ajfelka

Po zhlédnutí filmu před x-lety jsem vyšla z kina a dalších čtrnáct dní se na všechny usmívala v jednom kuse. Hudba je nádherná, Audrey Tautou s velkými kukadly rovněž, příběh je plný optimismu, úsměvných scén (cestující trpaslík), které mají člověka popostrčit, aby se svým životem začal konečně už něco dělat a celkový vizuál člověka zahřeje. Tohle je lék na mizernou náladu.

Vincent Cassel mě zklame málokdy. Herecký dorost hraje taky celkem dobře, k tomu vizuál Brazílie v babím létě a na melancholii je zaděláno. Hudba Antonia Pinta tento dojem už jen umocňuje. Celkově mi film svým vyzněním připomínal španělský snímek Šťastné časy. Jsem ráda, že jsem se k němu víceméně náhodou dostala a viděla ho. Nebyl to ztracený čas.

Dvě vyprahlé, osamělé duše, které se náhodou potkaly a už spolu zůstaly. Krásný, citlivý, dojímavý příběh o dvou lidech, kterým druzí nerozumí, protože se trochu odlišují. Nerozlišují realitu a sen, jsou prostě spolu.

K filmu jsem se dostala poměrně pozdě - někdy okolo 18. Ovšem byla to pecka, myšlenka, jak je u Formana zvykem, byla natolik nosná, že se dalo přežít i pár slabších míst, hudba je na 5 hvězd. Závěr mě dojal, i pár slz ukáplo. Srdcovka.