castor

Start 80. let se logicky držel v předchozí dekádě, pak ovšem přišly velké projekty jako Star Wars nebo Indiana Jones. Varovný prst pro autorské filmy představovala Nebeská brána. Tak či onak, v 80. letech vznikl nespočet kultovních pecek. A vedle akčních ikonických projektů (Rambo, Terminátor) se dařilo i komediím či dramatům se závažnými tématy. Vedle akčních postav se postupně předvedli i citlivější hrdinové z masa a kostí. Ve výsledku tu sice je hypnotizující tříkolka z Osvícení, jízlivý John McClane bez bot, přesvědčivá Meryl Streep ukazující dopady holokaustu, ikonická zvedačka z Hříšného tance či životní energie Amadea, celkově je to ale takové uskákané. Prostě jen souhrn toho nejlepšího, co dekáda nabídla bez nějakých pojítek. Snad jen (kromě jiného), že v 80. letech se objevil nespočet tvůrců a herců a jejich hvězda září dosud. Každopádně nové myšlenky, noví vizionáři. Úžasná léta.

Andrew Kevin Walker měl v několika případech problém s konci svých scénářů, konkrétně studia chtěla temná vyústění předělat (u Sedm si Fincher vydupal původní vyznění) na nějaký snesitelný happy-end. Než se proslavil, sáhnul po jednom knižním bestselleru. Nejprve autonehoda (solidně natočená) a pak boj v ledové vodě. Jeff Goldblum se ocitne ve stavu klinické smrti a návrat do normálního života rozhodně není růžový. Ze svého „výletu“ si něco přinesl. Na prahu smrti se totiž jaksi spojil s vědomím sadistického vraha (který kdysi také klinickou smrt prožil) mladých dívek, který si navíc vyhlédl další oběť: jeho dospívající dceru. Výsledkem je standardní thriller ozvláštněný několika motivy „navíc“, který v závěru (bohužel) frnknul kamsi ke Krotitelům duchů.

Tak to sklouzlo přesně tam, kam jsem nechtěl. Víno neustále usrkávající, s rozkošným drdolem chodící a energií oplývající Georgia se dostala do pozadí, stejně jako její jízlivé poznámky na všechny strany, zatímco otravná dcera dává vyniknout svým změnám nálad. A tváří se, jak má se všemi komplikovaný vztah. SPOILERY: na scéně se objevuje její biologický otec (samozřejmě kořen a absolutní mudrc), zatímco vrcholí boj o nového starostu, kdy kandidátka Cynthia vytahuje nestandardní zbraně, které by ovšem v komunální politice sotva obstály. A pak scénáristé zoufale poleví a nejprve (díky školní eseji, se kterou vyhraje Hunter) uměle rozpojí jeden vztah a vzápětí (v rámci volební kampaně) ohrozí druhý vztah. Leccos tající Georgia totiž mnohé své problémy „schovává“ do krabic od bot a teď jeden vyplul na povrch.

Ajaj. Víno neustále usrkávající a s rozkošným drdolem i v nějakém cool oblečku chodící Georgia se dostala do pozadí, zatímco otravná dcera dává vyniknout svým změnám nálad. Nějaký ten SPOILER. Zrovna slaví šestnáctiny (od přítele dostane mimo jiné narozeninový step, soused zase ukáže, že umí na klavír i skvěle kreslí – brrr), svou matku Georgiu (tak nějak zničehonic) silně nenávidí, ta se jí naopak snaží uspořádat party snů. Připomeneme si další linii (Georgia krade městské prachy), aniž bychom nějak rozvinuly nebo ukončily jiné. Po celou dobu bylo patrné, že Georgia své dceři evidentně tají nějaké trauma z minulosti. A to se nyní dozví.

Dočasné vyloučení ze školy a prý to chce terapii. Synek měl blackout, Georgia má svůj jasný názor, ale Ginny ji viní znovu z toho, že lhaní je její denní chleba. Žila už na 12 místech, protože když se něco pokazí, její matka neváhá a zmizí. Jenže dospívající dcera má tohle „poklidné“ městečko ráda a o další změnu nestojí. Jenže do všeho vstoupí nečekaná návštěva – sestra, se kterou se dekádu neviděla. Nepřijela jen kvůli vzpomínkám, na což Georgia záhy přijde, ačkoliv se to dcerce nelíbí. Kdyby znala minulost, nedívala by se na svou matku stejně. Chce ji nechat minulostí, její dcera chce ovšem tuhle krabičku otevřít. Což může dělat radost divákům, kteří poslední dva díly spíš sledovali teenagerovskou vztahovku a vzdalovali se pomrkávání mezi thrillerem a dramatem.

Z příjemně jízlivé série se stává trochu povrchní materiál. Lehce nám to spadlo ke klábosení o životě, prvních láskách a dospívání. Uvidíme, jak moc to naruší výsledný tvar. Vyplouvají další (po)drobnosti z Georgiiny barvité minulosti, na scéně se totiž objeví nečekaná návštěva – sestra, se kterou se dekádu neviděla. Problémy dělá i potvora Cynthia, která chce být protikandidátkou starosty Paula. Ostatně tihle sousedé dokáží být obecně hrozní, protože ulice musí být na Halloween dostatečně děsivá. A Georgia s výzdobou zaspala. A možná i Ginny, která tak nějak stále neví, kam patří. Postupně na ni začíná platit cejch nevděčného parchanta, který se tváří nejublíženěji z celého Wellsbury. Talentovaná Sara Waisglass coby Maxine naopak válí.

Edward Neumeier napsal pro Verhoevena RoboCopa i první Hvězdnou pěchotu, která od doby své premiéry povýšila na klasiku. Laškovně se tu uchopily vztahy ve stylu Beverly Hills 90210, tvůrci armádu pojali ironicky a předložili nám akční sci-fi řezničinu, ve které nechyběla vyhřezlá střeva umírajících pěšáků. Neumeier napsal i dost příšernou dvojku, u trojky se rovnou posadil i na režisérské křeslo. Zpět je taky toporný Casper Van Dien coby Johnny Ricco, nechybí sličné ženštiny a mile ujeté momenty. Samozřejmě jde jen o slabý odvar jedničky, stejně jako u trikové úrovně veškerého broukobití, která byla právě u té na svou dobu (1997) luxusní.

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Předloha je košatá, snímek na svou dobu ujetý a evidentně se úplně nepodobá tomu, co chtěl Lynch natočit. Výsledek je hlavně plný postav, dekorací a ubíjejících informací o boji galaktických rodů. Podílel se na něm italský mistr Carlo Rambaldi, který předložil množství bizarních tvorů nejrůznějších podob a velikostí. Další kus, který nejednoho diváka zLYNCHoval svou nepřístupností. Stodevadesátiminutovou verzi bych opravdu nedal. Vážně to dost zestárlo.

Víra ve sport, ve vlastní schopnosti. A touha jít si sebevědomě za tím. Fotbalová osobnost, legendární štístko. Už jenom EURO 2004 s památným zápasem s Nizozemskem a velkým obratem (kdy Česko prohrávalo 0:2) a naopak smolný s Řeckem. A pak jeho éra v Liverpoolu, ve kterém odehrál 6 sezón, kdy ve svém posledním zápase za anglický velkoklub ve finále Ligy mistrů 2004/05 (v poločase s AC Milan propastných 0:3) stál za legendárním obratem. Navíc Šmicer byl vždy pozitivně naladěný, usměvavý, vyloženě s televizním ksichtem (opakovaně v zábavných pořadech nebo jako spolukomentátor zápasů), který nicméně má co říct.

Ještě předtím, než čeští fotbalisté na mezinárodní úrovni děsili nejednoho soupeře, neodhadla Sparta potenciál tohohle dlouhána, kterého si vytáhla z divizního klubu. A Janu Kollerovi se začalo dařit až v Belgii. Kromě gólů „proslul“ i památným rozhovorem po derby Sparty s Klokany, ve kterém vystřídal Pavla Nedvěda, a po minutě a půl na hřišti rozhodl o vítězství. A i první komentář pro tenhle dokument (o sexu) nezačíná zrovna slavně. Důležité ale je, co předváděl na hřišti. Nebylo toho málo. A třeba systém v národním mužstvu na něm začal stavět a přizpůsobovat se jeho fyzickým přednostem. Přišly velké úspěchy i hořké pády mužstva (sudí Pierluigi Collina a nával vzteku z podivně odpískané penalty proti Nizozemsku i památná jízda týmu o čtyři roky později na EURU 2004, kterou smolně utnuli Řekové), sám Koller dobře zmapoval i svoje klubová zastavení včetně dobrodružného angažmá v ruské Samaře. Celkově nijak zvlášť vybočující dokumentární cyklus.