RasputincZ

Rodriguez určitě nezklamal. Vše v tomhle filmu funguje prakticky tak, jak má. Danny Trejo seká svojí mačetou o sto šest, Jessica Alba je k sežrání a Robert De Niro si svoji roli určitě užíval. Zkrátka všem hercům své role věříte. Rodriguez mě příjemně překvapil celým příběhem, který nebyl tak prostý, jak jsem původně čekal. Filmu bych vytknul jen závěr, kde se Trejo skutečně mohl pomstít více. V některých částech filmu Machete směřoval svoji absurditou až k A-teamu, ve výsledku, ale není tak vtipný, což je asi dobře. Oproti Expandables je to mnohem větší nářez a i příběhově je to poutavější.

V porovnání s Gone Baby Gone je příběh jednodušší a film celkově postrádá jakékoliv dějové zvraty. Vše je předvídatelné už z traileru a vy jen očekáváte, kdy se Dougova milostná aférka provalí a co bude následovat. Město těží především z výborně napsaných postav, které jsou všechny zajímavé a dobrých hereckých výkonů ( hlavně Jeremy Renner zaujal). Affleck si pohrává s myšlenkou, jak jedno místo, jedna čtvrt může zkazit generace mladých lidí, kteří jen jdou ve šlépějích svých rodičů nebo neumějí žít jinak. Přesto jsem za tou hromadou akce, lásky, lží viděl i něco víc. Na konci Gone Baby Gone Affleck naznačil, že člověk se prostě změnit nemůže. V jeho druhém filmu se naopak snaží diváka přesvědčit, že se člověk dokáže změnit, pokud má opravdu pro co bojovat. Jediné, na co si mohu stěžovat je hudba. Právě hudba mohla podpořit emocionální stránku filmu. Emoce ve filmu sice fungovaly, ale ne tak lehce uvěřitelné jako v jiných snímcích ( Eastwood v Gran Torinu, Al Pacino na konci Heat nebo třeba Gone Baby Gone). I tak považuji The Town za jeden z nejlepších filmů letošního roku a pokud si Affleck udrží tak vysokou latku svých režisérských počinů, můžeme očekávat, že se zařadí mezi elitu žánru.

Perfektní thriller. Korejci vendeta filmy prostě umí a potvrzují to léta. Bin Won má obrovské charisma a umí ho prodat. Kdyby bylo ve filmu víc ačkních scén, které jsou mimochodem brilantní, bylo by to za plný počet. Závěrečný souboj s noži je bezkonkurenční. Spolu s A Bittersweet patří Man from Nowhere mezi nejlepší korejské thrillery a nejlepší revenge movie, které jsem v poslední době viděl. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí!

Když jsem poprvé uviděl Pařbu ve Vegas byl jsem unešen, ale s odstupem času jsem se na to podíval podruhé a měl jsem problém to dokoukat. U nového filmu Todda Phillipse mám po první projekci podobné pocity. Převládá spokojenost, ikdyž jsem byl vůči dvojci Downey Galifianakis spíš skeptický. Fungovala dobře a já se bavil. Příběh je oproti Pařbě ve Vegas značně jednodušší, jedná se o klasickou road movie, která ovšem obsahuje pár nápaditých odboček. Jediný problém, který jsem s filmem Na Doraz měl, byla délka. Nenudil jsem se, ale měl jsem pocit, že by se film bez pár posledních zápletek obešel ( akční scéna na mexické hranici). Závěrem bych rád napsal, že je film Na Doraz lepší nebo horší než Pařba ve Vegas, ale zatím to nejsem schopen říct. Pařba ve Vegas byla originálnější a nápaditější, ale Na Doraz vyhrává po emocionální stránce. Ano, je to stále jen šílená, americká komedie pro lidi, který se chtějí u filmu odreagovat, ale přesto obsahoval pár vážnějších scén, které byly kupodivu povedené. Pro mě osobně zatím komedie roku.

Na Sv. Valentýna je chvílemi zdlouhavý, romantický film a jak už to u amerických romantických filmů bývá, pořádně naivní. Veterán americké, romantické scény Garry Marshall přesto velké množství dějových linek zvládl ukočírovat poměrně dobře. Film svojí kvalitou mozaikové romantické filmy jako Láska Nebeská nebo Paříži miluji tě ohrozit nemůže, ale i tak se jedná o příjemnou, oddychovou podívanou, která neurazí. 3/5

Zdařilý comeback Walta Disneye. Tangled jen potvrzuje, že rok 2010 byl především rokem animáků. Roztomile naivní a půvabná Raspunzel, která touží začít žít svůj příběh, ale v jejím rozkvětu ji sobecky brání její nevlastní matka. Celkově je zajímavé sledovat klasické rysy Disneyho filmů (většinou povedené písně, dobrá animace, pohádková výprava a klišé) propletené s celkem propracovanými postavami, což známe spíš z animáků od Pixaru. Konopes s Pascalem párkrát upřímně pobavili. Pro mladší diváky povedená pohádka, která má své kouzlo, ale narozdíl od animáků od Pixaru je stále především pro děti a na tom se odráží i moje hodnocení.

Mám hudbu José Gonzáleze moc rád, což byl logicky hlavní důvod, proč jsem se na tento hudební dokument vypravil. Dokument má strašně pomalé až uspávací tempo (bohužel jsem párkrát skutečně málem usnul). Přesto jsem jednu z hlavních myšlenek Gonzáleze vstřebal, a to fakt, že neustála tvorba melancholických písní má své následky i na samotného autora. José se nikdy úplně nevyrovnal s rozpadem jeho rodiny a vzpomínky se mu vrací skrze svojí hudbu. Mezi světlejší části dokumentu patří rozhodně záznamy z konzertů, které potěší aspon fanoušky jeho hudby a určitě nejen je. Gonzalezův život je vyprávěn za pomocí vtipné animace. Zbytek dokumentu je pomalé rozjímání švédského hudebníka. Objektivně by to byly asi dvě hvězdy, subjektivně 3*. [MFF KV 2011]

Wild Target je průměrná, akční komedie s nádechem britského humoru. Bill Nighy vzal na své bedra celý film a je to rozhodně dobře, ale ani Rupert Grint není vůbec špatný a stejně jako v Lekci řízení i zde působí mnohem lépe, než-li jako Ron. U filmu jsem si chtěl odpočinout a to se mi dostalo, aniž bych musel znechuceně film vypnout a otočit se na druhou stranu postele, proto i přes vysoce předvídatelný děj a některé dost nepovedené automobilové honičky, zasloužené tři hvězdy.

V animovaných scénách mírně připomínající Waltz with Bashir ( vizuálně). Narozdíl od Waltz with Bashir je zde animovaná část pouze k usnadnění některých scén, které asi s daným rozpočtem nebyly možné. Lial, Hassan a následně Maradona byli nejspíš dobří tanečníci. I přes jejich nezpochybnitelný talent mě vážně nebaví koukat přes +- 40 minut na sestříhané duely mezi breakdance teamy. A v druhé půli filmu se skutečně nic jiného nekoná. Osobně bych více uvítal větší množství emocí, které film možná mohl obsahovat. Potenciál role matky byla také nevyužita. Vzhledem k tomu, že se jedná o dokumentární film, který reflektuje na situaci přistěhovalců v Neměcku, kteří to tam mají určitě složité, byl jsem vlastně docela spokojen. Jen kdyby ve filmu nebylo tolik hip hopu a tancování...

Začal bych tím, že jsem byl celým filmem dost překvapený a Pattinson tu není vůbec špatný. Trochu se bojím, aby to s ním nebylo jako s Radcliffem, aby po několik dalších let nestál ve stínu své jedné, bohužel slavné role – Edwarda. Herecky dominují otci Pierce Brosnan a oscarový herec Chris Cooper. Jediná dějová linie, která mě osobně zaujala, byla mezi postavou Pattinsona a jeho otcem (Brosnan) a jejich zničený vztah po tragické smrti příbuzného. Chemie mezi Pattinsonem a de Ravin na poměry tupých, romantických filmů z americké produkce nebyla tak špatná, ale kvůli závěru minimálně jednu hvězdu strhnout musím. Ocenuji snahu zapojit do klišovitých příběhů tragický konec, na který určitě nejsou fanynky Roberta Pattinsona z Twilight zvyklé, ale zde ho Allen Coulter zapojil nešikovně. Snažil se za každou cenu diváka dojmout a rozbrečet a bylo mi to neskutečně protivné. Tak vlezlý útok na city jsem v poslední době viděl u Marley a já. Ovšem tam se to aspon povedlo.