castor

Vůbec bych nečekal, že mě zrovna tenhle koncert tolik zaujme. Bez zbytečných kudrlinek a velkých gest. Bratrská kapela (ač byla mnohdy ve stínu jiných), která ovlivnila několik generací, v kouzelné atmosféře předvede nespočet nezapomenutelných písní. Kolikrát jsem ani nevěděl, že jsou některé s nimi spojené. Za mě výtečně odvedená práce, která přináší příjemné chvíle a nechává působit snad až magnetickou sílu.

„Nejde o kvantitu, ale o kvalitu!“ Laťka je vysoko, potěší i jedince, kteří nemají až tak vřelý vztah k původní trilogii (ale samozřejmě je éra 80. let neminula). Léto pomalu končí, brzy začne škola a je tedy třeba se zase skamarádit. Dvě doja se tak potkají na jedné party. A senseiové to budou mít podobné: narazí totiž na sebe v restauraci. A pak si dámy zajdou přepudrovat nosy. Cool nápad. Jak prosté, přitom účinné. Díl, který to (úvod druhé série přeci jenom trochu ztrácel dech) zase spolehlivě tahá nahoru.

Až nečekaně rychle se to začalo zajídat, což zamrzí. Navíc se to například s Atomic Blonde nebo Johnem Wickem nemůže vůbec srovnávat. I třeba Ava s Jessicou Chastain byla příběhovým brakem, ovšem s několika velmi slušnými akčními scénami. To tenhle americko-francouzský tým nabídnout nemůže. Stejně jako zajímavé postavy nebo snad herecké obsazení. Ani to výsledek nezachrání. Karen Gillan je sice sympatická, ale nemůže se opřít ani o scénář, ani o nějakou nápaditou akční choreografii. A parťačky jí kryjí záda jen občas. Celkově to chce být hrozně barevné a stylové, ale nakonec je to bez energie, tempo drhne, akce je po počátečním vizuálním „opojení“ sterilní.

Moje máma má divné uši a zuby. Po nějaké době tu máme zase kousek, který se odehrává vysoko nad zemí. Mezinárodní let obsadili teroristé, v letadle je i kluk s matkou, kterou v New Yorku čeká důležitá operace. A bude to ona, kdo začne těm darebákům kazit plány. A ne, nemá speciální výcvik ani nesoutěžila na olympiádě v karate. Upřímně jsme dopředu nic nevěděl, takže jsem byl „překvapen“. Jenže brzy se to začne docela zajídat, motivy postav jsou podivné, jednou se bude s pasažéry zacházet mírně, pak nejeden skončí s kulkou v těle. Vampýrské násilí je explicitní, hravost ale postupně mizí, mnohdy chybí dramaturg a vlastně jsem jen čekal, až bude konec.

Obchodování s dětmi je na mnoha místech světa zatraceně vážný problém. Mnohdy ovšem takřka neřešený. Chybí peníze, chybí chuť, podpora úřadů, výraznější pozornost veřejnosti. V čele příběhu je vyšetřovatelka, která přihlíží tomu, jak záhadný vrah zbavuje společnost jednoho člena gangu obchodníků s dětmi za druhým a na jejich tělech nechává vzkazy. Radikální řešení, ovšem vyšetřovatelé v celé problematice stále tahají za kratší konec, i když se některým práce dostává zatraceně hluboko pod kůži. Divák ví víc než vyšetřovatelka (a je to škoda), z faktů mrazí, nezvyklé lokace jsou fajn, těžké téma je ale nakonec utopené v průměrnosti.  

Danielova vášeň pro Miyagi-Do ohrožuje jeho byznys, což si nyní vůbec poprvé uvědomil. První lekce bez Johna Kreese, který razil pěsti, ale chybělo používání hlavy a Johnny se holt nechtěl vracet ke starým metodám. A když jsme u té minulosti, celý díl několikrát připomene, že tvůrci prostě mají rádi 80. léta. A když pak Johnny hledá štěstí na seznamce... skvělé. Opakovaně se navíc ukazuje, jak mohou některé křivdy minulosti přiživovat nová nedorozumění.

Samozřejmě můžeme opakovaně namítat, že kdyby Daniel Johnnyho regulérně vyslechnul (a občas to platí i naopak), leccos by se tím vyřešilo. Tvůrci ale pochopitelně potřebují nějaké dílčí zápletky. Obě skupiny žáků vyzkouší nezvyklé tréninkové postupy. V Cobra Kai budou dle očekávání razantnější, což se zamlouvá Johnu Kreesemu, podle kterého je chybou „ukázat jim slabost“. A s Johnnym se neshodnou, což má přinést na závěr série nějaké to napětí. Je jisté, že přinese.

Jeden se zasekl v letech minulých, druhý je samý úsměv a poctivost. Navíc nechce, aby karate bylo za zloducha. Johnny zjistil, že Robby bydlí s Danielem. Pochopitelně zase nezná souvislosti, ale tvůrcům se to hodí, aby přišli s dalšími (jakože) napjatými momenty. A hodí se to i Kreesovi, který stále víc tlačí dopředu své neortodoxní metody. Ač slíbil, že bude „hodný“. Cobru Kai nicméně kvůli událostem z minula opouští několik žáků. Kam asi zamíří? Tvůrcům se naštěstí dál daří netriviálně navracet mnohé vedlejší charaktery.

Samozřejmě můžeme opakovaně namítat, že kdyby Daniel Johnnyho regulérně vyslechnul (a občas to platí i naopak), leccos by se tím vyřešilo. Ale tvůrci pochopitelně potřebují nějaké dílčí zápletky, takže to budeme nějak respektovat. Eli začíná až příliš prožívat nenápadné poznámky od bývalého senseie Johna Kreese. Odstartuje to rvačkou v obchodním domě, skončí zničením LaRussova doja. Napětí roste. Jsem každopádně rád, že zase můžu dát s čistým svědomím čtyři hvězdy.

„Myslíš si, že když jsi černá, tak jsou to tví lidé?“ Výtečná hodina. A pak nesmyslný ústup ze čtyřhvězdičkového hodnocení. Odkroutila si zahraniční misi v Afghánistánu, na policejní stanici je zatím pár týdnů. Nemá rodinu, upíná se k práci. A jedné noci natočí, jak její parťáci s plackou odkrouhnou trojici dealerů. Navíc jeden z nich byl synovcem velkého bosse. A i tomu zkorumpovaní poldové namluví, že právě ona za jeho smrt může. Postřelená, zoufalá, po dvojité šichtě. Jak píšu, hodinka je skvělá. Atmosférická, ze strany Naomie Harris velmi dobře zahraná, napínavá, slušně nasnímaná (kameraman Dante Spinotti). Ovšem v posledních desítkách minut se projeví špatný scénář a jeho nelogické momenty, a rovněž režisér, který má za sebou akorát kupu špatných béček.