castor

Jde to tak trochu očekávaným směrem a v souvislosti s posedlostí pokladem se nedá mluvit jen o Johnově otci. Než se dozvíme tu „velkou“ záhadu, musí mladá parta (která je už definitivně pětičlenná) představit další „perfektní“ nápad: okrást drogového dealera. Ještě víc nahlédneme pod pokličku JJ trápení, tvůrci v tomhle případě nehodlají „vytvářet“ záporné postavy. Sarah se život mimo peřinku zalíbil. Ten, kdo si myslel, že scénárista sáhne po tom nejpravděpodobnějším a tolik ohraném schématu, má smůlu, protože tady se začínají tahat hodně divocí králíci z klobouku.

Upřímně moc nerozumím dvěma věcem: jménu režiséra a rozpočtu. Ano, baseballové zápolení místy dokáže vtáhnout a řemeslně je to solidní práce, ovšem kam směřoval osmdesátimilionový rozpočet...? Režisér Sam Raimi se stal pro mnohé kultovním díky svým hororovým kouskům jako je Smrtelné zlo nebo Darkman, ze kterých přesedlal na dospělejší témata. Kupříkladu jeho mrazivě a staromódně pojatý Jednoduchý plán ukázal, jak výtečným vypravěčem je. Tady přestřelil příběhově i stopáží. Kevin Costner (který rozhodně nehraje tak, aby z toho byla nominace na hereckou anticenu) odhází (zřejmě) svůj poslední soutěžní zápas, při kterém rekapituluje svůj nadhazovačský život a vzpomíná na svůj vztah s Kelly Preston. Costner baseball může, o tom žádná. Není to poprvé, co o téhle hře vypráví na stříbrném plátně. Teď byl dlouhá léta oporou svého týmu, ovšem věk nezastavíš a po dlouhé pauze způsobené vážným zraněním ruky (fajn scéna) se dozvídá, že klub kupují noví majitelé, kteří s ním zrovna nepočítají. Navíc má jeho láska odjet pracovně do Londýna. Holt samé mizerné zprávy. Raimi nejde nikdy na dřeň, pouze klouže po melodramatickém povrchu a jen odškrtává jedno tupé hollywoodské klišé za druhým. Sice jsou Costner a (bohužel zesnulá) Preston sympatičtí, ale nějaká pořádná chemie nebo zajímavá romance se nekoná. Největší potíž je pak se samotnou hrou: prostě baseball je u nás tak okrajovým sportem, navíc pokud to všechno na nás tvůrci perou ve více než 130 minutách, nemůže to dopadnout úplně nejlíp.

Jurský park byl v 90. letech filmovou událostí. Bez debat. Varoval, jak může pokrok ohrozit lidstvo a jak si nemáme hrát na bohy. Nápad byl přes 10 let starý, kniha velkého fandy dinosaurů Michaela Crichtona se ještě ani nedostala na pulty a už měla filmová studia zájem. Na začátku byly samozřejmě omezené technologické možnosti, výsledek ale změnil filmařinu. Než to celé začalo, hodně lidí projektu nedůvěřovalo. Určitě k tomu následně přispěl i hurikán, který v půlce natáčení pustošil Havaj. Některé záběry jsou přitom paradoxně autentické, bouře nakonec svým způsobem i posloužila, ač se natáčení protáhlo. Obří budget na marketing mě překvapil.

„Špatná karma. Dařilo se nám a pak jsi do toho zatáhl Barbie a teď nemůžeme nic najít!“ Dcera údajně dobrotivého poručníka leží Kiaře v žaludku a zlato možná skutečně existuje. Pokud se teda holky usmíří. Čekal jsem seriálovou oddychovku ve stylu limonádového Do hlubiny (2005), kdy se budou před voyeuristickou kameru cpát urostlí mládenci, děvčata vrtící se v plavkách a průzračné moře, ale i toho je zoufale málo. Přesto jeden z těch lepších dílů.

„Když udělá chybu zbohatlík, stejně půjde na vysokou a potká tam dalšího zbohatlíka, udělají spolu malý zbohatlíky, kteří taky dostanou třetí a čtvrtou šanci!“ Díky troše napětí, troše humoru a retro nádechu jsem vydržel. Čekám, že někdo konečně (opravdově) přijde k úrazu a že se hrany přeci jenom zostří. Čistokrevnou zábavu si přesto představuju jinak. Každopádně o zlato z Royal Merchant je víc zájemců a sice to s ním minule neklaplo, ale parta to ještě zkusí uhrát v prodloužení. A Sarah bude mít doma nového nájemníka.

Zmizel ve starověkém vraku. 150 let po něm pátrali. Neúspěšně. Parta šestnáctiletých mládežníků se do jeho blízkosti dostala neuvěřitelně snadno. V čele má přece chlapce z katalogu. Pomocnou ruku mu navíc nabízí někdo, kdo má nalajnovanou budoucnost v jachtařských klubech, žije ve falešné bublině a ocení, že si může zahrát na tajnou agentku. Zdrženlivý Pope mezitím sebral odvahu, jeho kámoši ještě víc. Divák si holt musí srovnat v hlavě, že jde „jen“ o únikovou zábavu, která se tváří mnohem víc chytřeji, než je, nicméně pár důvodů k radosti se v téhle epizodě našlo. A to se cení.

John B. je přesvědčený, že ví, co ho dovede k pokladu a k pohřešovanému otci. Jde po něm sociálka, brzy i policie. Jeho budoucnost nevypadá růžově. JJ je jeho nejlepší kamarád už od třetí třídy. Nejmladší v linii chlastajících rybářů, hulí trávu a má násilnického otce. Je drobný kleptoman a skvělý surfař. Dalším do party je Pope, který má ambice na prospěchové stipendium. Chytrolín, trochu podivín, který chce být koronerem. A pak je tu Kiara, bohatá holka, která patří mezi smetánku, ale nikdy se mezi ní necítila dobře. Pomáhá všem včetně ohrožených želv. Tihle čtyři si vzali do hlav záhadný poklad, který má souviset se ztraceným otcem. Během třetího dílu se ještě víc zostří hrany mezi smetánkou a plebs, každopádně na dřeň ani zdaleka nejdeme.

Kompas se k němu vrátil. Bere to jako znamení. Bohatá holka mu něco slíbí, on ale stejně přijde o práci. S kámošem sleduje, jak dva hromotluci cosi hledají. Že by kompas? Hošani se objeví i u něj doma. Parta se musí schovat v kurníku, kde to odnese jeden hlučný kohout (!). Pak jdou na maják, kde se odehraje další „velké“ dobrodružství. Políbí holku z party, ač to pravidla nedovolují. Je z toho trochu rozhozená, ale spíš je ráda. Ostří hledači jsou zpět, honičku přeruší policie. Finále u hrobky má být napínavé. Není. Když opustím jízlivost, takhle nějak to vypadalo. Být to před dvaceti lety, nějak to skousnu, ale teď tomu dávám poslední šanci. Čekal jsem totiž seriálovou oddychovku ve stylu limonádového Do hlubiny (2005), kdy se budou před voyeuristickou kameru cpát urostlí mládenci, děvčata vrtící se v plavkách a průzračné moře, ale zatím i toho je zoufale málo.

„Velké“ dobrodružství je tady, ale nejprve se musíme prokousat faktem, že jde sice o jeden ostrov, ale dva kmeny. Jeho část je totiž domovem smetánky, která je odříznutá od jižní strany, která je zase domovem dělnické třídy. Rodiny se živí pinglováním, umýváním jachet nebo pronájmem lodí. Výsledek už nyní nevypadá, že by šlo o vrchol scenáristického umu, nicméně jsme na začátku a zatím přivřeme oči nad tím, že po skupince čtyř náctiletých přátel, která se snaží zjistit, co se stalo pohřešovanému otci jednoho z nich, někdo střílí a oni juchají, jak kdyby se nechumelilo.

Já a Guy Ritchie, to je nahoru dolů. Řada jeho projektů si mě coby diváka nezískala, to ale neznamená, že by neuměl přinášet zajímavé historky z gangsterského podsvětí. Občas odskočí opravdu k velkým produkcím (Sherlock Holmes, Král Artuš, Aladin), ovšem tohle filmové zastavení má docela daleko k jeho eskapádám z přelomu tisíciletí. A nutno podotknout, že tahle změna stylu mi sedla. Starý dobrý bourák Jason Statham vstupuje do bezpečnostní firmy v Los Angeles, která se specializuje na převozy velkých obnosů peněz, s průměrnými výsledky vstupních testů. Moc nemluví, s kolegy na pivo chodit nehodlá, k tělu si málokoho pustí. Jenže pak si na jeden z vozů políčí banda zlodějů. A on ten Statham nebude vůbec průměrný střelec či rváč. Za maskou odměřeného samotáře bude pochopitelně něco víc. Ač je to celé vlastně prosté, Ritchie to celé obalí zručnou expozicí a do zásadního zvratu se to tváří jako promyšlená hra. Pomáhá tomu nechronologické vyprávění, skvělé řemeslo a hlavně výtečná atmosféra. Zbytek je nalajnovaný podle jasné rovnice, bez emocí, ale zato zatraceně sebejistě. Stylová přímočará žánrovka.