castor

Vítejte ve svobodné zemi. Plné neomezených možností. To jejich loudání se nakonec vyplatilo. I když jak se to vezme. Jonás, syn držitele Oscara Alfonsa Cuaróna, už s otcem spolupracoval na scénáři k ceněné Gravitaci. Samozvaný strážce hranice mezi Mexikem a Spojenými státy si hraje na kočku, která nahání skupinku mexických myší. Podobných samotářů, co berou zákon do svých rukou, jsme tu měli už víc, ale tahle pouštní atmosféra a vedro s kombinací několika brutálních scén se jen tak neomrzí. O motivech střelce se nic moc nedozvíme, to samé se dá říct o prchajících obětech. Je to prosté, bez zbytečných kudrlinek. Cuarón vsadil na jasně rozdané karty, přitáhl dvě hvězdy nižší svítivosti (Jeffrey Dean Morgan, který měl ve druhé polovině hodně mizernou mušku, a Gael García Bernal) a několik mexických terčů. Někdy to i stačí.

Aneb snímek z dob, kdy si Jim Carrey kradl veškeré scény pro sebe. Nezávadná divočina, ve které znovu ukázal, co všechno se dá udělat s lidským obličejem, a ve které jsou všichni ostatní pouhým křovím. Jde nicméně o asi první kus, ve kterém je herec usazený v reálném životě. A musel se tak místy podřídit dramatické stavbě příběhu. Scénář je vykalkulovaný produkt podle příručky (ač s docela dobrým nápadem), nicméně tenhle přechod (chcete-li) k charakternímu herci je další poctivou improvizační one man show. Navíc zcela nezávadnou i pro nejmenší diváky. Carrey je coby dravý právník a chorobný lhář kouzelný i poté, co jej do kolen dostane synkovo přání při sfouknutí svíček na narozeninovém dortu. Je to sice extrémně čitelné, ale i po letech velmi dobré. A představuje sakra velký komerční úspěch. Dnes by takový potřeboval jako sůl.

Gavin O’Connor mě ještě nikdy úplně nezasáhl. Rodinná dramata řešil i v Hrdosti a slávě nebo mnohými opěvovaném Warriorovi. Také tady mísí v docela komplikovaném balení žánry a poměrně se mu to daří. Nenápadný účetní žije sám, je odměřený k lidem, emocionálně strohý. Je autista. Otrokem svých poruch. Ale ve své jiné poloze je také nezávislý účetní pro velké ilegální ryby, díky čemuž má doma originály děl proslulých malířů a zlaté cihličky. Do života mu ale vstoupí jiná účetní v podání znovu roztomilé Anny Kendrick, které půjde o krk, protože přišla na to, na co on (ač on za pouhou jednu noc). Řada flashbacků (drsná armádní výchova), řada odboček. Ambice docela velké, ale O’Connor (troufám si tvrdit) nestíhá. Tempo vyprávění je rozvleklejší, měl by volit kratší stopáže, odtažitosti je na mě až příliš. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, a protože má jeho postava ráda řád a pořádek, jeho protivníci to vždycky efektně koupí. Nakonec poměrně kompaktní kus. 75%

Tohle námořnické dobrodružství je prostě krokem stranou, ať se to někomu líbí nebo ne. Samozřejmě především s ohledem na jméno režiséra. Pohybuje se někde mezi naivním patosem a mělkým dramatem. Parta středoškoláků tady pod vedením zkušeného Jeffa Bridgese vyrazí na plavbu, kterou ukončí tragická zkouška dospělosti. Klišé střídá klišé, Ridley Scott zapomíná vyprávět, dočkáme se (na jeho poměry) málo vizuálna a můžeme se jen dohadovat, proč sáhl zrovna po takové látce. Skautská story má navrch jasně rozdělené role (srab, frajer, správňák.., vždyť to znáte), překvapit dokáže velmi sporadicky. Ti, kteří přežili, nikdy nezapomenou. My ostatní myslím velmi rychle. Slušná bouře (ač v obří vodní nádrži) už toho moc nezachrání.

Jak jinak by mohl Ridley Scott začít, než ve velkém stylu? Mysleli si to tehdy v případě jeho debutu alespoň kritici a diváci, kteří ocenili jeho výtvarné vzdělání a silné vizuální cítění. Jedna neschopnost překonat zničující nenávist dvou mužů, kteří nejednou bojují na kordy i muškety, je hlavním motivem jeho prvotiny. V průběhu několika se dva důstojníci opakovaně utkávají, přičemž příčina sporu už je zapomenuta, zůstává jen potřeba dotáhnout rituální konflikt do konce. Scott s pověstí vizionáře schopného vytvářet emotivně plnokrevné filmové světy a tvůrce kultovních kousků (a že jich bylo) využil doby napoleonských válek a nechává se fascinovat soubojovou choreografií. A my mu to baštíme i neuvěřitelných 40 let poté. Jen měl tehdy víc vyprávět..

Jeden má osobitý humor („Byl jsem tři roky v base. Ztvrdne mi, jen vidím kouřit komín.“), druhý osobité metody při nahánění lumpů. Klasický starší kus, který Walter Hill pojal trochu ostřeji, nebál se krve a odhalených hrudníků. Docela slušná akce, solidní tempo a nevyzpytatelné duo. Hornerova hudba místy opravdu silně připomíná Arnoldovo Komando. Škoda, že je buddy movie tak málo k vidění.

Po střetu s hejnem ptáků mu odešly oba motory, dal na svou intuici a předešel pádu stroje do hustě zastavěné městské části. Jako správný kapitán letadlo opustil jako poslední. Kdo jiný by ho mohl hrát, než Tom Hanks. Podobně jako v Kapitánu Phillipsovi, rovněž skutečném případu lodi přepadené somálskými piráty, nese rysy antihrdiny, který prostě jen dělá svou práci. Spolehlivý matador Clint Eastwood to neměl snadné, protože všichni vědí, co se stalo, takže šlo o to, jak to celé podat. Téma zkrátka není úplně nosné. Víme, že Sully se musel střetnout s vyšetřovateli nehody i vlastním svědomím, zda nálepka hrdiny nebyla předčasná. Stěžejní scéna se ovšem na plátně neodehrává zbytečně, pokaždé má co nabídnout. Scénář se snaží být co nejprostší, zatímco u podobného Letu s Denzelem Washingtonem to má divák (i tvůrci) snazší, protože dramatičnost a atraktivitu zvyšuje pilotův problém s chlastem. Oslava obyčejných lidí se tak pánům povedla. Hanks dovede i na minimálním prostoru dokázat, že na špici prostě patří. Když ho objímá personál hotelu, když mu třese pravicí barman, když pochybuje sám o sobě, vždycky mu to věříme. Eastwood se tentokrát nevěnuje zbytečným kudrlinkám, kašle na vedlejší linie a je prostě znovu zatraceně suverénní. 86 let? Klobouk dolů.

Nenapravitelný zloděj a naivní policistka. Nemůžou mít děti, tak jedno čmajznou. Navíc milionáři. Situaci páru komplikují bývalí spoluvězni i čistič vyslaný po stopách povedené dvojice. Manželství je holt záležitost kompromisů, jenže bratři Coenové na to jdou jinak, než co mainstreamem zpitomělý divák očekává. Bezstarostně odvázaná komedie nestárne, rukopis bratrů je patrný, herci se předvádějí na maximum. Originální kus, kterému sluší tři i čtyři hvězdy. Tentokrát půjdu nahoru, i díky fajn délce.

Celonoční ježdění odnikud nikam nabídne desítky skvělých songů a trochu mladických útrap. A bývalý asistent Francise Forda Coppoly dosahuje mezinárodního úspěchu. Navrch s minimálními náklady vydělal velké peníze. Jedna noc v životě několika mladíků před rychle se blížící dospělostí přinese několik rozuzlení a nálad, nostalgické retro sází na pocity celé jedné generace. Až mu někdy schází tempo a některé dialogy skřípou, jde o solidní výpověď odvyprávěnou s lehkostí nadšeného tvůrce.

Na jedné straně poctivé drama ze staré školy, na té druhé velmi kontaktní a syrový kus. Nicméně platí, že Mel je starej sadista, který si libuje v rozpůlených tělech a vnitřnostech. Mezi námi mi hodně vadí, jak to s ním dopadlo. Chlapík, který nám předložil několik ikonických postav, si vybral v soukromém životě několik slabších chvil a studia ho ve velkých projektech tak nějak nechtějí. Takže pauzíruje, občas se někde objeví, ale žádná sláva to není. Jeho válečné inferno je nicméně sebejistou poctou jednomu osudu. A to přes hodinu nevidíme žádnou akci. Hrůz boje na Okinawě si však užijeme dosyta. Do války šli tehdy všichni. On nechtěl chybět a nechat za sebe bojovat druhé. Ač se čerstvě zamiloval (roztomilá Teresa Palmer), tenhle člen Církve adventistů sedmého dne chce mezi bojujícími běhat s morfiem a beze zbraně. A to je v armádě sakra problém. Nakonec tenhle pacifista zachrání přes sedm desítek zraněných. Zůstal totiž v ostřelovaném prostoru a snášel jednoho zraněného po druhém k okraji útesu. Odtud je ručně spouštěl na lanech do bezpečí. Předchází tomu nelítostná, děsivá a atmosférická vřava, velmi zručně natočená. Orgie kaskadérů jsou nesmírně promakané. Vesnický prosťáček s nablblým (ale nakažlivým) úsměvem Andrew Garfield znovu dokazuje, že hrát sakra umí, moc mě ještě potěšil spolehlivý Hugo Weaving. Na druhou stranu si přiznejme, že příběh je velmi prostý, řada scén až moc „připravených“, hlavní hrdina až moc velký klaďas, protivníci až moc hloupí (proč Japonci neshodili ten provazový žebřík?). Nad vším však bedlivě dohlíží sám silně nábožensky založený Gibson, který to má pořád v sobě.