylo v době střelby devět let, byl na scéně každý den, aby zajistil maximální autentičnost.

Tento film je založen na skutečném příběhu gangu Nijvel Gang (neboli „Brabantských zabijáků“), kteří v letech 1983 až 1985 provedli sérii násilných loupeží. Brabantští zabijáci zavraždili 28 lidí. Totožnost a skutečné motivy pachatelů zůstaly vždy záhadou, i když brutální zabíjení bylo různě vysvětlováno jako pokusy o vydírání, politický terorismus nebo utajování politických či trestných atentátů. Následné vyšetřování sužovaly chyby, jako je nedostatečná spolupráce, nedostatečný výzkum a zmizení důkazů, a skutečnost, že z pochybných důvodů bylo z případu vyřazeno mnoho členů spravedlnosti, mnoho lidí věří ve vládní spiknutí. Vyznání v roce 2017 přineslo vyšetřování krátce nové světlo, ale ministerstvo spravedlnosti informace odmítlo jako irelevantní. Režisér Stijn Coninx uvedl, že film natočil s cílem osvěžit povědomí veřejnosti a znovu zahájit vyšetřování v naději, že případ bude vyřešen dříve, než v roce 2025 dosáhne promlčecí lhůty.

Herec Mo Bakker hraje 9letého Davida Van de Steena, zatímco Moův skutečný bratr Kes Bakker hraje roli Davida ve věku 12 let.

Tvůrci filmu zahrnuli Inuity do všech aspektů natáčení Grizzlies. Tímto způsobem by film nejen reprezentoval zkušenost Inuitů, ale mohl by poskytnout výcvikový prostor pro inuitské a domorodé filmaře, kteří by mohli pokračovat v natáčení vlastních filmů. Placený mentorský program zval k účasti inuitské herce, štáb, hudebníky a další kreativní spolupracovníky a nakonec více než 91 procent herců a více než 33 procent štábu tvořili Inuité nebo domorodci.