castor

Několikrát měl Walt příležitost rozvrácenou rodinu zachránit. Opakovaně vykládal, pro koho to všechno dělá, ale svými kroky to následně popíral. Teď je na konci své cesty a tým okolo Vince Gilligana po celou pátou sérii příkladně potvrzuje, jak efektivně postupovat při psaní scénáře. Walt to má celé dokonale promyšlené, nejprve se zastaví u starých (obchodních) známých, pak Lydii ochutí heřmánkový čaj, s vysvětlením navštíví rodinu a následně si zašpásuje s vojenským kulometem. Dějové linky jsou uvěřitelně ukončené, osamělý vlk si jde pro své vykoupení. Sebevědomé loučení.

Netvrdím, že jsem přestal dýchat, nicméně třináctá a čtrnáctá epizoda skutečně stojí za to. Už dávno není cesty zpět. Měsíce jsme poslouchali, že vše dělá pro rodinu. Ovšem přesně kvůli tomu, co dělá, o rodinu přichází. V jednom případě doslova. Říkal jsem, že tahle partička nácků okolo Todda ještě zamíchá kartami. A je to tady… Jesse skončí v díře a Walt kutálí svůj sud. Gradace posledních dílů je neuvěřitelná. Každopádně epizoda Ozymandias se na IMDb (jaro 2024) chlubí čistou desítkou v hodnocení.

Na začátku byl otec od rodiny, učitel chemie, obyčejný člověk, ze kterého se s postupem času stává velké zvíře organizovaného zločinu. Kdy sakra ta dobrota zmodrá? A není 76 % furt zatraceně málo? Walt se k vaření nehodlá vrátit, raději znásobí cenu na hlavu. A ta hlava patří Jessemu Pinkmanovi. A neváhá do koloběhu událostí znovu zaplést Andreu a jejího syna Brocka. Jesse s pány z DEA mezitím vytáhnou z rukávu prvotřídní léčku. No jo, když jde o prachy, Walt nezná bratra. „Marie, dostal jsem ho. Vinný do morku kostí!“ Silné, hodně silné.

U Favoritky se dalo hravě říct, že šlo o zatím nejméně ujetou šílenost řeckého klenotu Yorgose Lanthimose. S Chudáčky je zase zpátky na koni a kouzelně pitvá slasti i strasti lidského bytí. Jeho vykulená a zatím nenaplněná ženská nádoba Bella se učí zvyklostem za pochodu, krouží mezi mužskou ješitností a vyčkává na pestrou road movie plnou chytrých myšlenek. Po bizarním úvodu kino opustil první kus, zhruba v polovině pak mladý pár, zbytek v sobě nechal tuhle atrakci doznít až do konce závěrečných titulků. Ač je to absolutně netradiční filmařina, líbí se mi, že je Lanthimos čitelný a nehází ramena á la Nolan. Willem Dafoe roky trpěl, jak na něm vlastní otec prováděl pološílené anatomické pokusy a tu a tam ho připravil o nějakou důležitou žlázu, sám coby geniální nekonvenční vědec rád kuchá, a ještě raději cpe zvířecí hlavy na nepatřičná těla, teď se nicméně vyšvihl s dospělou oživenou černovláskou s mozkem batolete. Zatím je to o neudržení moči, rozbíjení nádobí a nekoordinovaném pohybu, ovšem pokroky má značné. A londýnský dům toho času v 19. století jí přestává stačit, protože vsunování ovoce do tělních otvorů je jen začátkem jejího poznávání onoho velkého světa tam někde venku. A dozrávání v nezávislého jedince… Průvodcem je jí nejprve světácký a oknírkovaný (a pořád krapet nedoceněný) Mark Ruffalo, alfasamec i uplakánek v jednom, který si střihne vkusný taneček, je skvělý a mělo ho být prostě víc. Ještě větší tanec ale předvádí Emma Stone, která režisérovi povolila až nečekaně moc a která musí v březnu získat svého druhého plešouna. Její tělesné herectví, její živelnost, její ignorace společenských konvencí. Absolutorium si zaslouží i výtvarná stránka, kdy onen malý černobílý bizarní mikrosvět nahrazuje ten dobrodružný pastelový venku. Kostýmy, masky, kamera a nasvícení, zvuková složka, hudba a experimenty s ní. Radost. Místy sice krapet přešlapujeme na místě (divočení s klienty nevěstince už bylo dlouhé, i když se mezi ně vklínila třeba otcovsky obětavá výuka), humoru postupně ubývá a s pistolníkem v závěru zase lehce opadne tempo a krapet už se zkouší trpělivost diváka, nicméně Lanthimosovy velmi křehké vztahy zase trochu jinak mě jednoduše baví. Testování hranic publika mu opět vyšlo. A možná i proto, jaká je věnovaná pozornost Scorsesemu či Nolanovi (přitom mě oba zklamali), prostě dávám lehce nadhodnocený plný počet. Cukající koutky a znovu příjemně nepříjemná podívaná.

„Co? Vy máte v garáži tiskárnu na výrobu padesátek?“ Jesse začal svou potravu přijímat nitrožilně, Walt mu po uplynulých turbulentních událostech nehodlá dát půlku peněz, dokud nebude pod vlivem. To se jeho sličné brunetce líbit nebude. Walt je mezitím milující taťka, a s jedním podobným (mimochodem leteckým dispečerem) se potká nad pivem. Klobouk dolů, když si divák myslí, že tak nějak tuší, ale tvůrci přijdou s něčím nečekaným a nápaditým. Tenká hranice mezi oběma Waltovými světy se zase razantněji setřela. Walta proměňuje moc. Finále silné. Rozhodně nejlepší epizoda druhé série.

Zesnulá malá holčička vnímá, jak je maminka Beth Ann smutná, ale tatínek to nevidí. Tommyho otec shora sleduje, jak se synkovi daří a jak moc mu matka řídí život. A jistá Verna zemřela při požáru, když byla pěstounkou jedovaté Jade. Reputace Karla a Simone je v troskách, zoufalá Beth Ann (která údajně nezamkla branku) a Taylor spřádají plány, jak překopat svůj současný stav. Dobové prostředí je povedené, hezky se to proplétá, tvůrci nás solidně vedou k otázce, která dává název sérii, a divák tak už pomalu tuší, kdo doprovodí ty tři výše uvedené tam nahoru.

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět.

„Tak to se teda pleteš, kamarádko, nemůžeš si dělat, co chceš, protože by sis beze mě nemohla koupit ani rohlík!“ Nehodlá mlčet, ale pochybnosti narůstají. Davidův kamarád se do toho opřel. Nicméně zatím víme jen to, že se Tereza u Davida doma ničemu nebránila, jen se jaksi pozvracela. Ale je patrné, že další dílek se dozvíme zase příště. Plusy: „Copak seš nějaká Johanka z Arku?“

V případě Rue prostě neexistuje vypínač, který by zajistil, aby ten kufr už neotvírala. Jenže do toho vstupuje rodina a úvodní čtvrthodinka patří jednoznačně Zendaye, ve které bublá zášť. Nálady mění i poté, co si vyzkouší několik atletických disciplín (trošku úlet v podobě policistů, kteří ji jaksi nejsou schopní chytit). A jen dokazuje, že má zajímavou hereckou budoucnost. Navíc se neštítí ukázat, jak ošklivé mohou být chvíle pro někoho, kdo se potýká s drogovou závislostí. Při prchání hledá, co by si mohla zobnout, hledá, co by mohla prodat a zaplatit dluh. Stihne i pár zastávek, vidle hodí samozřejmě hlavně do trojúhelníku Natea, Maddy a Cassie. Děj konečně zase utíká dopředu. Řemeslně znovu výtečně podané, zahrané, po celou dobu znepokojivé. Tentokrát bez klasických vizuálních kudrlinek. Zatím asi vrchol druhé série.

„Co zabíjí tvého otce?“ – „21. století!“ U předchozích sériích jsem zmiňoval/možná vyčítal vlažnější rozjezd, což se v případě té čtvrté rozhodně říct nedá. Tvůrci nechali řádně rozkopnuté dveře a koordinovaný útok na rančerskou rodinu pokračuje, a zatímco jízlivá dračice Kelly Reilly potřebuje cigáro, její otec má v těle několik děr. A nebude to jediná ztráta. Ve třetí sérii zoufale nevyužitý Josh Holloway měl pro tentokrát alespoň solidní dojezd. Skvělý start. Snad se nebudeme u jednotlivých charakterů (zase) motat v kruzích. Výstup Beth u umírajícího otce, který to přepískl s heroinem, je skvělý. A nejen ten.