castor

Do třetice stejný dojem: zase úvodní díl série, který úplně nepohltil. Zase je to vlažnější rozjezd, ale přesto je to takový fajn večer s přáteli, no, přáteli, vždyť to znáte. Pěkné (někteří) svině to jsou. John po událostech z konce předchozí série rezignuje na pozici komisaře, navrhne nicméně svého nástupce. Tate se zbavuje nočních můr a Beth objevila ty své: dalšího nepřítele rančerské rodiny.

„Prošel“ puritánskou křesťanskou výchovou, napsal pár uznávaných publikací, pro Scorseseho vytvořil několik ceněných scénářů. Režisér a scénárista Paul Schrader o sobě dal zase vědět a prostřednictvím bývalého vojenského kaplana se potýká s pochybnostmi o smysluplnosti svého poslání i svého života. Pozná manželský pár, kdy si on, labilní ekologický aktivista, sáhne na život. S ní se sblíží, do toho stále vzrůstá vnitřní neklid, hlasitěji se ozývá vážná nemoc, a navíc je jeho kostel pořád poloprázdný. V posledních letech se na jeho filmy spíš jen kdesi v policích prášilo, a ačkoliv Schrader natočil další ne zrovna divácky přístupný film, moc si tentokrát pomáhá vlastním přemýšlivým scénářem, a rovněž hereckým chameleonem Ethanem Hawkem, který je (znovu) jednoduše skvělý.

„U Disneyho dbají o to, aby se trpaslíkům neubližovalo.“ Komu se nelesknou oči nostalgií, bude asi v lecčems trochu mimo. Neodolatelné scény i dialogy znám nazpaměť, ale tuhle porci pohádkové romance si kdykoliv s chutí zopakuju. Ale zase to měl vznik filmu složité. V úspěch nikdo dvakrát nevěřil, možná to naznačuje i fakt, že vedle J.F. Lawtona najímali množství scénáristů. Výsledná podoba se upravovala, přepisovalo se i během natáčení. A na place se pracovalo nejen s finální verzí, ale i s tou původní – podstatně chmurnější – což je vlastně velká výhra, že to dopadlo tak luxusně. Protože všechno v tomhle absolutním kýči začalo na hollywoodské uličce hanby plné dealerů, šlapek a nesplněných snů.

Takový Lester Burnham. Střední věk, maloměšťák, manželka ho ignoruje, syn se na něho dívá s opovržením a dcerka je na názor ještě malá. A k tomu všemu chodí do nudné práce a pravidelně ho vytáčejí popeláři. A zrovna nečinně přihlížel tomu, jak jeho dům „vykradli“ dva neschopní zlodějíčci. Což nepřímo vyvolá něco, kvůli čemu nezapadne do ještě větší domácí rutiny. Protože tenhle chlapík rozhodně není slaboch, ale bývalý profesionální killer. Což zatím nikdo netuší. A nakonec to (zase nepřímo) způsobí konflikt s jedním nebezpečným mafiánským bossem. Tož asi se sluší napsat, že za scénářem stojí chlapík zodpovědný za Johna Wicka, režii měl zase na starosti tvůrce vědomě pokleslé divočiny Hardcore Henry. Výsledek rozhodně není nudný, rozhodně je nápaditý, rozhodně je stylový a rozhodně je co se akce týče přehledný. Navíc to právě při kontaktních scénách vypadá, že to jednu či druhou stranu (hlavní hrdina má do své dávné nejlepší formy daleko) opravdu bolí. Potěší natlakovaný fotr Bob Odenkirk, ještě víc pak jeho filmový táta Christopher Lloyd. Raději si dám tohle stylové béčko, než nějakého opláštěnkovaného superhrdinu. Navíc to stálo směšných 16 milionů.

Robert Zemeckis je bezpochyby pojmem. Jenže kromě toho, že je skvělý vypravěč, si dlouhé roky libuje v technologickém experimentování a prozkoumává pestré možnosti současné animace. A právě tím opakovaně naráží. I tady volí hranou podobu s animací. Znovu v tom byly ambice, znovu ale selhal zejména scénář. Fotograf Steve Carrell přežil útok skupinky primitivů. Odnesl si ovšem značné poškození mozku, přišel o veškeré dosavadní vzpomínky a žije sám obklopený figurkami a úctyhodným modelem belgické vesnice z období druhé světové války. Nechybí v ní on coby hrdinný kapitán, sličné dívky i pětice násilníků, kteří mu zranění způsobili. Imaginární svět, který mu pomáhá s traumatem. Když jsme v Marwenu, koukáme na dlouhé ženské nohy a kopeme nácky do zadku, je to radost pohledět. Zemeckis umně prolíná reálný i animovaný svět v jednom záběru, jenže jednoduše předkládá příběh, který spoléhá jen a pouze na svůj dechberoucí vizuál. Přitom je tu i Carrell v reálu, který má s blížícím se soudem projít „proměnou“, která ovšem nestrhne a dění okolo něj je zoufale nevýrazné. Bída je to i s vedlejšími postavami. Prostě hračička Zemeckis v posledních letech ztratil schopnost navázat kontakt s divákem a úsilí věnuje zejména trikovým exhibicím. Emoce tu zapůsobí jen na pramálo diváků, humor schází a průhledný příběh je místy až moc ubulený. Škoda.

Absolutní touha po vlivu a zvrhlá zábava v házení třaskavých zpráv mezi veřejnost míří do finále. Murdoch a jeho synové se „zlobí“ a jsou proti upřednostňování konkrétních kandidátů v primárkách. Rovné podmínky pro všechny ale sexistický štváč Roger „pochopí“ po svém, jakmile Murdoch vystoupí z limuzíny („Ahoj Donalde!“). Holt, kdo chce pochopit přítomnost Trumpa v Bílém domě, nesmí opomenout pozici Fox News v americkém mediálním prostředí. Gretchen mezitím hledá v nahrávkách to správné sousto pro právníky. Najde. Herci jsou do jednoho skvělí, ať už mluvíme právě o Naomi Watts, která „vše spustí“, Ailesových kolezích (Seth MacFarlane, Josh Stamberg) nebo oddané manželce Sienně Miller. Přesto všechny démonický Russell Crowe suverénně válcuje. Jeho umné rozdělování americké společnosti a následné rozebírání fenoménu ne zrovna pravdivých zpráv je prostě skvělé.

Kdykoliv předloží nějaké téma, budou oponovat. Démonický ostrostřelec Roger Ailes byl v minulosti poradcem několika republikánských prezidentů Richarda Nixona, Ronalda Reagana i staršího z Bushů, a nyní (listopad 2012) doufá, že Obama neobhájí svůj úřad na další čtyři roky. Bouří se ovšem jeho novinářská ovečka Joe, s prostorem před kamerou není spokojená Gretchen „ten váš zadek je magnet na ruce“ Carlson (Naomi Watts) a na dohodu bude muset přistoupit i jeden z jeho letitých nejbližších spolupracovníků Brian (Seth MacFarlane). Holt u Rogera i tady platí to, co v případě vypouštění zpráv – žádné smíření, žádné smlouvání.

V pletených nebo úplně bez rukavic na sněhem a ledem pokrytý vrchol hory? Clint je ještě větším machem a ženy shazují svršky ještě ochotněji, než obvykle, celkově ovšem tenhle kus trpí nevyrovnanějším tempem a obsahuje poměrně dost zbytečných scén, kvůli kterým se dostáváme až na nějakých (utahanějších) 130 minut. Na druhou stranu nám předkládá jemný humor a ukazuje se ve slušné formě, ostatně právě horolezecké pasáže jsou příjemným zpestřením. Ačkoliv v závěrečné půlhodině jsou některé místy jalové. Kdysi pracoval pro CIA, nyní si užívá poklidného života. Do služby ho dostává vražda agenta, za kterou stojí dva muži. A vyvrcholení se dočkáme právě ve švýcarských Alpách, ve kterých nechybí moment, kdy si měl Clint přeříznout své záchranné lano, i další, které zvládl bez pomoci kaskadérů.

Evidentně jde o poldu, který neuhne. Cílevědomý, zarputilý, loajální. Ovšem teď ho čeká soud a do té doby sedí na pozici operátora linky první pomoci. Nasraný, otrávený, sarkastický. Mezi desítkami hovorů přijme jeden, u kterého to vypadá, že se jistá žena ocitla v kritické životní situaci. Doma dvě osamocené malé děti, ona v autě s násilnickým partnerem. Asi. Kdo ví. Antoine Fuqua si minule (sci-fi Infinite) vybral slabší chvilku, sice skvěle dokáže pracovat s atmosférou (o jindy vymazlené akci nemluvím, ta tady schází), přesto tenhle materiál (originál jsem neviděl) nepřetavil v nějaký působivější kus. Postupně vynervovaný Jake Gyllenhaal a jeho ksicht neslezou z plátna, nicméně spolehlivě naplňuje označení jednoho z nejtalentovanějších herců své generace. Jenže sám na to nestačí. Obzvlášť když víme, že Fuqua umí lépe.

Svět ležel Joeymu u nohou. Úspěšný basketbalista. Dostal stipendium na univerzitu. Jenže si v posledním roce zranil koleno a vykopli ho. Pak zkusil štěstí na rybářské lodi. Vydělával slušné peníze a přál si zaplatit zálohu na vlastní loď. Zažil velice úspěšný lov. Jenže shodou nepříjemných událostí se loď potopila. Ztratil dva své přátele, ztratil úlovek a navíc loď nebyla pojištěná. Všechno bylo pryč. Od té doby víceméně přežívá. Až nyní by se po setkání s barovou zpěvačkou mohlo blýsknout na lepší časy. I když jen do té doby, než zase vyrazí na moře. Víc než půlhodinu se prakticky nic kloudného neodehraje. I zbytek snímku je takový „zvláštní“. Určitě bych u pár scén víc seděl se střihačem. Nejvíc tak zaujme fajn výprava a herecké výkony.